V žilách mu koluje slovácká krev, ale doma je v Brně. Komerce kolem Vánoc mě ničí, říká Břetislav Rychlík
„Dokonalá demokracie není možná, protože neexistuje dokonalý člověk. Jako dokumentarista jsem se snažil přiblížit úděl minulým režimem stíhaných lidí, nebo dávat do popředí opomíjená sociální témata. Trápí mě rozeštvávání české společnosti a bezohledný populismus,“ říká narovinu brněnský herec, scenárista, režisér, vysokoškolský pedagog a nově i senátor Břetislav Rychlík. Momentálně v HaDivadle ve spolupráci s kolegou a přítelem Cyrilem Drozdou připravuje inscenaci románu Ludvíka Vaculíka Sekyra, jako připomínku a reflexi jeho disidentských kořenů.
Lidé vás znají jako divadelního režiséra spjatého s brněnskou divadelní scénou a pedagoga na JAMU. Jak se sžíváte s rolí politika? Dají se vůbec všechny tyto role skloubit?
Zatím jsem neměl čas se sžívat. Teď, když vám odpovídám na otázky (23. října), ještě nemám složený slib a zatím jsme měli jen dvakrát senátorský klub. Já se politicky tak či onak angažuju takřka celý dospělý život. A není to jen téma Listopadu 89, začátku celostátní stávky divadel, mého každodenního moderování mítinků na náměstí Svobody či práce v Občanském fóru. Pořád jsem do něčeho strkal svůj dlouhý nos. Musel jsem si svůj čas umět zorganizovat v dobách, kdy jsem „tkal“ na více stavech. Natáčel jsem dokumenty po celé republice i v zahraničí. Režíroval jsem divadlo třeba na Ukrajině. Teď jsem už tzv. „prduch“ (pracující důchod - ce) a dělám jednu režii za čas, ve škole mám úvazek, takže jsem připraven hlavně sloužit v Senátu.
Na čem v současnosti pracujete?
Chystám k padesátému výročí HaDivadla dramatizaci a režii ikonického románu Ludvíka Vaculíka Sekyra. Jednoho z největších děl naší literatury 20. století. Premiéra bude v březnu 2025.
Letos slavíme půlkulaté, 35. výročí od sametové revoluce. V této souvislosti bude na radnici zahájena výstava Tenkrát na chmelnici, která připomene legendární pražský Junior klub Na Chmelnici. Můžete nám přiblížit, co se v té době dělo v Brně?
V Brně se 17. listopadu nedělo ještě nic. Co se dělo v Praze se ví a dvě malá brněnská divadla HaDivadlo a Divadlo Husa na provázku hrála zrovna tam. A to inscenaci scénického časopisu Rozrazil, jehož podstatnou část napsal nepřítel režimu číslo jedna Václav Havel pod jménem Petra Oslzlého. Během pauzy za námi přišel do Junior klubu Na Chmelnici náš kamarád, brněnský student Roman Ráček, který byl zmlácený na Národní třídě. Spolu s dramaturgem Husy Petrem Oslzlým jsme s ním udělali před vyprodaným hledištěm rozhovor, což byla vůbec první zpráva o tom, co se stalo. A druhý den v 16 hodin odpoledne ta dvě brněnská divadla zahájila jako první stávku československých divadel. Tož to se dělo. V Brně jsme potom se zvěčnělým přítelem disidentem Františkem Derflerem vylezli 20. listopadu na lešení na náměstí Svobody a vyzvali občany města ke svržení komunistického režimu. To už jsou však historky starého zbrojnoše.
Jste energický člověk. Jak relaxujete? Asi máte radši interakci režisér/herec/divák, ale máte rád třeba i filmy?
Relaxuju různými způsoby. Miluji chorvatský ostrov Cres a jeho moře a divokou přírodu. Miluji Horňácko, jeho Bílé Karpaty, muziku. Mám už desítky let věrné kamarády na rodném Slovácku, a tak v té chlapské společnosti rád relaxuji zpěvem. Pak jsou tu moje dvě vnučky, René a Ela, což je taky relaxace k nezaplacení. To se nedá ani vymyslet, ani naplánovat. Je to ale dost vyčerpávající, musím potom vždycky odpočívat. A kupodivu umím relaxovat prací. Jestli mám rád filmy? No jéžiš! Na Janáčkově akademii múzických umění v Brně učíte režii a dramaturgii.
Jste v tomto směru spíše tradiční, anebo se Váš pohled na to, jak se věci mají dělat, mění?
Nevím, co je tradiční. Nic takového se neučí. My jsme Ateliér Josefa Kovalčuka, zakladatele HaDivadla a taky Divadelní fakulty. To je ateliér celkem pověstný otevřeností, autorským přístupem k tvorbě, jistou až drzostí a kreativitou. Jsem rád, že zrovna nedávno vyhráli naši studenti výběrové řízení na umělecké vedení HaDivadla. Což je senzace!
