Zámek, jehož původní majitelé jako by před malou chvílí odešli

Jak dlouho jste na Kuníně kastelánem?

Kastelánem na zámku jsem od roku 2002, tedy rovných dvacet let. Už jako malý chlapec jsem chtěl pracovat a bydlet na nějakém zámku, chtěl jsem studovat historii. Měl jsem bujnou fantazii podporovanou hojnými návštěvami hradů a zámků, které jsme o prázdninách podnikali s rodiči. V roce 1998 jsem už jako vystudovaný historik pracoval v muzeu v nedalekém rodném Novém Jičíně a dostal jsem za úkol odborně zpracovat sbírku obrazů, které sem byly převedeny z  depozitářů zámku ve Vizovicích. Obrazy byly neuvěřitelně poškozeny sovětskými vojáky na konci války a zámek v Kuníně představoval v té době naprosto zapomenutou památku, ruinu vhodnou ke zbourání. Ve stejném roce jsem připravoval expozici k 200. výročí narození Františka Palackého v jeho rodném domku v Hodslavicích. Palacký byl zcela jistě nejznámějším žákem zámecké školy a hraběnky Walburgy v Kuníně, tak jsem chtěl připomenout rovněž tuto polozapomenutou ženu a její výjimečnou školu. Připravoval jsem v této souvislosti velkou výstavu v Novém Jičíně. Paní hraběnka byla brněnská rodačka, oslovili jsme proto tým antropologů a archeologů brněnské univerzity v čele s legendárním docentem Vladimírem Novotným. Ti se pak ujali úkolu exhumace hraběnčiných tělesných ostatků z její naprosto zničené hrobky v Kuníně a následného vědeckého průzkumu. Byl to unikátní průzkum a přinesl závažná zjištění. Hraběnčino zpětné uložení do hrobky v roce 2000 se stalo ohromnou událostí, mši sloužil náš ostravský biskup František Václav Lobkowicz, slavnosti se zúčastnil pravnuk císaře Franz-Joseph hrabě Waldburg-Zeil. Pamatuji si, že během průzkumu hrobky pršelo, byla zima a my jsme s tehdejším starostou obce udržovali pro výzkumníky teplo v márnici. Obec chtěla zdevastovaný zámek získat převodem do svého vlastnictví a opravit jej, u svařeného vína jsme začali fantazírovat, že do něj pak vrátíme zámecké sbírky a uděláme z  něj instalovaný objekt. Starosta mě tam pověřil dohledem nad zámkem s tím, že jednou budu kastelánem... V roce 2004 jsme zámek po opravě otevřeli veřejnosti.

Co všechno práce kastelána obnáší?

Je to práce všeho druhu. Od odborné práce, práce se sbírkami, přes tzv. marketing po organizační věci. Bydlení na zámku je spojeno s téměř nepřetržitým pobytem na něm. Nestěžuji si, je to dobrovolná volba, spíše životní styl než povolání

Na kterou část zámku jste nejvíce pyšný?

Když se řekne „obnova a záchrana památek“, co všechno si pod tím můžeme představit, jak hluboko změny zasahovaly? Nejvíce jsem hrdý na to, že se do zámku podařilo vrátit původní zámecké sbírky, a to také za velké pomoci rodin, které zámek v  minulosti vlastnily a dnes žijí v zahraničí. Ukazuje se, že zámek je pro takové množství autentických sbírek malý, přivezli jsme jich stovky, včetně obrazů, nábytku, porcelánu, osobních věcí, povlečení, ručníků, ubrousků, ubrusů. Navíc spousta historických fotografií a inventáře umožňuje dohledávat původní kusy vybavení zámku v  různých depozitářích především státních zámků. Kunínský zámek je dnes zařízen tak, že vypadá, jako by majitelé před malou chvílí odešli.

Na zámku to během roku dost žije. Jak to změnil covid, měli jste příležitost dělat nějaké projekty „na dálku“?

Běžná zámecká sezona bývá opravdu velmi bohatá. Na zámku probíhá spousta koncertů, léta zde třeba probíhají mezinárodní kurzy interpretace staré hudby, které organizuje brněnský loutnista Honza Čižmář. To jsou u nás špičkoví interpreti a studenti doslova z  celého světa, od Ameriky přes celou Evropu po Asii a Austrálii. Každý rok jsme připravovali výstavy spojené s  historií zámku. Pyšný jsem na unikátní dětské prohlídky, kdy malé děti jako průvodci v  kostýmech z doby hraběnky Walburgy provázejí zámkem své vrstevníky. A vrcholem sezony bývají slavnosti růží na hraběnčinu počest. Aranžmá připravuje známý brněnský florista Slávek Rabušic se svým týmem. Zámek navštíví každý den stovky turistů. Covid vše naboural, něco ustalo, zmenšily se formáty. Ale byl čas na odbornou práci a na reinstalace sbírek. Doufáme, že letošní sezona bude opět normální, moc se těšíme na návštěvníky a na návrat tradičních kulturních akcí. Letos i na spolupráci s brněnskou Šáruš History Fashion.

Má Kunín své nadpřirozené bytosti?

Nerad o tom nahlas mluvím, hovořím spíše o energiích, kterou jsou zde jistě přítomny a vnímaví lidé je cítí. Shromažďujeme tady paměť lidí, kteří na zámku bydleli, jejich osobní předměty, hovoříme o nich, přemýšlíme, rozkrýváme v  archivech jejich osudy. Ty energie to musí probouzet. A nadpřirozené události na zámku se samozřejmě tu a tam, někdy i pravidelně, dějí. Ale nechceme sem pouštět energie, které sem nepatří, třeba pomocí magie.

Co u vás návštěvníci nejčastěji vyhledávají?

Musím říct, že máme spoustu věrných návštěvníků, kteří se vracejí, sledují proměny zámku a užívají si naše kulturní akce. Začínají se množit hosté z odlehlejších koutů naší země. Mají trochu nedůvěru, co asi na zámku uvidí, ale po prohlídce jsou většinou nadšení. Zámek ještě nevstoupil do plného povědomí jako instalovaný objekt, ale už má myslím velmi dobré jméno. Zcela jistě je to i zásluhou skvělého kolektivu zaměstnanců, bohatých sbírek, ale také díky silnému příběhu, který na zámku rezonuje.

Chystáte nějaké nové výstavy?

Letos se nejvíce těšíme na výstavu o Adolfu Loosovi a Victoru Bauerovi, posledním majiteli našeho zámku. Je to vedle hraběnky Walburgy další velké téma i pro Brno. Jejich spoluprací už se zabývala spousta autorů, ale naše výstava bude patrně průlomová. Na zámku jsme shromáždili ohromný archiv neznámých dokumentů, písemností, fotografií. Je u nás uložen rovněž archiv rodiny Bauerů. Řadu dřívějších informací tak budeme opravovat, doplňovat. Pro obyvatele Brna to bude jistě velmi zajímavá výstava.

Plánujete napsat nějakou knihu ohledně života na zámku z pohledu kastelána?

Určitě, chystám se na knížku o zámku, monografii o hraběnce Walburze, knížku o rodině Bauerů. A rád bych sepsal i paměti. Je o čem psát: návštěvy šlechticů u nás, návštěvy u nich na zámeckých sídlech, jejich vyprávění, osudové náhody, překvapení… Jen si na to psaní najít čas.