Pro mě je tou největší výzvou živit se tím, co mě baví
Victoria Hofferson je cosplayerka a umělkyně. Vyrábí kostýmy na zakázku pro různé příležitosti, filmy a akce. V Česku jste její tvorbu mohli vidět například v klipech brněnské kapely Deloraine. Promluvily jsme si o její práci, koníčcích i o tom, jaké překážky ve své profesi musí překonávat.
Můžeš pro nezasvěcené ve zkratce vysvětlit pojem cosplay? Co tě na tom baví a láká?
Začnu trochu obecně, a pak vysvětlím, co cosplay znamená pro mě. Název cosplay vznikl spojením slov „costume“ a „play“ (kostým a hra). Je to druh performance art, kde lidé nosí – a často sami vytvářejí – kostýmy, aby se podobali postavám z různých forem médií, jako jsou například anime, manga, videohry, filmy a seriály. Cosplayeři se snaží co nejpřesněji napodobit vzhled, ale i osobnost dané postavy. Svoje počiny pak sdílí na internetu nebo se účastní akcí zaměřených na cosplay, aby předvedli své kostýmy a setkali se s ostatními nadšenci. Je to zábavný a kreativní způsob, jak vyjádřit svoji lásku k dané postavě nebo fandomu. Pro mě je to způsob, jak se kreativně vyřádit, a beru to jako výzvu – výroba kostýmů může být náročná, neustále používám nové techniky, pracuji s novými materiály, vždycky je co zlepšovat – a to mě na tom baví. Zároveň jsem díky cosplayi poznala spoustu skvělých lidí, kteří jsou naladěni na stejnou frekvenci. Velmi ráda jezdím na akce, kde se s takovými lidmi potkávám a poznávám nové. Taky ráda obdivuji práci ostatních cosplayerů.
Jak ses ke cosplayi dostala?
Já jsem se tak nějak vždycky pohybovala kolem sci-fi a fantasy a hodně hrála hry, takže byla jen otázka času, kdy mě cosplay dožene. Už jako mladší jsem se ráda oblékala do různých kostýmů, moje mamka nám vždycky vyráběla super kostýmy na karnevaly, takže to jsem určitě zdědila po ní. Akorát to teď dělám na trochu jiné úrovni a je to i mojí profesí.
Vzpomínáš si na první kostým, který jsi vyrobila?
Pokud nepočítám vílí šaty, co jsem si ušila na focení s koňmi, nebo kostým na „Poslední zvonění“ na střední škole, který jsem vyráběla z krabic a těsta, tak můj první byla arkádová Miss Fortune ze hry League of Legends. V té době jsem žila v Anglii a trávila veškerý svůj volný čas u počítače. Hraní her bylo dokonce moje zaměstnání – pracovala jsem jako testerka videoher v Microsoftu, kde jsem pracovala na jazykových lokalizacích. Sledovala jsem práci cosplayerek z USA a toužila jsem to taky zkusit. Na tomhle cosplayi jsem strávila asi dva měsíce, čepici jsem šila ručně, protože jsem v té době ještě neměla šicí stroj, sluchátka jsem vyráběla z víček od kafe a na zbraně jsem použila Nerf pistole oblepené tvrdým kartonem. Byla jsem na sebe hrozně pyšná. Plánovala jsem si to obléct na londýnský Comic-Con s kamarády. Ráno jsem se nachystala, udělala pár fotek v zimní zahradě, ale pak jsem si to zase srabácky sundala, protože jsem měla strach vyjít takhle mezi lidi. Nakonec jsem toho litovala a stejnou chybu už jsem víckrát neudělala. Na každou další akci jsem pak vždy jela s kostýmem.
Jaké postavy nejraději ztvárňuješ?
Moje cosplaye vždycky odrážejí to, co mě zrovna baví. Jelikož výroba kostýmu stojí hodně času, peněz a energie, vždycky jsem se nejdřív ujistila, že to opravdu chci, než jsem začala s výrobou. Velkou roli ve výběru u mě hraje nejen to, jak ta postava vypadá a co má na sobě, ale i její povaha a svět, ze kterého pochází. Nejčastěji se u mě vyskytují postavy ze světa Zaklínače. Miluji herní design těch postav, miluji ten svět a miluji celou naši komunitu.
Kromě cosplaye se věnuješ i výrobě kostýmů na zakázku, například pro videoklip k písni Ragnarok skupiny Deloraine. Kde sbíráš inspiraci při podobných projektech?