Máte teď vůbec čas a myšlenky na Vánoce? Co vánoční dárky? Jste typ, co nechává vše na poslední chvíli a shání dárky až 23. prosince, anebo s nákupy začínáte už na konci léta?
V říjnu ještě na Štědrý den nemyslím. Musím říct, že v posledních letech mě mučí ty zmršené hudební úpravy koled, co se linou z obchodních domů, ta komerce kolem vánočního času, který se nám vnucuje už od podzimu, až se bojím, aby vánoční prodeje nezačínaly v létě nebo hned na Nový rok. Vánoční dárky rodině obstarává manželka. Já dávám léta svým ženám, manželce Monice a dcerám Apoleně a Julianě, stejný dárek. Parfém. A na to mi stačí ta pověstná poslední chvíle. Na to se těším a docela to umím vybírat. Pamatuji si, že když jsme s kamarádkou psycholožkou a chartistkou Věrou Roubalovou Kostlánovou letěli před Vánocemi v roce 2014 z Ukrajiny, jak zůstala v šoku, když jsem na letišti v Kyjevě čichal ke vzorkům parfémů a nakupoval.
Jak jste v posledních letech trávili Vánoce?
V posledních letech vždycky v Brně, doma. V minulosti tu s námi byly i naše babičky, ale teď už žije jen moje maminka. Bude mít v lednu 97 let, je v domovince v Uherském Ostrohu, a tak jezdíme den před Štědrým dnem za ní.
Jak vypadá váš Štědrý den a štědrovečerní tabule? Kdo ji chystá a kdo zabíjí kapra?
Ráno zdobím s mladší dcerou Julianou stromek, paní Rychlíková dovařuje. Držíme půst. Desetiletí chodíme odpoledne k svatému Tomášovi na tzv. dětskou mši, chodili jsme tam s dětmi, když byly malé. To neměníme, i když děti už mají vlastní děti. Po mši jdeme domů na večeři. Před večeří se modlíme a myslíme na ty, co už s námi nejsou. Pak se podává večeře. Oplatek s medem, rybí polévka podle receptu mého tchána. Tu miluji, mohl bych ji pořád, ale dělá se u nás jednou ročně, prý abych si jí vážil. Kapr, salát, bílé víno ze Slovácka. Já pak zapálím prskavky, zvoním na zvonek a pátrám po Ježíškovi a Juliana se tváří otráveně, že jsem infantilní. Někdy se jdeme v noci projít. Dříve jsme se občas zastavovali za přáteli na Rybovku do Alfa pasáže, teď mám rád klid.
Máte doma vánoční výzdobu a stromeček? Pečete cukroví? Pokud ano, tak jaké?
Stromeček máme. Zkoušeli jsme i v květináči, že si ho vysadíme na Horňácku, ale nakonec uschnul. Umím upéct vizovické pečivo, ale to není k jídlu.
Dodržujete nějaké tradice, případně jaké?
Já rád říkám u štědrovečerního stolu překrásnou modlitbu z protestantského horňáckého Javorníku: Oči všech tvorů dúfají v Tebe, Pane, a Ty ím dáváš pokrmú v čas príhodný. Otvíráš ruku svú ščedrú a nasycuješ každého živočícha po - žehnáním svým. Požehnej i nám, Hospodine, těchto darú, kteréž z ruky Tvéj ščedréj bráti a užívati budeme a u stołu svého nebeského ráč nás všeckých účastných učiniti. Pane náš a Otče náš, nedaj, abychom – né enom v tyto vánoční hody, ale aj indy nezapomínali ve svém dostatku na hladovějící a nuzné. Učiň naše srdco ochotné udělit ím pomoc a prokázat ím łásku. Svatý, svatý, svatý Bože, daj, abysme sa opravdově radovali z teho, že sme nebyli ponechaní svéj samotě a opuščenos - ti na temto světě, že nám był daný Spasitel a Vykupitel, náš miłý Kristus Pán, kerý je na - ším bratrem, ve šeckém nám podobný kromě hríchu. Kriste, Králi słávy věčnéj, prijď, Pane Jéžiši, buď hostem naším, odsaváď až na věky. Ámen! Abysme sme sa na tak rok zaséj šecí ve zdravjú zešli!
Jaký dárek by vás letos nejvíce potěšil?
Pevné zdraví. A válečný zločinec Putin před mezinárodním soudem
se narodil 23. července 1958 v Uherském Hradišti. Jako herec zazářil například v kultovním filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág, Zdivočelá země či Dobré ráno, Brno! V posledních letech se věnuje převážně filmové dokumentární tvorbě. Natočil více než tři stovky snímků, režíruje v českých i zahraničních divadlech.
