S filharmonií hrdě reprezentuji Brno
Klasická hudba žije! Podobná prohlášení mohou znít trochu banálně, ale v případně Filharmonie Brno platí bezezbytku. Zásadní podíl na fungování instituce, která svým věhlasem přesahuje Brno i Česko, má už deset let jeho ředitelka Marie Kučerová. Popovídali jsme si s ní nejen o chystaných programových lákadlech, ale i o zásadním posunu v uskutečnění jednoho velikého snu.
Klasická hudba si vás získala docela brzy, než jste se jí ale začala věnovat profesionálně, vzdělávala jste se v jiných oborech, studovala jste historii. Nastalo někdy období, kdy jste si říkala, že hudba zřejmě zůstane „pouze“ vaším koníčkem?
Hudbě jsem se nikdy nevěnovala profesionálně ve smyslu interpretačním, ale vystudovala jsem vedle historie také muzikologii na dnešní Masarykově univerzitě. Hudbu jsem vždycky milovala a dodnes miluji a mám to štěstí, že se jí mohu věnovat profesionálně ve smyslu vytváření podmínek pro její optimální existenci a fungování. A kromě toho ji mohu také neomezeně poslouchat, takže je to dvojité štěstí.
Téměř čtvrtstoletí jste působila jako dramaturgyně Československé a následně České televize. Bylo těžké tuto pozici po takové době opustit a pustit se trochu do neznáma?
Nebylo to snadné rozhodnutí, což platí vždy, když se pouštíte na neprobádané území. Něco tušíte, něco si zjistíte, nějakou představu máte, ale toto vše se poté silně koriguje realitou. Zatímco televizní postupy jsem měla dokonale v krvi, ty filharmonické jsem se za běhu musela učit a zvykat si na nové role. Ale zase pomohla hudba, a když vidím úspěšný koncert jako výsledek, tak to vždycky stojí za to. Navíc spolu s filharmonií hrdě reprezentuji Brno, což už v televizi moc možné není.
Ředitelkou Filharmonie Brno jste od 1. března 2013. Na co jste po pracovní stránce za těch deset let nejvíc pyšná?
Splnily se všechny sny a některé dokonce realita předčila. Nikdy bych si tehdy třeba nepomyslela, že jako šéfdirigenta získáme pro spolupráci světové jméno Dennise Russella Daviese, že pojedeme úspěšné turné v Británii a USA, že zahrajeme v Carnegie Hall a budeme odměněni standing ovation. Nebo že se posune idea stavby nového koncertního sálu do podoby, kdy město stojí před vypsáním výběrového řízení na dodavatele stavby. Tehdy to byl pouhý sen.
A kde naopak dosud cítíte mezery, respektive které zásadní úkoly máte stále před sebou?
Vzhledem k uvedeným úspěchům je stále obtížnější vyrovnat se s podmínkami, za kterých orchestr pracuje a kvůli kterým nový sál tak zoufale potřebuje. Besední dům byl vybudován před 150 lety pro daleko menší produkce a už fakt, že zde musíme zkoušet v obsazení třeba 90 hudebníků a poté se přesouvat na koncerty do Janáčkova divadla nebo na světová pódia, je obrovský limit. Nemohu se dočkat okamžiku, kdy orchestr bude moct normálně pracovat a kdy ho brněnské publikum konečně uslyší tak, jak ho slyší nadšené publikum ve světě.
Brněnskou filharmonii vedete jako vůbec první žena. Hrálo to někdy výraznější roli?
Zrovna toto vůbec nevnímám. Nemyslím ani, že s tím někdo má problém, a i kdyby měl, já s tím nic nenadělám. Snažím se dělat nejvíc, co mohu, a výsledek ať každý posoudí sám.
Uměleckým ředitelem a šéfdirigentem Filharmonie Brno je od roku 2018 zmíněný Dennis Russell Davies.Můžete nám stručně vysvětlit, kde končí jeho pravomoci a kde začínají ty vaše? A kde se překrývají?
Šéfdirigent je zodpovědný za uměleckou kvalitu programu a provedení. Při tvorbě programu, tedy toho, jak bude vypadat sezona, úzce spolupracuje s dramaturgem a také se zástupci orchestru, reprezentovaného uměleckou radou. Sleduje uměleckou kvalitu orchestru, je přítomen zásadním konkurzům, řeší konkrétní otázky uměleckého provozu. Já přicházím s některými podněty k sezoně, hlavně ji ale probíráme jako celek, řešíme návaznosti na hostování a turné, logistiku plánování, strate - gii do budoucna. Moje odpovědnost je za celou instituci jako takovou, tedy kvalita programu sezony a všech pěti festivalů, které pořádá - me, reprezentaci navenek, tedy hostování or - chestru, nahrávání a marketing, komunikaci s publikem a médii. A pak ty nezbytné úřední záležitosti – personalistika, právní věci a finan - ce. Všechno probíhá za neustálé komunikace s mými kolegy v managementu i s panem šéf - dirigentem. Můžeme mít skvělé programové nápady, ale třeba na ně nemusíme mít a musí - me je odložit. Jsou to hodiny debat, ale oceňu - ji, že vždy najdeme řešení a zůstáváme přáteli.
