70 loutek, sedm států. Divadlo Radost vyrazilo do USA
Na měsíční turné po Spojených státech amerických se letos v létě vypravilo brněnské Divadlo Radost. Za oceánem uskutečnilo devět představení, osm workshopů, panelovou diskuzi i výstavu loutek. Návštěva celkem devíti měst v sedmi státech se povedla uskutečnit po dvouletém plánování. Zážitky třináctičlenného souboru přibližuje ředitel divadla Pavel Hubička.
Co vás inspirovalo k nápadu uspořádat turné po USA?
Idea turné vznikla po několika osobních setkáních s honorární konzulkou České republiky v Georgii, Monikou Vintrlíkovou, kterou okouzlila naše tvorba a bohatý archiv loutek. Několikrát jsme pak společně rozmlouvali o fenoménu české loutky, která je zapsána v kulturním dědictví UNESCO. Přemýšleli jsme pak společně nad možnostmi prezentace Radosti ve Spojených státech a dospěli jsme k myšlence turné po českých krajanských komunitách, na kterém bychom mohli představit naše dvě inscenace, provázené řadou workshopů i přednášek a výstavou loutek.
Která města a státy v USA jste navštívili, a jak velký byl váš soubor?
Naše cesta začala v Chicagu v Illionis. V Iowě jsme pak navštívili Cedar Rapids, kde se nachází centrální instituce českých krajanů v severní Americe – National Czech and Slovak Museum & Library, vedené doktorkou Cecilií Rokusek. Následně jsme zavítali do městečka Wilber v Nebrasce, považovaného za hlavní české město amerického středozá padu a zúčastnili jsme se výročního setkání českých krajanských komunit. Setkali jsme se s krajany ve Spillville, kde tvořil Antonín Dvořák.
Díky honorární konzulce Sharon Valášek jsme pokračovali do Kansas City v Missouri, kde jsme se se setkali s místními loutkáři a odehráli naše představení v Kansas City Public Library. Následoval Yukon v Oklahomě a na pozvání honorárního konzula Briana Vaníčka jsme navštívili Temple v Texasu. Cestu jsme zakončili vernisáží výstavy našich loutek v Gainesville a panelovou diskuzí v The Center for Puppetry Arts v Atlantě v Georgii. Turné se zúčastnilo 13 členů Divadla Radost.
Vznikala inscenace „Buffalo Bill“ už s myšlenkou na americké turné? Jaký je její příběh?
Ano, inscenaci jsme připravili přímo pro americké turné na základě historické události, kdy Buffalo Bill se svou monumentální plenérovou show zavítal až do Brna. Podívaná byla natolik uchvacující, že vyvolala výraznou vlnu emigra ce do Ameriky. Hlavním tématem inscenace je tak migrace Čechů a Slováků do USA a příběhy jejich rodin. Publikum v Cedar Rapids reagovalo na představení velmi silně a emotivně.
Jak vypadala výstava loutek v Gainesville a v Atlantě?
Expozice představila loutky z depozitáře Radosti, který čítá bezmála dva tisíce kusů. Loutky se uchovávají od založení divadla a všechny vznikly v našem ateliéru. Jejich projektanty byly často velmi výrazné scénografické osobnosti. Na výstavě v Atlantě představujeme výběr sedmdesáti loutek, a jelikož jsme se zaměřili na prezentaci tradiční loutky, je expozice věnována převážně marionetám. Loutky jsou instalovány v dekoraci Buffalo Billa, která se skládá z množství starých transportních beden a kufrů, a sugeruje tak téma imigrace, ústřední bod našeho turné.
Setkali jste se i s americkými divadelními odborníky?
Ve Spojených státech loutkářské umění není, s výjimkou Chicaga, Phoenixu a Atlanty, tak institucionalizované jako ve střední Evropě. Jde převážně o individuální skupiny loutkářů. S kolegy z oboru jsme měli možnost navázat kontakt v Kansas City a jednotlivě také v Cedar Rapids a Temple. Zajímavé bylo ale zejména setkání a panelová diskuze s odborníky v Center for Puppetry Arts v Atlantě, které je největším loutkářským centrem v USA. Centrum má svou profesionální divadelní scénou, ale také interaktivní muzeum s fantastickou kolekcí filmových loutek a objektů Jima Hensona, známého autora ikonického pořadu Sezame, otevři se. Pro naše divadlo byl inspirující propracovaný systém loutkářských workshopů v Atlantě, spojujících divadelní a filmové techniky.
Jaké nejzajímavější zážitky si z cesty přivážíte?
Pro třináct členů našeho divadla byla akce mimořádná svým rozsahem, složitou organizací i logistikou. Nejsilnější odměnou a zážitkem pro nás byla především setkání s krajany. Jejich srdečnost a vstřícnost, dodržování tradičních zvyků a hluboká láska k původní vlasti nás dojaly. A mimochodem, každému, kdo se rozhodne navštívit početné původní české komunity amerického středozápadu, doporučuji okusit jejich výborné „kolaches“.
je ředitelem Divadla Radost v Brně a mezinárodního divadelního Festivalu Radosti. Jako scénograf a kostýmní výtvarník působil na českých i zahraničních scénách, je autorem 190 divadelních scénografií. Kromě scénografie se věnuje rovněž divadelní architektuře (Baj Pomorski Toruń) a příležitostně divadelnímu plakátu a ilustraci. Je nositelem několika desítek zahraničních ocenění a nominací v oblasti divadla a architektury. Pod jeho vedením divadlo Radost rozšiřuje své mezinárodní aktivity a propaguje českou kulturu po celém světě.
