Brno je můj domov, a tak to taky zůstane

Jste držitelem Ceny Alfréda Radoka i Ceny Thálie, v Brně je vaše jméno pojmem, v Městském divadle už hrajete skoro patnáct let. Celorepublikovou proslulost jste však získal až docela nedávno díky roli v televizním seriálu MOST! a několika dalších. Věřil jste, že vaše chvíle přijde, nebo jste to příliš neřešil?

Já jsem to neřešil. Bral jsem to tak, že jsem prostě divadelní herec, a to jsem se snažil dělat co nejlépe. Měl jsem spoustu krásných rolí v  Městském divadle Brno, v  BuranTeatru, hrál jsem Oblomova v Divadle v Dlouhé. Opravdu jsem si nestěžoval, měl jsem práce nad hlavu a před kameru jsem se nijak netlačil.

V červnu vstoupil do kin snímek Kdyby radši hořelo, který měl premiéru na Berlinale a sklidil převážně pozitivní kritiky, což u českých filmů zdaleka není pravidlem. Vy jste v něm ztvárnil hlavní roli. Berete jej jako další pomyslný kariérní zlom?

V  jistém ohledu asi ano. Byla to moje první hlavní filmová role a pevně věřím, že ne poslední. Natáčení mě hrozně bavilo a s  výsledkem jsem spokojený. Na Berlinale jsem byl na celý ten náš film opravdu pyšný!

Můžete nám prozradit něco o dalších filmových a televizních projektech, v nichž se objevíte?

Právě jsem dotočil seriál Pálava – život zalitý sluncem, který poběží koncem srpna na Primě, točím také druhou řadu seriálu Kukačky a současně podle nádherného scénáře film Zahradníkův rok s Oldřichem Kaiserem v hlavní roli, režie Jiří Havelka. Nádherná setkání. Do konce roku mě pak čeká projekt na Slovensku, ale k tomu ještě nebudu nic prozrazovat. Nenudím se (smích).

V návaznosti na MOST! a Kdyby radši hořelo, respektive na vaše postavy v nich, se nabízí otázka, kde leží hranice mezi sympatickou bodrostí a obyčejným buranstvím. Jak to vnímáte vy?

Vzhledem k tomu, že jsem spoluzakládal BuranTeatr, asi bych neměl o buranství mluvit nijak pejorativně (smích). Ale samozřejmě už v samotném slově „buran“ je něco negativního. Asi v sobě skrývá nějakou neomalenost, možná i určitou nevychovanost.

Kdyby radši hořelo se hodně točí kolem nebezpečí dezinformací. Bojíte se jich?

O dezinformacích se teď hodně mluví, jako by to byla nějaká novinka. Byly tu ale přece vždycky. Už staří kronikáři je používali, a hojně. Propaganda používaná všemi režimy dvacátého století také nebyla nic jiného. Dnes máme mraky informací a možností různých zdrojů, takže opravdu nechápu, jak se můžou uchytit v  něčí mysli zprávy o chemtrails nebo o tom, že Země je placatá a za Antarktidou existují další kontinenty plné hojnosti... Ale dobrý, je sice děsivé, že ti lidé mají volební právo, ale takovou vírou nikomu nijak zásadně neubližují. Strašně nebezpečné jsou ovšem dezinformace vládních aparátů či představitelů nebo dezinformace, které rozdělují a radikalizují společnost.

Na prknech Městského divadla Brno účinkujete mimo jiné v adaptaci legendárních Světáků. U sledování kterých komedií se nejvíce smějete?

Miluji Světáky, na které se ale nějaký čas nepodívám, abych nepropadl depresi, že to na divadle hraju blbě (smích). Zbožňuji staré Formanovy filmy, Papouškovy filmy a pak samozřejmě takovou tu svěrákovsko-smoljakovskou klasiku. Vesnička, Nejistá sezóna, Trhák, Jáchyme, hoď ho do stroje! atp.

Na jaké nové inscenace se momentálně připravujete?

Probíhají přípravy na inscenaci Fichtl, kde budeme hrát s Pavlem Liškou kluky, kteří dospívají v osmdesátých letech a netouží po ničem jiném než pořídit si fichtla. Touží po něm i víc než po prvním polibku na klepači uprostřed sídláku. Premiéru plánujeme na jaro 2023. Jinak bych rád měl divadelní pauzu, mám na repertoáru hodně rolí a chtěl bych si od zkoušení odpočinout.

Existujete možnost, že byste v budoucnu přestoupil do některého z pražských divadel?

Nikdy neříkej nikdy, takže neřeknu nic, co by mi pak bylo možné otlouct o hlavu. Nebráním se tomu, že bych někdy v  budoucnu v  nějakém pražském divadle v  případě zajímavé nabídky hostoval, ale opravdu jsem bytostně přesvědčen, že Brno je můj domov, a tak to taky zůstane. Stěhování do Čech určitě neplánuji. Cítím se být Moravákem. A to přesto, že jsem rodák z Nového Strašecí ve středních Čechách.

Toto číslo KULTu se hodně věnuje vínu a vinařství. Jaký je váš vztah k tomuto nápoji?

Velice vřelý. Miluji dobré víno a strašně rád ochutnávám nová vinařství a rád poslouchám, když mi někdo o víně vykládá. Nemám jazyk ještě tak zmlsaný, abych rozpoznal odrůdy, ale intenzivně na tom pracuji (smích).

Řada lidí si dodnes spojuje hereckou profesi s bohémstvím, divokými večírky a řekněme alternativním způsobem života. Váš případ to ale úplně není, že?

Taky jsem byl mladej a po každém představení jsem vysedával v klubu, protože jsem měl pocit, že když jeden večer vynechám, nějaký dobrý večírek mi uteče. Dnes se tomu směju. Stejně jako tenkrát já tam dnes se stejným pocitem sedí naši mladí a myslím, že je to tak v  pořádku. Já si rád zajdu na dobré pivo, ale vypiju dvě tři a jdu domů. Nejvíc volného času trávím doma se svou rodinou. Bujaré noční večírky jsou u mě opravdu spíš výjimečné. Raději si otevřu láhev dobrého vínka doma se ženou.

Je pro vás důležité střežit si soukromí?

Velmi. Ubývá ho, a proto si ho vážím.

Příští rok oslavíte čtyřicáté narozeniny. Napadne vás někdy, kam by se váš život ubíral, kdyby vaši slušně rozjetou fotbalovou kariéru nezastavilo zranění?

Já takhle nepřemýšlím. Možná kdybych měl pocit, že je můj život nenaplněný... Jenže já jsem šťastný, mám skvělou rodinu, báječné přátele a v práci se mi daří. Třikrát zaklepat, prosím.