U výroby jakéhokoli kostýmu je důležitá rešerše. Pokud se jedná o specifickou postavu, kde už víme, jak vypadá, je nutné prozkoumat ji z dostupných materiálů ze všech úhlů do posledního detailu. Pokud jde o originální koncept, musí člověk vytvořit vlastní design, a to mě neskutečně baví. Někdy pracuji tak, že si vezmu tužku a papír, někdy se rovnou vrhnu na výrobu a nechám to tak nějak samovolně vyplynout. Vždycky ale za tím stojí nesčetně hodin hledání inspirace a před začátkem práce mám vždy v hlavě nějakou představu. Nejradši ale čerpám z historie, mám ráda severskou, keltskou a slovanskou mytologii, a to se často odráží v mojí práci, přestože to mnohdy má jen málo společného. Na výrobě kostýmů pro Deloraine mě baví to, že oni sami jsou velice kreativní a zdrojem inspirace je pro mě i přímo jejich hudba. U nich jde hudba a vizuál ruku v ruce, proto často tvoříme a vymýšlíme spolu. Oni mi pak nechávají volnou ruku a mně to tak vyhovuje.
Jaká je dosud největší výzva ohledně kostýmů, které jsi čelila?
Řekla bych, že na výrobě kostýmů se vždycky najde něco, co je velká výzva, ale pro mě je tou největší výzvou živit se tím, co mě baví. Je to tak trochu jako na horské dráze. Jsou období, kdy jde všechno dobře, a jsou období, kdy jsem s tím málem skončila, protože se mi nedařilo. Každá práce vyžadující tvůrčí myšlení je svým způsobem náročná, vyžaduje stoprocentní nasazení a neuvěřitelnou disciplínu a myslím, že to není pro každého. Fyzicky nejnáročnější období pro mě bylo na vysoké škole, kam jsem úplnou náhodou nastoupila rovnou do závěrečného ročníku, takže jsem doháněla učivo, pracovala na diplomce a v pokojíčku na koleji jsem vyráběla cosplaye na zakázku, abych byla schopna zaplatit vše potřebné, a do toho jsem se snažila plnohodnotně socializovat. No, moc jsem toho nenaspala. Občas mám období, kdy to vypadá, že to nezvládnu, ale naštěstí mám obrovskou podporu rodiny, manžela a kamarádů, a to mě vždycky dokáže nakopnout dopředu.
Dokonce i Metallice se ten design líbil natolik, že ho využili na vlastní plakát!
Je nějaký kostým, na který si obzvlášť hrdá?
Kdybych měla vypíchnout jen jeden, byl by to určitě kostým Vědmy z klipu Ragnarok. Ne proto, že by byl nějak výjimečně dobře vyrobený – spíš naopak, protože jsem ho vyráběla poměrně ve spěchu –, ale díky němu jsem si nejen zahrála hlavní postavu v klipu Deloraine, ale začala jsem s nimi vystupovat na koncertech i v zahraničí. Dokonce i Metallice se ten design líbil natolik, že ho využili na vlastní plakát! Je to hlavně díky ohlasům, že ten kostým mám ráda. Když za mnou po koncertě přicházejí fanoušci a ukazují mi svoji vlastní tvorbu se slovy, že jsem pro ně byla velkou inspirací, neuvěřitelně mě to dojímá. Jedna maminka dokonce vytvořila pro svoji malou dcerku cosplay Vědmy, protože si to přála. To je na tom to nejkrásnější.
Co obnáší celý kreativní proces při výrobě kostýmů?
Jak už jsem zmínila, začíná se důkladným průzkumem. Následuje vymýšlení technologie výroby a shánění materiálů, což u digitálních postav, na které nefungují zákony fyziky, může být oříšek. Celková výroba pak může trvat několik měsíců, kdy se díl po dílu vyrábí samotný kostým. A i když už je kostým hotov, nekončí to tím, člověk se ještě musí obléct, učesat a namalovat, tak aby co nejvíce napodobil danou postavu.
Kde všude hledáš materiály pro svou tvorbu? Využíváš internetové obchody, nebo si raději projdeš prodejny osobně?
Co se například látek týče, tak je samozřejmě lepší si je osobně prohlédnout a ohmatat. Málokdy ta látka vypadá stejně jako na fotce, a to u kostýmů, které mají věrně odpovídat předloze, bývá problém. Když jsem bydlela v Praze, v Brně nebo Göteborgu, měla jsem tu výhodu, že byly v dojezdové vzdálenosti obchody s velkým výběrem látek. Teď bydlíme na okraji menšího městečka, kde nejbližší obchod s látkami je 20–30 minut jízdy autem, navíc tam stejně mají většinou na výběr jen bavlnu s letadýlky, takže nemám jinou možnost než objednat on-line nebo si udělat výlet do Prahy. Už jsem ale za ty roky nasbírala nějaké ty znalosti – jak jednotlivé materiály ve skutečnosti vypadají, jak se chovají během zpracování, jakou mají gramáž a jak se dají barvit, a mám ověřené internetové obchody, takže už se tolik nebojím objednávat online. Navíc jsem tak trochu hoarder a doma mám obrovskou zásobu látek, protože „ta by se mi na něco jednou mohla hodit“, takže například u mého nejnovějšího osobního cosplaye jsem vybírala výhradně z vlastních zásob. U ostatních materiálů je to jednodušší, protože ty si objednám v surovém stavu a pak je řežu, tvaruji a barvím. Navíc díky popularizaci cosplaye v ČR už tu existují i obchody s materiály přímo pro jeho výrobu.
