Marilyn Manson - One Assassination Under God – Chapter 1: Temnota, která (ne)může překvapit

Americká shock-rocková kapela Marilyn Manson, jíž vévodí zpěvák Marilyn Manson (vlastním jménem Brian Warner), vyvolala svou tvorbou zejména na přelomu tisíciletí vlnu kontroverzí, která v souvislosti s tragédií v podobě střelby na škole v Columbine (1999) vyústila v nefalšovanou morální paniku, která zasáhla i tuto kapelu. Ne že by Marilyn Manson občas sám nepřiléval svým chováním a vystupováním olej do ohně. To, co bylo tehdy nemyslitelné a obscénní, dnes stěží někoho šokuje. Jediné kontroverze, které v současné době Marilyn Manson vyvolává, se vztahují k soudním sporům vyplývajících ze zneužívání žen (mimo jiné herečky Evan Rachel Wood), z nichž byl obviněn. Možná i právě to ovlivnilo zvuk a atmosféru nové tvorby. 

Také čtěte

Nové album kapely Zeal & Ardor: Jak experimentální může být black metal?

Nejrespektovanějšími hudebníky bývají obvykle ti, kteří jsou ochotní a schopní experimentovat až za...

Nové studiové album je totiž zřejmě tím nejtemnějším, které kapela doposud vydala – zaslechnout zde lze například prvky gothic rocku v podobě hutných basových linek a temných repetitivních riffů, ale i poměrně výraznou elektroniku. Ačkoliv směřování k temnějšímu zvuku je vítanou změnou, jedná se asi zároveň o to jediné, co může album One Assassination Under God – Chapter 1 nabídnout. Nechápejte to zle – deska má i své „světlé“ okamžiky, a to v podobě zmíněných kvalitních kytarových riffů, které zdatně doplňuje výrazná baskytara a místy i syntetizátory. Zbytek je ale chaos. A ne zrovna v tom dobrém slova smyslu, jak by se od výstředního Marilyna Mansona dalo očekávat.

Těžko říct, v čem přesně spočívá problém. Jednou z hlavních příčin je patrně už to, že hudební myšlenky jsou nedotažené, jako by se libovolný AI hudební generátor pokusil napodobit skutečnou kapelu, ale selhal v zachycení její esence. Písně nikam nesměřují a i když se místy zdá, že konečně přijde něco velkého, nic se nakonec nestane a potenciál vyšumí. Někdy by snad bylo lepší, kdyby písně byly instrumentální. Ne, že by snad vokály Marilyna Mansona byly špatné, ale vokální linka jednotlivých písní místy likviduje úroveň, kterou nastavily již několikrát zmíněné kytarové riffy a basové linky, které na albu jednoznačně vynikají. Moc tomu nepomáhá ani produkce, která tu a tam hudbu na desce topí v chaosu. Aby ale nezazněla pouze kritika, pochvalu je možné uložit například versatilním vokálům či kytarovému sólu v singlu As Sick As the Secrets Within. Za poslech stojí například Death Is Not a Costume, která by si zasloužila být třetím singlem alba. Pozitivní je i to, že album je na jedné straně pestré, ale zároveň působí uceleně. Škoda, že je tak nezáživné  – trochu jako miska ovesné kaše mezi steaky.

Také čtěte

Nightwish – Yesterwynde: Ještě velkolepější symphonicmetalový epos

Od svého založení před téměř třiceti lety prošla finská symphonicmetalová kapela Nightwish mnoha...

Přestože není všem dnům konec, pokud vás láká temný sound, raději si poslechněte hudbu nějaké dobré gothic rockové, dark wave či metalové kapely, kterých najdete na hudebním trhu přehršel. Možná, že do té doby přijde Marilyn Manson s deskou, jež snáz zaujme, utkví v paměti posluchačů a přinese chaos, na jaký jsme u Marilyna Mansona zvyklí. Zatím to ale vypadá, že bez shock value není moc co nabídnout.