Předpokládám, že na celkovém směřování Filharmonie Brno se shodujete. Dokázala byste vaši vizi popsat?
Je to tak – Filharmonii Brno vidím jako exce - lentní těleso, které je schopno špičkově in - terpretovat velmi širokou škálu repertoáru, od Haydna po Glasse a od baroka po hudbu k počítačovým hrám. Roky připravujeme abo - nentní sezony v Brně, které se v ničem nepo - dobají okolním orchestrům, jsou velmi objevné a svým způsobem vytvářejí trend. To vše za výše popsaných podmínek, takže je jasné, že po otevření nového sálu to vše bude ještě mno - honásobně umocněno. Postupně si vytváříme jméno, kvůli kterému jsme zváni na podstatná zahraniční pódia, založili jsme vlastní nahráva - cí label, který už získal první mezinárodní nomi - naci. Máme vlastní orchestrální akademii, kam stahujeme nejlepší mladé hudebníky, máme nesmírně úspěšnou edukační linii. To všechno se nám bude v novém sále velmi hodit.
Dříve dominantní označení „vážná hudba“ ustupuje přesnější „klasické hudbě“. Je to dobře?
Za mě určitě, nikdy se mi označení „vážná hud - ba“ nelíbilo. Co je tak strašně vážného na Vival - dim nebo Mozartovi nebo Dvořákovi? Přesnější označení by bylo „závažná hudba“, tedy hudba, která má svou váhu, myšlenky, navozuje nej - různější emoční stavy a určitě není recyklací, povrchní módou nebo zábavou. Tedy „klasika“ v tom nejširším a nejlepším slova smyslu, kte - rá vám umožní na něco navazovat a zároveň to rozvíjet.
Máte k dispozici data o generační skladbě vašeho publika? Chodí na klasiku i mladí lidé, případně dokonce teenageři?
Nová přesná data nemáme, výzkumy nejsou levnou záležitostí. Ale z toho, co vidíme na koncertech a na datech z prodeje, kde vidíme vstupenky se studentskými slevami, je jasně patrné, že naše publikum mládne, zvláště teď po covidu. Ještě více je to vidět v zahraničí, kde starší generace převažuje naprosto do - minantně. Pro děti a teenagery máme spe - ciální programy, ale i projekty, které mohou je a jejich rodiče zbavit zbytečného strachu z klasiky. Například Rodinné abonmá, Rodinné komorní odpoledne. Nebo Za půlku na půlku, kdy dítě absolvuje s rodičem půlku normálního večerního koncertu, rodič poté pokračuje sám a dítěti se věnuje lektor, který s ním rozebírá, co právě zaznělo. Úplnou novinkou nové sezony bude projekt V orchestru, kde si můžete dokonce sednout přímo mezi hudebníky orchestru a sledovat jejich práci z absolutní blízkosti. A to nemluvím o četných workshopech pro různé věkové kategorie dětí, které jsou vždy zcela vyprodány. Myslím, že se nám i díky tomu daří cíl odbourat u lidí obavy z hudby a nabídnout jim její neskutečnou krásu.
Jakou hudbu vy sama posloucháte v autě, při práci, jako kulisu?
Nejrůznější, mám vždycky delší dobu nějaké období, kdy se určité hudby nemůžu naposlouchat, teď je to zrovna Wagner. Ale mám ráda i překvapení, takže si do sluchátek pouštím náhodný výběr tracků z různých nahrávek a baví mě, jak na sebe navazují Parsifal, Gold - bergovy variace a Shai Maestro.
Můžete čtenářům prozradit nějaké podrobnosti stran letošního ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk?
Všechny zvu na úvodní večer s ČNSO a hudbou k Belmondovým filmům, na Janáčkovu filharmonii Ostrava s dirigentkou Alenou Jelínkovou, na Melody Makers Ondřeje Havelky s Adamem Plachetkou a na závěr s Filharmonií Brno a hudbou ke středověké počítačové hře Kingdom Come, se kterou jsme nedávno vyprodali O2 arenu.
Na jaké další vámi chystané akce byste ráda upozornila?
Ještě v této sezoně zvu na talentový festival Mozartovy děti a na festival té nejnovější „klasiky“ Expozice nové hudby. A po Festivalu Špilberk pak na celou sezonu s vrcholy v podobě velkolepých symfonií Mahlera, Brucknera, Korngolda, Sibelia a Martinů a se světovými sólisty, jako jsou tenorista Christoph Prégardien, houslista Alexander Sitkovetsky, cembalista Mahan Esfahani a spousta dalších. A v říjnu na náš největší festival Moravský podzim, který už brzy zveřejníme.
je česká hudební manažerka a televizní producentka, od roku 2013 ředitelka Filharmonie Brno. Od roku 1989 do 2013 pracovala v České televizi jako producentka hudebních programů. Koprodukovala hudební a taneční filmy jako Beethovenovy vlasy, CarMen, Zápisník zmizelého, Příběhy lišky Bystroušky, Eurovizní soutěž mladých hudebníků ad. Jako ředitelka Filharmonie Brno zodpovídá za velký symfonický orchestr, koncertní sezonu a pořádání pěti mezinárodních hudebních festivalů.
