Skladba o Marii Antoinettě je inspirována barokní hudbou smíchanou s univerzálností a romantikou

Tony, mohl byste čtenářům v krátkosti představit kapelu?

Začnu jejím názvem. Lucrezia Borgia byla dcera italského papeže, jejíž jméno je dodnes opředeno mnoha romantizujícími i jinými mýty. Co se žánru týče, zaměřujeme se na historizující hudbu. Tvoříme muziku inspirovanou převážně   obdobím renesance a gotiky, ale v  našem repertoáru najdete i náznaky baroka nebo starověku, slovanské nebo keltské vlivy. To znamená, že nejsme striktně zaměření na jedno konkrétní historické období. Inspiraci pro tvorbu videoklipů často hledáme u známých osobností nebo významných událostí starší i novodobé historie. Kapela vznikla v roce 2000. V základní sestavě je nás pět. Já a Jiří Stritzko, který hraje na kytary a další strunné nástroje, jsme v kapele od začátku. Dámské zastoupení tvoří Jana Burdová a Jana Vojáčková. Obě hrají na veškeré dechové nástroje a zpívají. Letošní první sezonu s námi hraje na djembe Ondřej Němec. Jenž výrazně omladil náš věkový průměr. Takže super. Z  paralelně hrající rockové odnože Lucrezie Borgie s námi v tomto klipu vystupuje bubeník Michal „Kulda“ Dostál. Když zmíním rockovou odnož Lucrezie Borgie, v tu ránu je nás na pódiu deset. A to je potom už hned jiný hudební masakr. Tvoříme vlastní písničky, hrajeme dvaadvacátým rokem a v nejbližší době vyjde dvacáté druhé cédéčko. To znamená, že každý rok jedna nová deska.

Lucrezia Borgia spolupracovala se Šáruš History Fashion už dříve, a to při natáčení vašich videoklipů. Jak vám to jde tentokrát?

Šáruš History Fashion s naší skupinou oficiálně spolupracuje už potřetí. Poprvé nám v rámci natáčení klipu o Boženě Němcové pomáhala jako komparz. O rok později si Šárka s Michaelem za hráli ve videoklipu zaměřeném na popravu 27 českých pánů s názvem Růžový palouček. Michael si zahrál jednoho z odsouzených. Šáruš History Fashion nám pomáhala i s tvorbou kostýmů do klipů. Mně osobně se s oběma spolupracuje velmi dobře. V tomto projektu se my, Lucrezia Borgia, objevíme pouze ve dvou scénách. Samotné natáčení bylo skvělé, protože rychle odsýpalo. Tedy pro nás, protože hrajeme pouze ve dvou scénách. (smích).

Kde jste čerpal inspiraci pro muziku k hudebnímu traileru o zatracované i milované francouzské královně?

Hudbu tvořím už spoustu let, takže mám hodně naposloucháno. Muzice se věnuji celý život. Za tu dobu jsem měl možnost zabrousit do vícera žánrů. Tato konkrétní skladba je inspirována barokní hudbou. U textu jsem od hlavních pořadatelů žádné specifické požadavky nedostal, takže jsem se zaměřil na univerzálnost a romantiku.

Rovněž s reklamní agenturou Anamax zdaleka nespolupracujete poprvé. Liší se tento projekt v něčem?

S  panem režisérem, Miloslavem Bouškou, jsme velmi dobří kamarádi. Seznámili jsme se, řekl bych omylem (smích). Milan tehdy zaskakoval za kameramana, který nemohl. Tenkrát jsme na táčeli videoklip Queen Mary na lodi La Grace na Elbě. Padli jsme si navzájem do oka a od té doby pořád něco tvoříme. Za tu dobu jsme společně natočili už tuším-li spravně, deset klipů. Tenhle projekt je jiný v tom, že se nemusím starat o produkci. Jsem rád, že mně všechno zařizování, kte - rého je vždy spousta, tentokrát odpadlo (smích). Vymyslet píseň jako takovou je totiž to nejjednodušší, uvést ji v život je naopak to nejtěžší.

Co do konce roku kapela plánuje? Rýsuje se nová deska?

