Nightwish – Yesterwynde: Ještě velkolepější symphonicmetalový epos

Jako v případě většiny předchozích desek kapely, je i toto nové album velkolepým dílem, které si nezavdá s filmovými soundtracky a není divu, že mnoho jiných symphonicmetalových skupin se (obvykle marně) snaží zvuk Nightwish napodobit. Během své existence její členové totiž nasbírali dost znalostí a zkušeností na to, aby přivedli svou tvorbu na naprostý vrchol v rámci svého žánru. K tomu mají také možnost spolupracovat s mnoha dalšími talentovanými osobnostmi a profesionálními filharmonickými orchestry, což se pozitivně podepsalo i na kvalitě alba Yesterwynde. 

Také čtěte

Nesplněná touha podtrhuje ženskou krásu snoubící se středověkými tóny a nadáním skupiny Tempus

Nesplněná touha je nejnovější písní známé brněnské hudební skupiny Tempus, k níž byl právě zveřejněn...

Na rozdíl od předchozích desek (byť na dvě poslední Yesterwynde navazuje) jde totiž o dílo, jenž je skutečně potřeba poslouchat pozorně a bez přestávky, aby si posluchač naplno vychutnal jeho komplexnost. Ideálně také nejen jednou. Ne, že by jednotlivé skladby neobstály samy o sobě, ale už jen kvůli tomu, jakým způsobem na sebe navazují, je od sebe nelze navzájem oddělit. Vzhledem k jejich dlouhé stopáži si poslech jednotlivých skladeb vyžaduje naprosté soustředění, stejně jako celé album. Jejich velkolepost a rozsah jim ale nijak neubírají na kouzlu a poutavosti, čemuž napomáhá i vynikající produkce.

Skladatel a klávesák Tuomas Holopainen na tomto albu opět dokazuje, že pro jakoukoliv zpěvačku, která se v Nightwish objevila, dokáže najít dokonalý zvuk, text i celkové téma, a to vše spojit dohromady. Zatímco pro první zpěvačku Tarju Turunen volil romantické emocionálně silné skladby jako Ghost Love Score či Nemo, druhé Anette Olzon psal na míru hravé, teatrální a hudebně pestré album Imaginaerum. Současná frontwoman Floor Jansen dosahuje vrcholu právě ve velkolepém a zároveň tvrdém Yesterwynde, kde naplno prokazuje své hlasové schopnosti. Skvěle se zde navíc doplňuje s jemným emotivním hlasem současného mužského vokalisty kapely a multiinstrumentalisty Troye Donockleyho, který na tomto albu definitivně nahradil Marca Hietalu. Pokud patříte k lidem, kteří preferují krátké a chytlavé hudební „jednohubky“, album Yesterwynde vás patrně moc nezaujme. Jak již bylo řečeno, jedná se o desku, která skutečně vyžaduje soustředěný poslech. Přesto doporučuji dát mu šanci i v případě, že nejste příznivci symphonic metalu – možná právě díky němu najdete zálibu v hudbě, jež vám doposud nic neříkala. V každém případě jde o velkolepé dílo, na jaké v současné uspěchané době poháněné touhou po instantním hitu jen tak nenarazíte.