Představíme lidem novou zpěvačku
Letošní rok se nese ve znamení návratu rozmanitých hudebních festivalů. Týká se to i Lughnasadu na hradě Veveří, který se uskuteční 5.–6. srpna 2022. Chybět zde nebude ani již tradiční účinkující, skupina Asonance. Hovořili jsme při té příležitosti s jejím klávesistou Mirko Rokytou a kapelníkem Janem Laštovičkou.
Jak se těšíte na obnovení koncertní činnosti, které plánujete na srpnový festival Lughnasad?
Mirko Rokyta: Těšíme se moc, naposled jsme na Veveří hráli v srpnu 2019, to už budou skoro tři roky. Celkově jsme toho za poslední dobu před lidmi moc nenahráli, z jasných důvodů.
Kolikrát už jste na Lughnasadu vystupovali? Na který ročník nejvíc vzpomínáte?
Mirko Rokyta: To musíme zapátrat v kapelním archivu… a zapátrání říká, že jsme na Veveří hráli poprvé v roce 2004 a dohromady šestnáctkrát v nepřerušené řadě od roku 2004 do roku 2019. Upřímně řečeno mi ty ročníky trochu splývají, takže si nějakou výraznou vzpomínku nevybavuji. Honzo, vzpomněl by sis na něco?
Jan Laštovička: Já osobně si třeba vybavím jeden koncert, kdy přišla silná bouřka s lijákem, a to přesně ve chvíli, kdy jsme dohráli poslední písničku. Jinak ale všechny koncerty na Veveří mám vždycky spojené s nádhernou atmosférou a se zpívajícím publikem.
Jak vnímáte výběr účinkujících, kteří budou na Veveří hrát s vámi?
Mirko Rokyta: Výběr účinkujících necháváme na pořadatelích akce. Ve velké většině případů vyberou skupiny a vystupující, kteří se na hrad hodí a kteří skvěle dotvoří celkovou atmosféru.
Představíte nějaké nové skladby?
Mirko Rokyta: Nové skladby skutečně připravujeme a nebude jich málo. Zatím však spíše vznikají, jsou postupně aranžovány a nacvičovány, navíc se většinou jedná o písně, které vyžadují klidnější prostředí koncertního sálu. Na Veveří lidé čekají na staré známé kusy, k nimž by se mohli přidat a u kterých by si mohli zazpívat a zatančit.
Vystupovali jste také v náročných letech 2020 a 2021. Jak jste se cítili a jak se změnilo publikum v sále?
Mirko Rokyta: To je pravda, i když toho vystupování bylo podstatně méně. Po vypuknutí covidu to byla v roce 2020 jen tři vystoupení v létě. Vloni už to bylo lepší, to se nám tam vešlo jedenáct vystoupení mezi červencem a prosincem. Nevím, jak to vnímali ostatní členové kapely, ale pro mě to byl vždy trochu zvláštní pocit. Na jedné straně prořídlé hlediště, jak to podmínky vstupu a rozestupu dovolovaly, na straně druhé jakási vděčnost z hlediště proudící, snad za to, že nějaká kultura se přece jen děje. Hodně zvláštní byl pocit, když s námi zpíval sál zarouškovaných lidí a my jsme viděli jen oči, a ne pohybující se ústa.
Byly koncerty v době pandemie specifické ještě něčím?
Mirko Rokyta: Samozřejmě. Už tím, že často byl jejich charakter i počet diváků ovlivněn různými hygienickými omezeními, ale také tím, že v době pandemie byla jakákoli kultura vzácnější.
Pracovali jste zároveň na nových skladbách?
Mirko Rokyta: Ano, v přípravě máme asi deset novinek, s nimiž budeme postupně přicházet v nadcházející koncertní sezóně.
Jak se před novou sezónou cítíte? Na co se nejvíc těšíte a co berete jako výzvu?
Mirko Rokyta: Těšíme se moc, už nám hraní chybělo. Nejvíc pochopitelně na živé a reagující publikum, to je vždycky ten nejdůležitější zdroj energie. Největší výzvou příštích měsíců je pochopitelně představit lidem novou zpěvačku, kterou jsme přijali po úmrtí Hanky Horké.
Máte před vystoupením nějaké oblíbené rituály?
Mirko Rokyta: K nejoblíbenějším rituálům patří přijet na místo koncertu včas a bez nehody. To je to nejdůležitější. Všichni normálně pracujeme, takže na akce vyrážíme až po pracovní době a někdy je to docela náročné. V zácpě na dálnici utíká čas nějak rychleji a pohledy na hodinky patří k tomu nejčastějšímu, co ve vozidlech děláváme.
Které skladby hrajete nejraději?
Mirko Rokyta: Ty, co nám nejlíp jdou (smích).
Jan Laštovička: Na tuhle otázku by vám asi každý z Asonance odpověděl jinak, takže nakonec by to nejspíš byly všechny naše písničky
Hudební skupina Asonance se zabývá skotskou a irskou lidovou hudbou. Založena byla v roce 1976 na pražském Gymnáziu Jana Nerudy. Původní repertoár kapely byl směsí folku a country, později přišli na řadu americké a britské balady. Ty Asonanci přivedly k lidové hudbě britských ostrovů, které se věnuje zhruba od počátku 80. let 20. století dodnes.
