Brněnská skladatelka a zpěvačka Cleo okouzluje své posluchače nevídanou dávkou autenticity skrze své písně i malby

Vyžadovala vaše kariéra umělkyně odvahu a rozmýšlení, nebo jste vždycky věděla, že je to cesta pro vás?

Umění mě fascinovalo odmalička a vždy jsem k němu tíhla ze všech úhlů. Vlastně bylo jen otázkou času, která umělecká část během dospívání zvítězí. Dlouho jsem válčila s tím, jestli se chci věnovat tanci, malbě nebo hudbě. Ta byla nakonec mému srdci nejblíže a k mému potěšení se během let ukázalo, že všechny tři cesty mají k sobě natolik blízko a natolik se doplňují, že jsem nemusela vypustit ani jednu, jen zvolit tu dominantní.

Jak vaše umění ovlivnilo studium na JAMU?

Studium klasické hudby mi otevřelo spoustu dveří a získala jsem díky němu větší perspektivu, díky které už přesně vím, co v  životě chci a nechci dělat. I když mi toto studium samozřejmě obrovským způsobem pomohlo v technice hry na nástroj a dalo mi možnost zažít jako muzikantka obrovské koncerty s nádhernou atmosférou, bohužel na rozdíl od mých kolegů mě nikdy nedokázalo naplnit pocitem dobře odvedené práce a  dostatečně intenzivního hudebního zážitku. Ten jsem našla paradoxně úplně jinde - při pouliční hudbě.

Mohla byste popsat, jakým způsobem u vás probíhá tvorba nové písně?

Tvorba každé písně je velmi individuální. Nemohu říct, že by každá vznikla stejně, jednou vznikne nejdřív hudba, podruhé text a  potřetí obojí zároveň. Ale nejčastěji píseň vzniká velmi dlouho. Už odmalička jsem měla tendence si psát deník a od určité doby jsem tyto psané pocity a zážitky začala zhudebňovat. A vlastně to dělám velmi podobně i dnes. Když se v mém životě něco odehrává nebo nad něčím silným přemýšlím, píšu. Píšu slova, věty a fráze tak, jak mi běží hlavou bez jakékoli formy. Když dostanu hudební nápad, začnu jednotlivé fráze třídit a spojovat s hudbou. Celý proces může trvat týden, ale i měsíce. A i když píseň vytvořím, nechávám ji nějakou dobu „uzrát“, přece jen s odstupem času a s čistou hlavou jde lépe posoudit, zdali je vhodné se o ni podělit nebo ne. Poté ji buď doupravím, nebo zahodím.

Máte raději koncerty, anebo autentický busking na ulici?

Rozhodně busking. Je možné, že pokud bych měla dostatečné prostředky na vytvoření velkého koncertu se vším všudy přesně dle mých představ, asi by to busking trumflo, ale z toho, co jsem zatím zažila, se v mých očích nic nevyrovná spontánní radosti při hudbě tam venku. Miluji, když můžu být mezi svými posluchači, když okolo tančí děti a kolemjdoucí si prozpěvují se mnou.

Co vás nejvíce inspiruje?

Inspiruje mě všechno, zkrátka samotný život. Vztahy jsou hluboká studna, která inspiruje všechny umělce, a  já, i když jsem se tomu kdysi snažila vyhýbat, jsem do ní spadla také. Ale zjistila jsem, že není dobré se tomu bránit a cíleně se snažit psát o neutrálních věcech za každou cenu, protože to pak může postrádat tu opravdovost, a s výsledkem obvykle nejsem tak ztotožněná a pozoruji, že mí posluchači to vnímají stejně.

Velmi se mi líbí, jak spojujete písně s autorskými obrazy, které jsou tak vizuálním doprovodem dané skladby. Je vám výtvarné umění stejně blízké jako to hudební?

Děkuji! Cítím, že všechny druhy umění patří neoddělitelně k sobě. Zjistila jsem, že rozvíjení v oblasti výtvarného umění mě posouvá i po hudební stránce a opačně. Zároveň u  většiny písní mám už při tvorbě v hlavě i  nějaký vizuál - foto, klip, malbu - a malba je pro mě tou nejsnazší formou, jak ztvárnit právě tuto vizuální stránku hudby.

Momentálně připravujete nové album, můžete nám o něm něco říct?

Vše bude propojené! Miluji, když vše souvisí se vším. Je to první album, které jsem vytvořila od prvního slova a tónu až po produkci a nahrávání a mám prostředky, abych zrealizovala všechny své vizuální představy. Takže, v písních i videoklipu posluchači mohou najít odkazy na jiné písně a malby, nejen z  aktuálního alba, ale i z minulosti, a ponořit se tak hlouběji do příběhů, které se snažím sdělit. A musím říct, že spousta z nich je v tomto dešifrování opravdu skvělá, takže se nemohu dočkat, až se o vše podělím.