Je jasné, že kostýmy se musí především ušít. Ale jsou i jiné kreativní techniky nebo druhy tvorby, které často využíváš?
Existuje spousta různých technik, které se běžně používají na výrobu cosplaye. Ty, které používám například já, jsou již zmíněné šití, jak na stroji, tak i ruční, tvorba střihů, vyšívání, barvení, práce s kůží i kovem, odlévání, modelování, 3D tisk, práce s LED světýlky, práce s teplem tvarovatelnými materiály a také make-up a speciální efekty a styling paruk. Technik je ale ještě mnohem víc a je téměř nemožné je ovládat všechny, přestože se o to pokoušíme. Nebo vymýšlíme techniky nové.
Jak dlouho v průměru trvá, než ušiješ jeden kostým?
Jsou cosplaye, které jsem vyrobila do dvou až tří dnů. Ale to je sebevražda. Člověk pracuje nonstop, nespí a nemá čas se kolikrát ani najíst. Snažím se tomu vyhýbat a začít s výrobou včas, ale mnohdy se to prostě nepovede a najednou zbývají dva dny do akce. Ideální doba na výrobu je, řekla bych, tak čtvrt až půl roku.
Mimo videoklipů a cosplaye, jaké typy zakázek ještě dostáváš? Tvoříš jenom pro české, nebo i pro zahraniční klienty?
Většina mých výrobků se ještě proletí letadlem, než skončí u svého majitele. U nás je ten rybníček příliš malý a navíc tu je spousta skvělých cosplayerů, kteří jsou schopni si ten kostým vyrobit sami. Poslední dobou ale hodně vytvářím originální fantasy šaty, šperky a doplňky inspirované severskou mytologií. O ty mají zájem výhradně zahraniční zákaznice, které si je berou na různé fantasy akce, nebo se v nich třeba vdávají. Jednou za čas mě ale osloví přímo organizátoři takových akcí, pro které pak vytvářím oficiální kostýmy, a taky dělávám kostýmy do reklam a filmů – na kontě mám zatím jeden slovenský a jeden český film a předloni jsem vyráběla kostýmy a repliky vikinských zbraní pro kaskadéry pro krátkometrážní film do Irska. Mýma rukama projde ročně cca 150–200 objednávek, větších i menších, takže se moc nenudím.
Jakým dalším koníčkům, kromě své práce, se věnuješ?
Kromě práce ve volném čase pracuji (smích). Když zrovna nedělám na zakázkách, věnuji se rekonstrukci starého domu, kam jsme se přestěhovali loni v létě. Mezi prací a koncerty nemám moc volného času, takže se stává, že se rozhodnu třeba v devět večer něco zdít nebo dláždit. Dokonce i když jsem na dovolené, tak stavím. Ráda jezdím pomáhat našim na chalupu do Orlických hor a poslední rok a půl dokonce i na ostrov v Chorvatsku, kde si pořídili pozemek, na kterém rekonstruují staletí starý kamenný domek. Odmala miluji koně, dlouhou dobu to byl celý můj život a jezdila jsem po světě, kde jsem s nimi dělala natural horseman - ship. Poslední dobou na to není čas, ale pomalu pracuji na tom se k tomu zase vrátit. Když mám čas, tak se ráda učím cizí jazyky, fotím, maluji, pletu, dělám z keramiky, učím se hrát na hudební nástroje a zpívat, střílím z luku, učím se šerm, cvičím a v zimě se otužuji v horském potoce.
Jakým projektům se věnuješ aktuálně?
Momentálně mám rozdělaných asi patnáct zakázek, rekonstruuji, a teď bývám často nemocná, takže na osobní projekty moc prostoru nezbývá. Ale letos budeme točit další klipy a já se těším na výrobu nových kostýmů.
Máš nějaká předsevzetí nebo plány do tohoto roku?
Loni jsem se inspirovala seznamem mé mamky, kdy si dala místo předsevzetí 23 náročných věcí v roce 2023, které chtěla splnit, a tak jsem si taky udělala seznam. Letos těch věcí je 24. Schválně jsem si tam nedala „víc odpočívat“, protože to vím, že nesplním.
vlastním jménem Viktorie Vrabcová Kocourková, má české a dánské kořeny. Vystudovala střední veterinární školu, pak obor Concept Art for Games and Animation na Teesside University v Anglii. Věnovala se tréninku koní v Česku, USA, Anglii a Švédsku. Aktuálně žije v Česku.
