Zámek Kunín: dům plný sbírek
Zámek v Kuníně si v letošním roce připomene 20 let od svého zpřístupnění. Postavený pro rodinu Harrachů věhlasným stavitelem Janem Lukášem Hildebrandtem, byl na konci 90. let minulého století pouhou zříceninou, která však náhle povstala jako fénix z popela, a do obnoveného zámku se navrátily také původní historické sbírky. A to v míře nevídané.
Osudy historických sbírek bývají někdy pohnuté. Doslova pohromu pro sbírky zámku v Kuníně představovalo nejprve řádění sovětských vojáků. Svědectví o tom zanechal pamětník, který zámek navštívil v květnu 1945: „Nejhroznější zpustošení jsem nalezl v prostoru, ve kterém bylo umístěno muzeum a knihovna. Vycpaní vzácní ptáci, minerály, horniny a také knihy byly z velké části vyházeny k oknům a ležely tam rozšlapány ve špíně a dešti. Obsah regálů, zásuvek a vitrín ležel téměř bezezbytku na podlaze, nešlo učinit krok, aby se nevstoupilo na knihy, preparovaná zvířata nebo jiné věci. Na toaletách, které se nacházely v nepopsatelném stavu, se nacházely století staré knihy, použité jako toaletní papír.“ Podobná spoušť se nacházela rovněž v dalších zámeckých pokojích: záměrně poškozené obrazy, znečištění…
Když přijela v únoru 1950 do Kunína komise pro převzetí znárodněných zámeckých mobilií, našla zámek v žalostném stavu. Zbytek obrazárny uložený v jedné z místností zámku ležel pod spadlými stropy, trámy a rumem. Pro vyproštění obrazů muselo být využito pomoci vojska. Již dříve utrpěla zámecká obrazárna nevyčíslitelné škody. Při řádění sovětských vojáků byla celá řada pláten záměrně poškozena, část obrazů rozchvácena ještě před odvozem ze zámku. Cenná obrazová sbírka tak byla odvážena doslova z trosek. Zbytky zámecké obrazárny a něco málo mobilií byly nakonec uloženy do depozitářů státního zámku ve Vizovicích. Zbytků vzácné zámecké knihovny se ujalo Národní muzeum. Sbírky na dlouhou dobu ztratily kontakt se zámkem a místem, kde po staletí vznikaly. Osudy zámku po odvozu sbírek byly rovněž neradostné. Ještě v roce 1955 se mimo jiné dočteme:
„Kromě toho se vedení statku nepostaralo ani o zřízení aspoň provisorního záchodu. II. patro, ač je zřízena přepážka na schodišti, není uzavřeno a je v masovém měřítku používáno za záchod, takže tu nebylo kde stoupnout.“
Příběh sbírek zámku v Kuníně představuje nakonec pohádku se šťastným koncem. V roce 1995 se zubožených sbírek z depozitářů vizovického zámku ujalo Muzeum Novojičínska, sbírka byla převezena do prostor zámku v Novém Jičíně, kde měla vzniknout malá expozice připomínající skvostnou stavbu barokního zámku v Kuníně, který však beznadějně chátral. Do Nového Jičína byla vzápětí převezena rovněž mimořádně vzácná knihovna zámku. Zničené obrazy byly v muzeu restaurovány a postupně identifikovány. Na konci 90. let potom uzrály rovněž myšlenky na záchranu zničeného zámku.
Byl převeden do majetku obce Kunín a ve spolupráci s Muzeem Novojičínska vznikly plány na jeho obnovu s cílem vytvořit zde instalovaný zámecký objekt, představující původní historické sbírky a pozoruhodné osudy bývalých obyvatel a majitelů zámku. Rozjelo se obrovské pátrání u nás i doslova po celém světě. Řada původních sbírek byla objevena ve svozech zámečku v Brně a zámku ve Spálově, kam si je již před válkou odvezli poslední majitelé zámku, brněnští podnikatelé rytíři Bauerové. Rodinu se podařilo nalézt v roce 2001 ve Spojených státech amerických, přicestovali rovněž příbuzní z Latinské Ameriky, a především z Rakouska. Ti dali k dispozici vzácné fotografie zachycující podobu pokojů zámku a dalších sídel, inventáře, které umožňují sledovat pohyby a umístění sbírek. V roce 2005, rok po zpřístupnění zámku, byl nakonec z Rakouska dovezen do Kunína obrovský konvolut sbírek, původního zařízení a rovněž vzácný rodinný archiv.
Zanedlouho byl získán kontakt do rakouských Korutan, kde žila poslední členka rodiny Schindlerů z Kunewaldu, dalších majitelů zámku a dědiců kunínské hraběnky Marie Walburgy (mimochodem rodačky z Brna). Během rozhovorů se začala zabývat myšlenkou odkázat některé sbírky zámku. Po jejím úmrtí v roce 2014 přišel na zámek přípis z notářství s poslední vůlí šlechtičny a výzvou vyzvednout pro zámek tři vzácné rodové obrazy. Pomohla rovněž přímluva biskupa Františka Václava prince Lobkowicze a také rychlá dotace Moravskoslezského kraje: z vily Schindler na březích jezera Wörthersee se na zámek výkupem a také dary podařilo od dědice rakouského biskupství získat na tisícovku předmětů, památek a vybavení. Šťastná náhoda a mnohaleté pátrání nakonec umožnilo nalézt v Oticích u Opavy také jedinečnou pozůstalost po lantkraběnce Marii Fürstenbergové-Zdražilové, manželce dalšího majitele zámku. Vzácné předměty, porcelán, sklo, servisy, textilie, drobné předměty v tichosti uchovávaly v pokojích a na půdě svého domu neteře lantkraběnky, které ji s jejím majetkem převezly na počátku války z Rakouska do Otic. Zámek v Kuníně dnes představuje jeden z nejbohatěji vybavených zámků celé severní Moravy a Slezska. Napínavé pátrání pokračuje, jsou dohledávány další původní sbírky zámku, zámek se stal klenotnicí sbírek a příběhů lidí, kteří jej kdysi obývali.
* PhDr. Jaroslav Zezulčík
V roce 2019 obdržel cenu odborné poroty Opera historica za obnovu a kastelán zámku v roce 2023 cenu Patrimonium pro futuro za příkladnou správu a prezentaci památky. Obě ceny jsou prestižní a zavazující. Přijeďte se do Kunína podívat.
