Růžový palouček ba i o té veliké popravě L. P. 1621

Milane, jak se sžíváš s každoročními tématy našich děl? A které výročí tě coby námět na klip nejvíc překvapilo? Byl ten letošní v něčem jiný, náročnější než ty předešlé? Nutil tě dokonce i k jiným postupům? 

Pro mě je každoroční natáčení velikým zpestřením mé práce, která mě baví. A jsem rád, že mohu s realizací pomoct. Rok od roku se naše klipy zlepšují a jsme nadšení z každého nového Tondova nápadu. Realizace jsou svou náročností na velice vysoké úrovni a jenom díky všeobecnému nadšení se nám zatím daří. Doposud nejnáročnějším klipem byli „Husité“, kde bylo velice těžké ukočírovat takové množství účinkujících. Zato „Božena“ byla veliká výzva, jak obrazově zachytit starou klasiku, mnohokrát zfilmovanou. Letošní natáčení sice proběhlo za extrémních teplotních podmínek, ale díky nové technice a důkladné přípravě při výběru lokace vznikly velice krásné záběry. (Milan Bouška - kamera, režie)

Jirko, při natáčení ses pořádně zapotil. Ale faktem taky je, že jsi coby kat Mydlář podal velmi důvěryhodný výkon. Právě na tvoji adresu po zhlédnutí klipu často padala věta: „Ten se s tím fakt... nepáral. Je s podivem, že vám tam někoho nesejmul doopravdy.“ Co ty na to?

Docela hutný historický kostým a teploty nad 30 stupňů udělaly své, potil se tam úplně každý. Dokonce i dámy byly v kostýmech uvařené a ty snášejí vedra mnohem líp než chlapi. Na place jsem se snažil jen dělat to, co se po mně chtělo, a jak nejlépe to šlo. Pokud jsem sklidil nějakou chválu, tak za to vděčím už docela dlouhé praxi z divadel. Celá řada režisérů, se kterými jsem měl možnost pracovat, určitě udělala své. A rolí týkajících se historie byla už taky spousta. Meč jsem tedy v ruce  nedržel zdaleka poprvé. Pak už jde jen o jediné, máchnout mečem co nejvíc, co nejblíž, co nejbezpečněji, a hlavně nikoho nezranit. Rád bych poděkoval všem zúčastněným za skvělou spolupráci a realizačnímu týmu za možnost ztvárnit známou postavu českých dějin, ačkoli to byla doba velmi ponurá. (Jiří Zonyga (kat Mydlář))

Libore, jako Jáchymu Ondřeji Šlikovi ti muselo být jasné, že přijdeš o hlavu. Co tě tedy vedlo k tomu, že jsi s námi do toho šel?

Vedl mě pocit povinnosti připomenout novým generacím, že zásadovost v postoji a názoru na věci vlasteneckého uvědomění může stát i hlavu. Prožil jsem si Šlikovu postavu s pocitem momentu, kdy už není cesty zpět, a tím pádem už vím, jaké je nasadit vlastní krk za své vyznání. Natáčení mi dalo dar pocitu, jaké to je, když se neví, zda se i mistr kat náhodou neutne. Měl jsem na vybranou, být oběť, či soudce. Vybral jsem si správně, stejně jako moji předkové v časech Temna. Děkuji za tuto zkušenost. A hlavně ať ti, co pochybují o smyslu počínání našich předků, nechají na hlavě. Libor Olšan (Jáchym Ondřej Šlik)

Gene, pomohl jsi nám měrou vrchovatou. Od zapůjčení katovského vercajku až po kdeco. Dovezl jsi svůj manšaft. A za odměnu ti byl před kamerou coby Jesseniovi vyříznut jazyk zlolajný. Pro jistotu zátylkem. Co ty na to?

