Knihou jsem si splnila sen, říká brněnská influencerka Amélie Hrabáková

Kariéru na sociálních sítích jste zahájila už ve dvanácti letech. Co vás k tomu inspirovalo a proč jste se následně rozhodla, že se ze sociálních sítí stane vaše práce?

Už odmalička jsem měla blízko ke kameře a vystupování. Se sestrou jsme už jako malé natáčely různá domácí videa na naši první malou kameru. Scénář jsme si vytvořily samy. Vše muselo klapnout na první pokus, protože něco jako střih jsme vůbec neznaly, a většinou se jednalo o nějakou vymyšlenou pohádku. V tak nízkém věku jsme ještě neměly ponětí o žádných sociálních sítích a vůbec nás nenapadlo videa někde zveřejňovat. Postupem času se sestra rozhodla, že si chce vytvořit YouTube kanál a natáčet tam pro více lidí. Vydrželo jí to jen chvíli a získala asi stovku odběratelů. Já chtěla také natáčet, ale musela jsem si ještě dva roky počkat, protože mě rodiče nechtěli v tak útlém věku vystavovat sociálním sítím. Videa jsem tedy natáčela pouze pro sebe. Až po dvou letech jsem konečně mohla vydat své první video a natáčení a stříhání se stalo mým největším koníčkem. K tomu, že se z toho nakonec stane má práce, jsem se vlastně nikdy nerozhodla. Stále dělám jen to, co mě baví, vnímám to jako koníček. Vydělávat mi sociální sítě začaly až po několika letech a nikdy jsem tvorbu videí nebrala jako nezbytnou věc. Sledující by to už dávno prokoukli.

Také čtěte

Pro mě je tou největší výzvou živit se tím, co mě baví

Victoria Hofferson je cosplayerka a umělkyně. Vyrábí kostýmy na zakázku pro různé příležitosti...

Jaké příspěvky a formáty vytváříte nejraději a které jsou pro vás naopak nejnáročnější?

Nejvíc mě baví točit vlogy. Ať už cestovní nebo jen natáčení mých běžných dnů. Vím, že i moje sledující tento obsah baví nejvíc, ale zároveň je to nejsložitější na přípravu. Člověk musí mít kameru vždy u  sebe, zachycovat ty nejzajímavější momenty, soustředit se na to, aby záběry nebyly rozmazané. Značnou část času vždy spolkne střih – dvacetiminutové video stříhám většinou tak 8-10 hodin.

Na sítích máte obrovské množství sledujících. Jak na váš úspěch v online prostředí a s ním se pojící aktivity nahlížejí vaši vyučující?

Videa točím i ve škole, na školních výletech nebo školních akcích. Několikrát jsem natočila i záběry se svými učiteli, ale zveřejňuji je jen s jejich souhlasem. Všichni učitelé o mých sociálních sítích vědí, protože je většinou sledují jejich děti. Mí vyučující jsou obecně podporující, někteří mě přišli podpořit i na křest mé knížky Život na sítích. Za to jim patří můj velký dík.

Před sebou máte maturitu. Co si myslíte o akademickém vzdělávání v současné době? Plánujete nastoupit na vysokou školu?

Vzdělání považuji za velmi důležité. Jsem hodně ambiciózní a vždy mi na známkách i na škole záleželo. Na vysokou školu bych jít chtěla, ale ještě nemám vybraný konkrétní obor. Ráda bych zůstala v rodném Brně, ale na zdejších vysokých školách jsem nenašla obor, který by se zaměřoval přesně na to, co chci v životě dělat. Tak uvidíme, jak to bude do budoucna.

Který studijní obor je vám tedy nejbližší?

Chtěla bych se i nadále věnovat sociálním sítím, tvoření kampaní a reklam pro firmy. Mám kreativní nápady a baví mě vše vy mýšlet a natáčet. Nejzajímavější odvětví je pro mě marketing, management, budování značky a  prezentace na sociálních sítích. Díky sociálním sítím jsem se naučila být organizovaná a zodpovědná. Baví mě to už více než sedm let a ráda bych se posouvala dál.

Jako studentka pedagogického lycea za sebou máte pedagogické praxe. Jaké byly a co si myslíte o českém vzdělávacím systému? Je něco, co byste po svých zkušenostech změnila, anebo byste si naopak přála, abyste podobné výukové metody měla i vy na základní škole?

