Mizející budovy a slepá místa historické paměti
V posledních letech přibývají diskuse kolem postupující likvidace architektonických objektů z druhé poloviny dvacátého století. Ta je spojována s nedostatečnou institucionální ochranou i s rozporuplnými reakcemi veřejnosti. Ani Brno v tomhle směru není výjimkou.
Ještě před koncem minulého roku „šla k zemi“ vyhlášená brněnská restaurace a hotel Myslivna nad Pisárkami. Oblíbené výletní místo s úchvatnou panoramatickou vyhlídkou bylo vyhledáváno i za účelem oslav a společenských akcí. Projekt architekta Jana Dvořáka dokončený v roce 1987 byl oceňován pro respektující přístup ke starší zástavbě výletní restaurace. Svým prostorově formálním řešením v kombinaci s vhodně volenými materiály souzněl s prostředím kohoutovického lesoparku po vzoru severské moderní architektury. Unikátním aspektem byla také umělecká výzdoba v podobě závěsných obrazů, tapisérií či dřevěných a skleněných reliéfů, osvětlení nebo typografické reprezentace.
Přestože byl objekt po dlouhou dobu brněnskou chloubou, město se k němu postavilo macešsky. Zařízení fungovalo nepřetržitě a v téměř autentické podobě až do roku 2011 bez výraznějších investic na údržbu. Po odkoupení do soukromého vlastnictví byla konstatována špatná statika s nutností demolice. Národní památkový ústav neshledal dostatečný důvod k ochraně stavby a dokonce otevřeně relativizoval umělecko-historickou hodnotu původního vybavení. O vztahu investora k architektonickým hodnotám jasně hovoří již postup v průběhu demolice. V odpadkové suti skončila většina uměleckého a designového vybavení, navzdory opakovaným upozorněním a výzvám odborníků k jeho zachování.
Další budovou se zpečetěným osudem je Obchodní centrum Dornych u hlavního nádraží, otevřené v roce 1984 jako obchodní dům podniku Prior. Brno tím definitivně přijde o svou nejvýraznější brutalistní památku, přestože se doposud nachází v plně funkčním stavu. Firma ji plánuje nahradit šesticí menších budov s náměstím, přičemž má přetrvat napojení na podchod pod hlavním nádražím i lávka nad Úzkou ulicí.
Dle slov historičky Šárky Svobodové ze sdružení 4AM je nyní ohrožen nejen specifický soubor staveb, ale především jejich historický význam. Předrevoluční legislativa například podmiňovala vznik veřejných staveb vyčleněním nemalé části finančních prostředků na uměleckou výzdobu. V současnosti je prioritou zástavby především výnosnost a minimalizace provozních i stavebních nákladů. Pro zachování kulturní identity je ale důležité uchovat všechny příklady dobové architektury, jakkoli se názory populace na jejich estetické kvality různí. Nejistý je do budoucna například i osud tzv. Bílého domu, nebo dokonce historicky zasloužilejší budovy Nádražní pošty od Bohuslava Fuchse.
