Proměny Brna ve fotografii – Líšeň
Děvče z Líšně spadlo z višně, roztrhlo si sukénečku, viděli sme… Néní pravda, spadlo s habra, roztrhlo si sukénečku, to je pravda. Víte, kolik je líšeňských písniček, říkanek, tanců – mileneckých, manželských, svatebních, pracovních, vojenských…?
Líšeňský rodák František Svoboda (1883–1962), který v letech 1910–1940 působil v Brně jako úředník zemského úřadu, v knížce Lidové tance z Líšně uvádí a popisuje v notách i textu 1700 písní a 70 tanců. A sbíral je i František Bartoš a uváděl i František Sušil a obdivoval i Leoš Janáček: „Lidová píseň vyjadřuje všechen život lidský a je lékem na všechny nemoce…“ A tu krásu dnes drží a rozvíjejí Líšňák a Líšňáček, soubory živé a žádané, neboť udržují i milou řeč líšeňskou, která je jakýmsi předělem mezi nářečím slováckým a hanáckým, a kdysi, v časech poněmčelého Brna významně připívala k oživení češtiny v Brně. Poděkujme líšeňským tetičkám, co každého rána spěchaly do Brna na Zelné rynk se skrošňó naplněnou zeleninou, vajíčky, husami a kačenami a nabízely je brněnským, namnoze německy mluvícím paničkám. Z těch dávných časů zbyl hantec…
Je ale s podivem, že Líšeň má ve znaku vinařský lis… možná proto tolik písní a tanců. Dnes jsou Líšně v podstatě dvě, stará a nová, sídlištní. Kdysi spojovala Brno s Líšní tramvaj, vedla skoro až k zámku, pamětníci si vzpomenou, že v padesátých letech sem na vojenskou přípravu jezdili brněnští vysokoškoláci, za to pak měli vojnu jenom půl roku… Šalina jezdila kolem ZKL, později Zetoru, na volné ploše u fabriky stály stovky traktorů určené na export… no, dnes se ty končiny zvolna zaplňují, Zetor se chlubí muzeem a sídlo zde získalo moderní brněnské studio České televize. Horopisnou dominantou Líšně je vápencová Stránská skála, provrtaná za okupace pro zbrojní fabriku, místopisně ale patří Stránská skála Slatině. Avšak Líšeň se dnes může pochlubit zmíněným klasicistním zámkem rodiny Belcrediů, kteří kdysi do této podoby přestavěli tvrz z roku 1714, a který jim byl po „Vítězném únoru“ pracujícím lidem odňat a ve zchátralém stavu v roce 1992 vrácen. Dnes je na ni radost pohledět a taky se tu můžete vdát, oženit, případně rozvést.
Líšeň byla k Brnu připojena až v roce 1944. Dnes má téměř 27 000 obyvatel, nabízí tramvajové muzeum, ambiciózní fotbalový klub a sportovní vyžití všeho druhu a lákavé okolí, kam se Brňané chodí a jezdí sžívat s přírodou a výletními restauracemi. Nejkrásněji je v Mariánském údolí, kdysi Gottwaldově, kde se po čtyřicet let konaly opulentní Mírové slavnosti, na kterých hráli, zpívali a tančili přední naši umělci. Snímky Přemysla Dížky ukazují dívčí klášterní školu v ulici Budín, nyní Šimáčkově v roce 1889 a dnes.
-Ladislav Vencálek-
Knižní publikaci Proměny století Přemysla Dížky zakoupíte ve všech knihkupectví.
Amatérský fotograf Přemysl Dížka shromáždil hromadu historických záběrů z téměř všech brněnských čtvrtí a pro srovnání pořídil snímky stejných míst v současnosti. Zdrojem starých fotografií byly zejména archivy městských částí, sběratelé historických pohlednic a také zcela neznámí pamětníci. Během deseti let usilovné práce tak vznikla sbírka s neuvěřitelnými 1697 snímky, ze kterých na vás dýchne nostalgie života dvou uplynulých staletí města Brna.
