Nedostatek židlí i smyslu zachraňuje trumpetista Soldán

Ionesco svoje dílo zamýšlel vytvořit jako tragikomedii. Režisér Martin Čičvák se soustředí na komickou složku předlohy. Jsou nám představeny dvě hlavní bezejmenné postavy. Říkejme jim staříček a stařenka. Ti žijí osaměle na opuštěném ostrově. Staříček si dá před svou smrtí takové zvláštní předsevzetí. Touží sdělit celému světu významné poselství. Na ostrov se postupně sjíždějí imaginární hosté. Všichni usedají na židle a čekají na příchod řečníka, který má proslov přednést.

Také čtěte

S láskou Mary vzkazuje ze záhrobí, že život máme jen jeden

Hořkou komedii amerického dramatika Paula Elliotta S láskou Mary uvádí brněnské divadlo STAGEARTCZ v...

Michal Kern a Eva Novotná navnadí zejména v prvních deseti minutách, kdy Kernovo klaunství funguje na maximum. Parodování genderových stereotypů však dost rychle omrzí. V momentě, kdy začnou přicházet neviditelní hosté, moje pozornost strmě klesá. Vše se slévá do dlouhatánské jednotvárnosti. Čím více se blíží konec, tím jsou výkony Kerna a Novotné křečovitější, zatímco nejvíce vyniká trumpetista Lukáš Soldán. Ten vrací divákovu pozornost zpátky na jeviště. Jeho trubka hladí nejen moje uši, ale vlastně i každou lidskou duši.

Činohry s označením „absurdní“ často nedávají absolutně žádný smysl. Dokonce i cíleně nudí. Problém je, že se nudím u Židlí v Divadle Bolka Polívky „bez ladu a skladu“ a bez intenzivnějšího intelektuálního uspokojení. Jaksi na mě Ionescovo drama odmítá zapůsobit. Místo toho si představuji, kolik židlí by zaplnilo jeviště tak, že by padaly na diváky v prvních řadách. Docházím k názoru, že minimálně třikrát tolik. Účasti na první premiéře sezóny v sálu Břetislava Bakaly nelituji, protože najít trumpetistického žolíka Lukáše Soldána při absurdní partičce poněkud malého počtu židlí zvyšuje celkové hodnocení inscenace minimálně o 10 %.