Poppy – Negative Spaces: Spanilá jízda napříč hudebními žánry

Zpěvačka a skladatelka Poppy (vlastním jménem Moriah Rose Pereira) je známá tím, že si s hudebními žánry hlavu neláme a ne nadarmo je proto považována za jednu z nejvýraznějších představitelek tzv. „post-žánrové hudby“ (angl. „post-genre music“, zjednodušeně řečeno se jedná o hudbu obtížně žánrově zařaditelnou). Přestože původně Poppy začínala s bubblegum popem, na novém albu Negative Spaces, které produkoval Jordan Fish (někdejší klávesák a producent metalcorové kapely Bring Me the Horizont), se ovšem od svých hudebních začátků odchýlila tak, jak jen to bylo možné. Ačkoliv s tvrdší hudbou pracovala již na předchozích albech, spolupráce s Jordanem Fishem, jenž je společně s Poppy a kytaristou Stephenem Rayem Harrisonem také jedním z autorů hudby na albu, vyústila v její doposud nejtvrdší dílo.

Také čtěte

XIII. století – Noc vlků: česká gotická smečka se po osmi letech probudila ze spánku

Nebylo by zas tak překvapivé, pokud by vám jméno XIII. století nic neříkalo. Přesto se jedná o snad...

Samozřejmě i na této desce stále slyšíme směs mnoha různých žánrů – od synth popu a EDM přes punk rock až po nu-metal či metal core. A to je jen pár příkladů. Přesto se jedná o desku kompozičně podstatně konzistentnější a kontrasty mezi žánry, s nimiž Poppy na albu pracovala, nejsou tak jednoznačné jako například v skladbách X či Concrete. Pozornému posluchači se navíc v některých písních připomenou hvězdy populární hudby 21. století – tu a tam například Avril Lavigne, jindy Evanescence, ale také třeba Green Day, Linkin Park či No Doubt (zejména pak Gwen Stefani). A pochopitelně také Bring Me the Horizont. To ale v žádném případě neznamená, že by nové album bylo jakkoliv derivativní, stále je to jednoznačně Poppy v celé své eklektičnosti. 

Je proto asi poměrně ironické, že navzdory kombinování tolika hudebních žánrů a dlouholetých zkušeností, se místy některé skladby poněkud podobají. Zejména patrné je to například v případě skladeb they’re all around us a the center’s falling out nebo the cost of giving up a new way out (zde zejména melodicky). Kromě vlivu Jordana Fishe je na albu Negative Spaces také slyšet, že se Poppy proměnila i pěvecky, neboť její hlas i rozsah zjevně v průběhu let dozrál. Stejně tak její  screaming a growling  jsou na kvalitnější úrovni než kdy dřív a představují skvělou juxtapozici oproti jinak jemnému hlasu zpěvačky. Poppy jednoduše dokazuje, že umí zařvat. Celkový dojem bohužel ovšem trochu kazí produkce. Kvalita zvuku je sice fenomenální, hlas Poppy se nicméně místy topí v množství zvukových efektů, což je škoda, byť se jakkoliv může jednat o umělecký záměr. 

Také čtěte

The Cure – Songs of a Lost World: Hudební přemítání o tom, co odnáší čas

Po dlouhých šestnácti letech přichází legendární britská kapela The Cure se svým čtrnáctým studiovým...

Poppy na albu Negative Spaces každopádně ukazuje, jak může znít moderní metalová hudba, byť ona sama je takovým žánrovým chameleonem. Ať už ale zrovna experimentuje s jakýmkoliv hudebním žánrem a spolupracuje s kterýmkoliv hudebníkem, výsledek obvykle stojí za to, což platí i v tomto případě. A chválu si – navzdory menším výtkám k produkci a využití zvukových efektů – zasluhují i Jordan Fish a Stephen Ray Harrison. Máte-li tedy náladu objevovat nová alba, na nichž se promítá neortodoxní přístup k hudbě, Negative Spaces je albem, které zajista oceníte. Užijte si tuto spanilou jízdu, protože obdobnou žánrovou kombinaci na dalším albu Poppy již možná nezaslechnete.