Minorité a hudební produkce v kostele sv. Janů
Brněnští minorité vždy patřili mezi oblíbené kazatele a zpovědníky. Podle řeholních pravidel nesměl klášter vlastnit žádný pozemský majetek, a tak jediným významným zdrojem příjmů byly zádušní odkazy a dary za obstarávání a vykonávání obřadů spojených s pohřbíváním. Minorité v této činnosti skutečně vynikali a obřady v kostele sv. Janů patřily v Brně k nejnavštěvovanějším.
„Zcela opuštěn a vydán zapomnění…“ zapsal kronikář brněnských minoritů situaci na začátku 18. století. Kázání často odpadala kvůli nepřítomnosti posluchačů. „…gotický kostel, krásný a přednější než mnohé další starobylé chrámy, je obyvateli města opuštěn, protože podle nich minorité vymřeli na duchu.“ Tento stav popisovaný kronikářem se však záhy radikálně změnil. Zasloužil se o to především kvardián Barnabáš Freisler, velmi svědomitý, hluboce věřící člověk s vyvinutým výtvarným a hudebním cítěním. Svým vlivem a invencí výrazně oživoval duchovní činnost kláštera. Ve snaze zapojit brněnské minority do aktivnější součinnosti s místním obyvatelstvem ozvláštnil chrámové pobožnosti tehdejší novinkou – kvalitními hudebními produkcemi.
Dbal také na výzdobu interiéru. Jako zručný varhaník si byl dobře vědom významu a přitažlivosti chrámového dekoru, do nějž samozřejmě zahrnul i hudbu. Pro uskutečnění svých záměrů dokázal svým charismatem zajistit přízeň mecenášů z řad bohaté šlechty. Stal se iniciátorem realizace Svatých schodů i Svaté chýše v minoritské loretě, kdy svou výmluvností získal pro své záměry donátora svobodného pána, barona Michaela Wertemu. I díky němu mohl výrazně zvýšit plat řediteli kůru a najímat muzikanty a dokonce i skladatele pro nový druh hudebních produkcí. Do této doby si totiž minorité najímali hudebníky v kostele sv. Jakuba, což bylo finančně náročné a časově velmi omezené.
Jako novinka byly při obřadech zavedeny produkce s rozšířenou řadou hudebních nástrojů. Vedle klasických varhan byl kladen důraz na vnější lesk, který zajišťoval zvuk trumpet, lesních rohů, houslí a tympánů. Ze smlouvy uzavřené s ředitelem kůru vyplývá, že v průběhu roku bylo slouženo zhruba 210 mší doprovázených vícehlasou, vokálně instrumentální produkcí v počtu 8 hudebníků. Při slavnostních obřadech, jež se odehrávaly 45x do roka, hudební produkci zajišťovalo dokonce 14 hudebníků. Minorité si vychovali i své zpěváky, kteří prezentovali nové neznámé skladby, zkomponované skladateli na přímou objednávku. A úspěch to byl ohromující.
Kostel minoritů se stal jediným místem pro široké vrstvy obyvatel, kde se dala slyšet náročná soudobá hudební produkce v prostředí s nevídanou dekorativní výzdobou. Minoritský klášter byl v první polovině 18. století výjimečný především tím, že zde bylo možné každý den (a nikoli jen o nedělích a svátcích) mimo jiné slyšet kvalitní hudbu dle dobové módy. O nedělích, úterých a sobotách ranní mše, ve všech dnech odpoledne litanie. Tato pravidelnost, s níž minorité naplnili poptávku po kvalitní hudební produkci, byla i podle dnešních marketingových pravidel zárukou nejen duchovního úspěchu.
