XIII. století – Noc vlků: česká gotická smečka se po osmi letech probudila ze spánku

Po osmi letech spánku přicházejí čeští gothicrockoví matadoři XIII. století s novou deskou, na níž je slyšet, že kapela během těchto let nezahálela. Jedná se totiž o překvapivě různorodé album, na němž si členové kapely dali zjevně záležet. V některých skladbách posluchač zaslechne riffy tak tvrdé, že by se za ně nestyděla ani leckterá heavymetalová kapela. Jinde zaujmou prvky elektronické hudby a objevují se zde i akustické balady, k nimž patří i píseň Můj bratře můj – neotřelá osobní zpověď dvorního skladatele kapely Petra Štěpána. Typickým znakem definujícím hudbu skupiny XIII. století nicméně i v tomto případě zůstává výrazný zvuk syntetizátorů.

Také čtěte

Nové album kapely Zeal & Ardor: Jak experimentální může být black metal?

Nejrespektovanějšími hudebníky bývají obvykle ti, kteří jsou ochotní a schopní experimentovat až za...

Kromě pestrosti písní na albu je potřeba vyzdvihnout také zpěv Petra Štěpána, který za třiatřicet let existence kapely stále zraje jako víno. Dobrému zvuku značně pomáhá i  produkce, jež je na poměry českých rockových kapel nadprůměrná. Škoda pouze je, že album neobsahuje žádné jednoznačně výrazné skladby, které by dokázaly na první poslech utkvět v paměti, jako je tomu například u písní Elizabeth nebo Cabarette Voltaire. V případě alba Noc vlků má zřejmě největší potenciál zaujmout píseň Smrtihlav, kde se snoubí jak tvrdé kytarové riffy, tradičně silný syntetizátorový zvuk, poutavý text a mysteriózní atmosféra. Nicméně je také potřeba dodat, že stejně jako většina ostatních gothicrockových skupin se i kapela XIII. století primárně spoléhá na tajemnou atmosféru jako vystřiženou z gotických románů, proto u ní nelze očekávat jednoduché hitové melodie.

Jazyková stránka alba je však bohužel důkazem toho, že čeština není pro některé hudební žánry zcela ideální, případně je potřeba ojedinělého talentu k tomu, aby výsledek skutečně stál za to. Ne, že by to platilo pro všechny písně na albu – například skladby Golgotha a výše zmíněná Můj bratře můj po lyrické stránce nad ostatními znatelně vynikají. Toto pozitivum je ovšem na úkor kytarových riffů, neboť obě skladby jsou čistě akustické. To samo o sobě ale rozhodně není nic špatného. Bohužel první zmíněná píseň za svoji lyrickou kvalitu ovšem zaplatila tím, že je její text repetitivní, což může narušovat její jinak silnou atmosféru. Sečteno a podtrženo, album Noc vlků je navzdory drobným zaškobrtnutím kvalitní album, jenž si díky své rozmanitosti může podmanit široké publikum napříč hudebními žánry. Zároveň na něm kapela zůstává věrná svému charakteristickému zvuku, jehož prostřednictvím si vybudovala jméno nejen v České republice, ale i za jejími hranicemi.