Nové album kapely Zeal & Ardor: Jak experimentální může být black metal?

Ani pro zkušeného hudebníka nemusí být vždy zrovna jednoduché posouvat svoji hudební tvorbu neustále vpřed, aniž by ji zároveň nepřipravil o jedinečný zvuk, který ji definuje. Ať už se totiž umělec rozhodne jít cestou experimentování, nebo zůstane věrný původní podobě svého stylu, často se setká s negativní odezvou posluchačů, kteří buď lpí na původním zvuku, nebo naopak očekávají neustálé inovace a odmítají sebemenší náznak stereotypu. Najít rovnováhu mezi těmito přístupy je však obtížné, a ne vždy se podaří dosáhnout výsledku, který skutečně posluchače nadchne. Dobrým příkladem může být čtvrté studiové album Greif kapely Zeal & Ardor, které vyšlo 23. srpna tohoto roku u vydavatelství MEM. Ačkoliv tato kapela zaujala už svým prvním albem Devil Is Fine z roku 2016, na němž došlo k unikátnímu spojení black metalu a gospelové hudby a blues, její „mozek“ a zakladatel Manuel Gagneux na dalších albech tvorbu kapely dál posouval do nových hudebních dimenzí. To samo o sobě vůbec ničemu nevadí a experimenty nakonec docenila i většina posluchačů. Kde tedy na škále „experiment versus tradice“ stojí nové album Greif?

Velmi stručně řečeno, kapela neustala v experimentech ani při tvorbě alba Greif, které představuje téměř kompletní odchylku od původního zvuku. To je patrné již v úvodním intru alba. Melancholický zvuk a silné prvky black metalu si sice kapela uchovala i na této desce, zato vliv blues a gospelové hudby se až na pár výjimečných momentů prakticky vytratil. Tyto prvky jsou nahrazeny větším důrazem na atmosféru a silnějším zvukem elektroniky, s níž Manuel Gagneux experimentuje již delší dobu. Na jedné straně náleží kapele poklona za odvahu se neustále posouvat vpřed, na druhou stranu unikátnost původní tvorby kapely jednoduše chybí. Takový odklon nemusí být obecně na škodu, a dokonce to není největší proměna, jakou kdy hudební průmysl viděl (potažmo slyšel). Celkově je album hudebně poměrně ucelené, nicméně pouze do té míry, že až na pár světlých výjimek žádná skladba nijak zvlášť nevyčnívá z řady, a to i přes nesporný talent hudebníků, kteří se na albu podíleli.

Také čtěte

Zahrát si s Beastie Boys, obejmout Kurta Cobaina

Zatím poslední studiová deska brněnské kapely Poletíme? vyšla v roce 2018 a na jejího následovníka...

A právě zde je hlavní potíž – kapela se poměrně výrazně odklonila od svého originálního zvuku, ale zároveň nenabízí žádné nové hudební nápady, které by tuto proměnu posluchačům vynahradily. V této podobě tak Greif zní spíše jako zvukový záznam z jamming session, kde se obvykle kapela teprve seznamuje s potenciálním novým zvukem pro nadcházející album, ale žádnou z hudebních myšlenek zcela nerozvine. Navíc těch pár zajímavějších skladeb většinou patří k nejkratším na celé desce. Přitom na albu nalezneme široké spektrum písní – od chytlavé a dynamické Thrill, přes tvrdou a blues prodchnutou Hide in Shade, která ze všech nejvíce hudebně odkazuje na starší tvorbu kapely, až po melancholickou baladu Solace. Vysoký potenciál alba však zůstal nenaplněn.

Je ale potřeba podotknout, že album Greif tento zjevný nedostatek alespoň částečně vynahrazuje po technické stránce. Například zakladatel a zpěvák Manuel Gagneux se za mikrofonem i tentokrát překonal – jednak je dobré vyzdvihnout jeho hlasový rozsah, ale i široké spektrum emocí a nálad, které ve svém zpěvu dokáže vyjádřit. Stejně tak albu na kvalitě přidává špičková produkce a kvalitní texty písní, stejně jako talent členů kapely, kteří za vznikem desky stojí. Do skladeb se navíc posluchač díky specifické atmosféře snadno ponoří a otevírají si cestu i k posluchačům, kterým běžně tento druh hudby není blízký. Celkově lze říci, že ačkoliv má album Greif mnoho silných stránek, a neustálá vůle členů kapely posouvat se hudebně kupředu je rozhodně chvályhodná, ani tak tato novinka nijak zvlášť nezaujme. Jednotlivé písně ale mají potenciál přitáhnout nové fanoušky, které by dřívější tvorba kapely vzhledem k velmi neobvyklé kombinaci hudebních žánrů nemusela upoustat. Na závěr snad už jenom zbývá podotknout, že toto nepatrné zaškobrtnutí snad neodradí kapelu od dalších experimentů. Možná právě díky těmto experimentům kapela pod taktovkou Manuela Gagneux vznikla.