Rádi jsme zavzpomínali na mládí
Lucie zůstává na českém hudebním poli i po všech těch letech kapelou, která se pouští do novátorských projektů. Za další z nich se dá považovat i nedávno vydaná kniha Fotografity. Má přes 500 stran a obsahuje 800 fotografií. Právě o nich jsme si s jednotlivými členy Lucie tentokrát povídali především.
Kniha Fotografity obsahuje 800 fotografií. Na svých webových stránkách píšete, že původně jich bylo asi 10 000. Jak dlouho jste vybírali ty „vyvolené“ a podle jakého klíče?
KOLLER: Vybrat je z toho množství bylo těžké. Chtěli jsme ukázat hlavně to, co lidi zatím nemohli vidět. Pak nám ale došlo, že je někdy vlastně dobře, že některé fotky lidi neviděli. Něco jsme si radši doteď nechali pro sebe.
KODYM: Nad fotkama jsem osobně seděl od pátku do neděle a nedělal nic jiného, než si je v kuse prohlížel. Vybavily se mi hodně konkrétní vzpomínky, co se kdy a jak dělo. Jako bych ty důležité chvíle a momenty prožil znova. Byl to nápor emocí, máme toho za sebou hodně a jsem za to rád.
P.B.CH.: Z takový hromady materiálu se nám trochu protáčely panenky, ale nakonec vše dobře dopadlo a fotokniha je na světě.
Podepsala se na výběru fotografií autocenzura, kdy jste si říkali, že některé záběry by raději neměly takto oficiálně spatřit světlo světa?
DVOŘÁK: Nenazval bych to autocenzurou, spíš jsme chtěli lidi taky trochu uchránit. Dost z těch focení jsem si už ani nepamatoval, tolik veselých vzpomínek jsem vlastně ani nečekal. Musí se nechat, že jsme byli proslulí tím, že si umíme užívat života. Prostě rock ‘n’ roll.
Vedli jste nad některými fotkami delší diskuse než nad jinými? Měl každý z vás právo veta?
P.B.CH: U nás spíš funguje ta diskuse než právo veta. Knížka je srdcovka všech, nikdo by nechtěl, aby v ní bylo něco, co si jiný nepřál. Problém byl spíš vybrat finální fotky ze všeho toho materiálu.
Dostala prostor i 80. léta, tedy úplné začátky Lucie?
KODYM: Ano, i tahle dávná minulost dostala prostor, kniha tak začíná. Lidé se seznámí i s našimi počátky. A my zas zavzpomínali na mládí tak rádi, že jsme osmdesátkám věnovali samostatnou kapitolu. Vybraný fotky v sobě nesou hodně z atmosféry té doby. Někdy je to až takový „opar“, ať už z našeho pohledu, nebo tím, že dneska takovéhle fotky v lidech vyvolají jejich vzpomínky z té doby.
Kdo a kdy s nápadem na takovouto knihu vlastně přišel?
P.B.CH: Vzpomínám si na moment, kdy jsem čekal na poště ve frontě a přemýšlel, co by se s kapelou dalo dělat. Bylo to ze začátku pandemie, celá kulturní scéna byla nečekaně ochromená. Ještě od pošťáků jsem obeslal esemeskou ostatní kluky, jestli teď konečně nebude čas na odkládaný projekt – fotoknihu. Kývli jsme si na to a společnou zásluhou jsou Fotografity na světě.
Lucie vznikla v polovině 80. let minulého století. Její neslavnější sestavu tvoří zpěvák a bubeník David Koller, kytarista Robert Kodym, baskytarista P.B.CH. a klávesista Michal Dvořák. Na svém kontě mají osm řadových alb, přičemž to poslední nazvané EvoLucie vyšlo po dlouhých šestnácti letech v roce 2018. Jak velký prostor má v knize psaný text?
KOLLER: Kniha je hlavně fotografická. Psaného textu tam tolik nenajdete, ale je tam, hlavně jako popisky u fotek. Máme to štěstí, že náš dlouholetý kamarád, hudební publicista a moderátor Honza Dědek pro nás sepsal vtipný úvod knihy i jednotlivých kapitol. Přezdíváme mu náš „dvorní spisovatel“. Sepsal naši biografii, zkrátka nás zná jak nikdo.
Oněch původních 10 000 fotek jste nashromáždili jak? Existuje něco jako archiv kapely?
DVOŘÁK: Máme svoje archivy. David má fotky v lodním kufru, já tak různě po krabicích. A oslovili jsme i fotografy a fotografky, co nás za těch skoro 35 let porůznu fotili. Dostali jsme se i třeba k původním filmům. Já jsem se už někdy v roce 2014 uvolil, že se pokusím část těch fotek naskenovat. Co vám budu povídat, dělal jsem to čtrnáct dní, každej večer před spaním, a stejně jsem jich naskenoval asi tak pět procent. Pak už jsem to předal dál, neměl jsem na to sílu.
Museli jste řešit autorství jednotlivých fotografií?
DVOŘÁK: Objevili jsme spoustu překvapivých fotek, naštěstí většina z těch, co nás fotili, má snímky pečlivě archivované. A byla s nima rozumná řeč. Třeba Ondřej Pýcha, který nás fotil snad nejvíc, dodal více než šest a půl tisíce fotek.
Jak jste zvládli pandemické období?
DVOŘÁK: Rozhodli jsme se tuhle divnou dobu brát hlavně jako šanci věnovat se kapele trochu jinak a opřeli jsme se do práce na třech velkých projektech současně. To nás nakonec vždycky spojí, nehledě na situaci.
Plánujete na rok 2022 letní i podzimní turné. Jak se na ně těšíte?
KOLLER: Rozjeli jsme pro tenhle rok dost velké věci. Hlavní jsou dvě turné. První se jmenuje Chci zas…, během léta navštívíme 14 měst a budeme hrát komornější koncerty na úžasných místech. A druhým budou na podzim koncerty Lucie v opeře, na kterých bylo opravdu hodně práce a na jejichž přípravě jsme strávili už bezmála rok a půl. Vedle toho jsme s Filharmonií Hradec Králové ve studiu nahráli album s částí koncertního programu z turné. Koncerty nám samozřejmě strašně chyběly. Tu energii, která vzniká při živém vystoupení, nic nenahradí. O to víc se těšíme, že se zase setkáme s fanoušky.
Lucie vznikla v polovině 80. let minulého století. Její neslavnější sestavu tvoří zpěvák a bubeník David Koller, kytarista Robert Kodym, baskytarista P.B.CH. a klávesista Michal Dvořák. Na svém kontě mají osm řadových alb, přičemž to poslední nazvané EvoLucie vyšlo po dlouhých šestnácti letech v roce 2018.