S Honoratou se snažíme všemožně podporovat z našeho pohledu užitečné a zajímavé projekty. Ten váš je jedním z nich. Smekáme před vámi pomyslný klobouk. Sami víme, co to je, když máte z ničeho vykouzlit cosi. Co to dá práce a starostí. Navíc proč si nepřipomenout jednu z nejvýznamnějších událostí naší historie. Nehledě na to, že se spolu známe už hezkých pár let – a kamarádi by si měli pomáhat. A že jsem byl odměněn za celý soubor vyříznutím jazyka? K tomu existuje jedno staré přísloví: „Za dobrotu, na žebrotu.“ (Petr „Gene“ Kubíček (Jan Jessenius))

Michale, jaký to byl pocit, když ti kat nasadil oprátku, podkopl špalek a následně jsi tak pěkně zatančil svůj poslední tanec na oprátce? A potom ještě několikrát. To si člověk i zvykne, ne?

Musím se přiznat, že jsem měl menší obavy z průběhu popravy a věšení na oprátku, jelikož to pro mě byla první zkušenost tohoto typu. Vzhledem k tomu, že jsem se zúčastnil mnoha šermířských vystoupení a podal několik „hereckých” výkonů v rámci komparzu, tak jsem to nakonec zvládl. Ale člověk si prý zvykne na všechno, i na šibenici (smích). Avšak v kůži Nathanaela Vodňanského bych být určitě nechtěl. Ten se údajně před popravou ještě obrátil ke svým druhům visícím z okna radnice a řekl: „Ó moji milí tovaryši, líto mi, že od vás odloučen a ještě ku potupnějšímu místu tažen být mám.“ Michael Šoták (Nathanael Vodňanský)

Milane, jak se z tvého pohledu naše společné dílo zdařilo?

Přiznám se, že jsem byl poprvé účasten natáčení klipu na historické téma, s nádhernými kostýmy a zbraněmi. Docela by se mi líbilo v tehdejší době raného baroka žít, pokud bych se ovšem nezapletl do náboženských svárů. Jediné, co mi je líto, že se nepovedlo alespoň několika letmými záběry doložit, že poprava se koná na Staroměstském náměstí v Praze. Myslím, že by to snímku dodalo ještě více dramatičnosti a autentičnosti. Zkrátka místo jedné spadlé růže, kamera švenkne na dvojčata Týnského chrámu, poslední to pohled stínaného a hlava padá do koše. (Milan Schelinger (zpěvák))

Moniko, jakou měrou se klipy Lucrezie Borgie podílejí na tvé foto kariéře? Žižka z Husitů obletěl celou republiku.

Měrou velkou. Zatím největší úspěch měly fotografie z natáčení Husitů, ty se opravdu povedly, protože výprava byla velkolepá. Křižáci, koně, vozová hradba a skvělí herci. Když se to všechno spojilo, v postprodukci už stačilo jen dát fotografiím dobový kabát. Z posledního natáčení mám také skvělý pocit, Jirka Zonyga jako kat Mydlář byl skvělý, a to stejné odsouzení pánové. Myslím, že se výběr herců více než vydařil a snad se mi podařilo do fotografií dostat punc autentičnosti. Dobrá fotografie je souhrnem mnoha faktorů a nutno říct, že ty nejdůležitější za mě dělá právě Lucrezia Borgia: výběr modelů, kostýmy, stylizace a nakonec lokace. To vše se mi naskytne a já de facto přijdu k hotovému. (Monika Baštová (fotografka))

Broňku, to je otrava, co? Místo aby ses v těch parnech válel u vody, zase musíš zpracovat hudbu k dalšímu klipu Lucrezie.

S Lucrezií Borgiou spolupracuji řadu let. Především míchám a masteruji hudbu k videoklipům a hlavně alba, kterých už je tuším osmnáct. S Tondou Macečkem jsme si za tu dobu vytvořili více než pracovní vztah a troufám si říct, že se z nás stali kamarádi. Hotové skladby převážně rozmícháme u něj ve studiu, řekne mi svou představu, já potom nachystám kompletní materiál u sebe a potom se společně scházíme nad detaily a dokončením celého projektu. Někdy je to velmi složité, protože si u toho hodně povídáme a práce občas stojí. Mám rád spolehlivé a upřímné lidi/muzikanty, Tonda k nim patří, a proto spolupráci s ním, potažmo Lucrezií Borgií nikdy neodmítám a vlastně se na ni těším. (Broněk Šmid (mix, mastering))

Tony Maceček