Historie brněnské pošty

Doručování zásilek v 18. a 19. století nebyla služba jednoduchá. Doručovatelé byli nuceni čelit mnoha nepříjemným cestovním útrapám. Zvláště v době válečné byl rozvoz pošty složitý, ale problémy nastaly i při setkání s podvodníky a lupiči. Za převážené dopisy nesli doručovatelé plnou zodpovědnost a doručení muselo proběhnout včas. Jakýkoliv přestupek byl trestán a nejhorší z nich – ztráta doručovaného dopisu – znamenal propuštění ze služby a navíc výplatu pětadvaceti ranami holí. Od roku 1819 byla za ztrátu zásilky stanovena i pokuta 20 zlatých, které připadly podateli psaní. Tresty oznamoval Brněnský poštovní úřad pro výstrahu všem pošťákům na Moravě.

Poštmistr zodpovídal za to, že poštovní vozy byly v dokonalém pořádku. Jeho kontrole podléhali i postilióni. Ti museli být v neustálé pohotovosti v předepsaném stejnokroji – červený kabát s černými výložkami, bílé kalhoty a černý klobouk s černožlutým peřím. Neodmyslitelnou součástí jejich výstroje byla také poštovní trubka. Ovládali celkem osm signálů, jimiž dávali při příjezdu do města znamení o počtu koní, druhu zásilek a domáhali se jimi i uvolnění cesty nebo otevření městských bran. V Brně při průjezdu Židovskou branou pravidelně troubili před domem U Tří kohoutů. Poštovní spojení mezi Brnem a Vídní bylo od roku 1750 provozováno každý den, do Olomouce se jezdilo pětkrát týdně, dvakrát týdně do Čech a do Slezska a jednou týdně do Znojma.

Poplatky za doručení pošty v počátcích listovní dopravy určovali jednotliví poštmistři. Až v roce 1695 stanovil poštovní řád sazby odstupňované dle hmotnosti zásilek. Platilo se polovinou při podání a polovinou při doručení. Docházelo však k častým cenovým spekulacím a mnoho zásilek putovalo tajně. Problém s placením poplatků vedl k různým opatřením, které měly černým dodávkám zabránit; od rozdílně tištěných pásek, speciálních poštovních papírů či neobvykle tvarovaných razítek až k zavedení první poštovní známky. Jejím tvůrcem se stal Rowland Hill z Velké Británie a jednopencová známka s portrétem královny Viktorie byla poprvé použita 6. května 1840. Rakousko zavedlo tuto novinku v roce 1849 a první československá známka v hodnotě 10 haléřů s motivem Hradčan, kterou navrhl Alfons Mucha, vyšla 18. prosince 1918.

Používání poštovních schránek mělo také svůj pozvolný vývoj a jejich pravidelné vyvěšování začalo až počátkem 19. století. Předcházela jim tzv. klapačková pošta, což byli sběrači dopisů ohlašující svůj pravidelný příchod do rajonu klapačkami. Schránky byly zpočátku umísťovány pouze na poštovním úřadě nebo v jeho okolí a jen ve větších městech. V Brně se objevily první poštovní schránky v létě roku 1851. Bylo jich šest a visely u obchodníků, kteří současně prodávali nově zavedené poštovní známky. Schránky byly v Radnické, Orlí a Ferdinandově (Masarykově) ulici, další byly umístěny na Velkém náměstí (nám. Svobody), v Běhounské a České ulici. Vybírání schránek probíhalo pětkrát denně a pětkrát za den byla také pošta doručována. V té době měl brněnský poštovní úřad šest listonošů a dva pomocníky.

Poštovní úřad v Orlí ulici č. 16 dosáhl největšího věhlasu v 80. letech 17. století za poštmistra Jana Jiřího Metzgera, který tuto funkci zastával čtyřicet tři let. Pocházel z Dolních Rakous ze staré patricijské rodiny. V Brně se usadil roku 1656 ve svých třiatřiceti letech, kdy se stal císařským poštmistrem, a od roku 1663 byl dokonce městským primátorem. Byl také poslancem moravských stavů ve Vídni a jako diplomat absolvoval dvě císařská poselství k turecké vládě do Cařihradu. Metzger byl pozoruhodnou postavou brněnské historie a jeho osoba je opředena mnoha pověstmi. Svou znalost tureckého jazyka využil při tajné misi, kdy za vpádu Tatarů na Moravu pronikl v přestrojení jejich ležením, aby podal zprávu do Vídně o řádění tureckých vojsk v moravských městech. Za tento odvážný čin dostal darem od císaře Leopolda I. kord vykládaný polodrahokamy, s letopočtem 1663 vyrytým na čepeli, a povýšení do šlechtického stavu s predikátem von Metzburg. Jan Jiří Metzger z Metzburgu byl po své smrti jako vážený měšťan pohřben na hřbitově u sv. Jakuba a jeho hrob byl opatřen bohatě zdobeným náhrobkem. Ten byl po zrušení hřbitova přenesen do kostela, kde je dodnes umístěn na stěně chórového ochozu.

V době, kdy úřad poštmistra v Brně zastával Jan Jiří z Metzburgu, byl dům v Orlí ulici již několikrát přestavěn. Širokým průjezdem v pravé části budovy bylo možné vjíždět do prostorného dvora, kde se nacházely stáje pro koně, kůlny a seník. V levé přední části dvora bývala studna, k níž se váže známá pověst vztahující se údajně k Metzgerově rodině. Podle ní se poštmistrův syn zamiloval do krásné, ale chudé dívky Johanky. Osud však této dvojici nepřál, a když matčino domlouvání synovi nepomohlo vztah ukončit, rozhodla se jednat jinak. V den, kdy otec se synem odjeli do lesů lovit zvěř, zavolala rychtáře a Johanku obvinila z čarodějnictví. Po marném vysvětlování a prosbách vyběhla zoufalá dívka před příchodem biřiců z domu a skočila do studny. Když se syn vrátil z lovu, byla již Johanka mrtvá. Protože ji opravdu miloval, dal její podobu, jak praví pověst, vytesat do kamene na nároží dvorního traktu domu.

Kamenné torzo ženské postavy skutečně stojí ve dvoře dnešního domu, ale pravděpodobně se jedná o dodatečně umístěný fragment, jenž byl součástí některého ze zrušených dveřních portálů.