Měla jsem dvoutýdenní praxi na prvním stupni základní školy. Postupně jsem chodila do všech tříd, abych se podívala, jak se s dětmi v určitém věku pracuje. Práce s dětmi je skvělá, ale velmi náročná. Ve škole, kde jsem byla na praxích, učili skvělí učitelé se spoustou nápadů a zkušeností. V hodinách pracovali s interaktivní tabulí nebo tablety a ukazovali žákům, jak se dá internet využít ke vzdělání. Hodně využívali prvky hry, takže děti učivo bavilo a dávaly větší pozor, díky tomu jim vědomosti mnohem lépe utkvěly. Myslím si, že nové technologie nám přinášejí tolik možností, že bychom se s nimi měli umět naučit pracovat a využívat je. Při svém studiu si uvědomuju, kolik se v  českém školství používá zastaralých metod. Místo šprtání se spousty zbytečných historických událostí, učení se desítek dat zpaměti nebo vyjmenovávání všech českých prezidentů bychom se mohli spíše naučit pracovat s umělou inteligencí, umět si na internetu vyhledat to, co potřebujeme a vědět, jak využívat všechny tyto nové možnosti. Člověk by samozřejmě měl mít všeobecný přehled a znát důležité historické události. Navíc chápu, že např. umělá inteligence je tady zatím krátce a i učitelé se ještě učí, jak s ní pracovat. Spousta z nich má ale svoje metody, kterými učí posledních dvacet let, a odmítají je měnit. Nechtějí se dále vzdělá - vat a učí pořád stejně. Myslím, že je důležité, aby ten proces byl oboustranný. Aby se v životě vzdělávali nejen žáci a studenti, ale také učitelé, protože svět se mění velmi rychle a normy a metody, které platily dříve, nemusí platit dnes.

Také čtěte

Brněnská skladatelka a zpěvačka Cleo okouzluje své posluchače nevídanou dávkou autenticity skrze své písně i malby

Housle nebo kytara a písně, které posluchače upoutají nejen melodiemi a texty, ale především svou...

V červnu jste vydala svou první knihu Amy’s World: Život na sociálních sítích. Proces psaní jste připodobnila k psaní deníku. Pomohlo vám to lépe zpracovat některé zážitky v knize uvedené?

Napsat knížku byl můj sen a velmi mi v tom pomohly deníkové zápisy, které si vytrvale vedu už od útlého věku, protože psaní mě vždy bavilo. Jsem velmi ráda, že jsem si vše psala, protože postupem času člověk na spoustu věcí zapomene a díky deníčku si je připomínám. Psala jsem si tam jak příjemné zážitky, tak samozřejmě i dost ošklivých situací, do kterých jsem se dostala, většinou to bylo kvůli svému působení na internetu. Prošla jsem si šikanou a spoustou dalších nepříjemností. Deník byl vždy můj bezpečný prostor, ve kterém jsem se mohla svěřit stránkám a věděla jsem, že nikdo jiný se to nedozví.

Dozvěděla jste se při psaní knihy o sobě něco nového?

Jen jsem si utvrdila názor, že pokud člověk něco chce, tak to dokáže. Nikdy by mě nenapadlo, že bych napsala svou vlastní knížku, že by se mi tento sen mohl někdy splnit. I přes spoustu hejtů, které jsem kvůli působení na internetu dostávala, jsem pokračovala dál. Nenechala jsem se odradit, i když mi hodně lidí říkalo, že to nikdy nikam nedotáhnu a měla bych se na to vykašlat. Prostřednictvím knihy bych chtěla všem vzkázat – neposlouchejte ostatní, kteří vás odrazují od vaší vysněné cesty, a nepřestávejte dělat, co vás baví. I když je cesta na začátku trnitá, nakonec dosáhnete toho, za čím jste celou dobu šli. Jen musíte věřit, že to, co děláte, má smysl.

Je pro vás komplikované sladit školní docházku a všechny související povinnosti s prací influencerky?

Musím říct, že je to občas velmi složité. Obsah vytvářím a sdílím každý den. Každý týden vydávám video na YouTube, jehož příprava mi zabírá nespočet hodin. Práce influencerky ale není jen natáčení a stříhání, zahrnuje i  dennodenní administrativu, které rozhodně není málo. Zároveň mi záleží na prospěchu ve škole, takže se vždy snažím věnovat se obojímu. Většinou přijdu večer ze školy, sednu k  e-mailům a organizování, poté se dám k učení. Je to hodně náročné, ale snažím se vše zvládat.

Jak pečujete o svou duševní pohodu? Jaké metody vám pomáhají odpoutat se na chvíli od online života a žít přítomným okamžikem?

Velkou část volného času trávím s kamarády a hlavně s rodinou, která mě ve všem podporuje. Vždy si na sebe vyhradíme aspoň chvíli. Uděláme si pohodu, dáme si něco dobrého k jídlu, vyrazíme někam ven a odložíme mobily. Je to velké odreagování a fajn strávený čas s rodinou.