Encyklopedie Geralta z Rivie

Tento Zaklínač není románem ani povídkovou sbírkou. Jedná se o  knihu pro příznivce nejznámějšího Sapkowského díla, kteří si chtějí připomenout jeho svět a postavy. Stopadesátistránková publikace je rozdělena do tří částí. Po odstavci vysvětlujícím Konjunkci sfér – zcela zásadní událost zaklínačského univerza – následuje několik stran o státech, z nichž pocházejí Geralt z Rivie a postavy, s nimiž se během svých dobrodružství setkává.

Také čtěte

Óda na herního Zaklínače

Polské studio CD Projekt RED dokázalo vpravdě husarský kousek. Z malé skupinky nadšenců se vyvinul...

Nejobsáhlejší část knihy tvoří medailonky třiceti sedmi postav zaklínačských příběhů. Kromě několika odstavců textu má každá z  nich vlastní ilustraci. Znáte-li Geraltova literární dobrodružství – encyklopedie se nijak nezabývá událostmi z her –, nenajdete zde nic nového. Pokud jste knihy ani povídky nečetli, mějte se na pozoru. Přestože se Puysségur vyvaroval prozrazení některých zvratů z románů, u povídek si počínal jinak. A tak například vyprávění o  Borchovi vám vyzradí závěr i  vyznění – dle mého názoru mistrovské – povídky Hranice možností. Bohužel to není ojedinělý případ.

Dohadovat se můžeme také o  výběru postav. Zatímco je mnoho prostoru věnováno čarodějkám, zaklínači jsou zastoupeni jen chudě (zapomeňte na Eskela s  Lambertem) a  chybí například i Shani, která se sice objevuje i v románové pentalogii, ale zásadní význam má až ve hrách. Zbývající třetinu knihy tvoří kapitola o  nestvůrách a  čarodějných bytostech žijících na Kontinentu. I pro ně platí, že několik odstavců textu doplňuje ilustrace, zde navíc i se siluetou tvora vedle siluety zaklínače (mimochodem Vesemira, nikoli Geralta), aby si čtenář mohl představit, jak jsou veliké.

Také čtěte

Nový Zaklínač je hojně sledovaný, ale...

Nejočekávanější seriálový návrat roku 2021 jednoznačně představoval Zaklínač, který se 17. prosince dočkal své druhé série.

Asi jste již pochopili, že texty v  Encyklopedii nejsou pro znalce knih a povídek nijak objevné. Každý zápis začíná krátkým výtažkem ze Sapkowského díla a potom Puysségur shrnuje, co je o  postavě/místu/tvorovi známo z  prací mistra polské fantastiky. V mnoha případech bohužel opakuje již dříve vyřčené, a to i vícekrát na jediné straně. Přidanou hodnotou knihy jsou v  prvé řadě vnitřní ilustrace od tří tvůrců – Johann Bodin, Alexia F. Cadou a Émile Denis. Ty většinou plní svoji úlohu na jedničku. Třeba při vyobrazení postav, u nichž máte často pocit, že nejde jen o generické fantasy malby, vypadají jako reální lidé, z obličejů jim můžete vyčíst emoce a vyzařuje z nich osobnost. Bohužel některé ilustrace naopak zaujmou tím, jak jsou nehezké – zaklínači vypadají spíš jako zombie a chudák Yarpen Zigrin je vážně odporný. Dohromady s jednou menší kresbou, jež působí jako náčrtek, který se vůbec neměl do knihy dostat, jsem si chvíli říkal, že některý z  ilustrátorů nestíhal termín a poslal i nehotové práce. Navzdory těmto nedodělkům je výtvarná stránka publikace na výborné úrovni, což podtrhuje kvalitní zpracování obálky.

Komu tedy knihu Zaklínač – encyklopedie doporučit? Znalcům Sapkowského děl, kteří se rádi pokochají zdařilými kresbami a  třeba si připomenou své oblíbené postavy a  dobrodružství? Jistě. „Fanouškům“ Zaklínače hltajícím videohry a  seriály, ale nemajícím zájem o  četbu? Těm patrně ještě víc, a  byť jim Puysségur mnohé vyslepičí, třeba díky ní pochopí, že literární zážitek ze Zaklínače je silnější než ten audiovizuální. Řekl bych, že se Encyklopedie bude líbit i milovníkům fantastiky obecně, chtějí-li desítky líbivých maleb a  načrtnutých míst, postav, příšer či příběhů třeba i  pro vlastní worldbuilding. Čtenáři si zde na své nepřijdou. Musí doufat, že se nad nimi Andrzej Sapkowski smiluje a něco po dlouhé době napíše. Ostatně není to tak dlouho, co v jednom rozhovoru prozradil, že pracuje na nové zaklínačské knize.