S  Miloslavem Bouškou točíme celý rok vánoční klip. Ten se zaměřuje na zmapování celého devítiměsíčního cyklu početí Panny Marie. I kus před tím. Píseň jako taková se jmenuje „Sedí pámbu pod jabloní“. Jabloň v dialogu s Pánem Bohem ho prosí, aby seslal na zem syna. A co z toho vzejde? Anděl dostane za úkol zvěstovat to slavné poselství, aby se panna Maria zas tak moc ve finále nedivila, až toho malého Ježíška porodí. Pána Boha zpívá Zdeněk Kluka, Anděla Jirka Zonyga. Jabloň hraje a zpívá lucrezijka Jana Vojáčková, já jsem vypravěč a Panna Maria je druhá lucrezijka Janča Burdová. Teď na podzim nás čeká slavnostní zakončení klipu, který spatří světlo světa, jak jinak, o Vánocích. S  Milanem Bouškou také připravujeme celovečerní historickou hudební komedii. Něco na způsob Noci na Karlštejně. Projekt výhledově zabere několik let práce. Nyní už rok pracuji součastně na scénáři i soundtracku. Do konce roku bude hotovo. Doufám. A potom se vrhneme do přípravných produkčních prací. A samozřejmě také Lucrezia Borgia chystá novou desku, jako každý rok (smích). I ona určitě do Vánoc vyjde. Konkrétně se jedná o tematiku Starých pověstí českých. Pěkně popořádku od praotce Čecha až… k Marii Terezii. A pracovní název nečekaně „Ty staré pověsti české“.

Také čtěte

Růžový palouček ba i o té veliké popravě L. P. 1621

Znojemská hudební skupina Lucrezia Borgia a Brněnská společnost anamax se už po deváté schází na společném projektu.

Jani, vy jste hlavní hrdinka celého projektu. Bylo náročné přenést se do role „pyšné Rakušanky“?

Předně si moc vážím důvěry  Šáruš History Fashion, že do hlavní role obsadila zrovna mě, přestože nejsem herečka. Mám pouze zkušenosti z  dřívějších klipů, kde jsem většinou vystupovala coby muzikantka na pozadí. Ale s rolí reálné postavy s  vyhraněným charakterem jsem se v minulosti už jednou setkala. Tehdy to bylo spíše náhodou, protože na place nebyl nikdo, kdo by si připravený kostým oblékl. A tak jsem si zahrála Marii Terezii v klipu Lucrezii Borgie. Tím se vlastně paradoxně uzavřel kruh, protože Marie Terezie byla matka Marie Antoinetty. Neplánovaně jsou oba klipy-trailery takovou rodinnou ságou, kdy existuje i vizuální podobnost mezi matkou a dcerou (smích). A samotné hraní? To pochopitelně výzva byla. Moje Marie Antoinetta není prvoplánově pyšná, protože je v traileru zachycena jako zamilovaná aristokratka, jež si užívá možností, které šlechtický palác poskytuje.

V traileru se objevily i náznaky milostných scén. Neměla jste z toho strach? A jak se vám po boku Michaela Šotáka, který dvojroli milence, švédského hraběte Axela Fersena, a manžela, krále Ludvíka XVI., hrálo?

To víte, že měla (smích)! S Michaelem i jeho přítelkyní Šárkou se známe mnoho let, takže jsme už dříve v rámci propagačního fotografování společně „pózovali“. A dokonce jsme zamilované v  krátkých divadelních scénkách i hráli. Ovšem vždy bez fyzické interakce. Šlo pouze o stylizaci a náznaky. Nicméně tentokrát to bylo jiné, zdánlivě opravdovější. Takže díky tomu, že jsme přátelé a k natáčení jsme oba přistupovali maximálně „profesionálně“, jsme bezproblémově zvládli i několikačetné opakování zmíněných scén.

Co bylo z vaší strany na natáčení hudebního traileru nejnáročnější?

Hlavně ten pracovní zápřah. I když se to na první pohled nezdá, tak natáčení projektu skládajícího se z  tolika obrazů v  necelých dvou natáčecích dnech je velmi náročné a únavné. Moje postava navíc vystupuje téměř v každé scéně. Na place jsem byla celý den a čekala na pokyny režie. Nějaký čas zaberou také organizační věci – všechno „seřídit“, nasvítit a nachystat. A do toho časté převlékání, výměna šatů a líčení. Z mého úhlu pohledu bylo natáčení náročné i na psychiku, soustředění a vytrvalost. Netýkalo se to pouze mě, ale každého jednotlivého člena celého týmu. Málokdo si vše dokáže představit. Lidé mnohdy ani netuší, že natáčení (čehokoliv) je jedno velké čekání.