Důlek do literárního světa
Oč méně bývá vidět on, o to víc je slyšet o jeho románech. Civilním povoláním kastelán Státního zámku Milotice Evžen Boček patří mezi nejprodávanější české spisovatele, a to především díky sérii o „poslední šlechtičně v českých zemích“. Ačkoli rozhovory do médií dává jen velmi výjimečně, KULTu jeden při příležitosti vydání novinky Aristokratka pod palbou lásky poskytl.
Snad ještě více než o jiných českých spisovatelích o vás platí, že zatímco nejen vaše tvorba, ale i vaše jméno jsou relativně známé, vaši tvář si dokáže vybavit málokdo. Myslíte, že se to po vašem nedávném vystoupení v DVTV změní?
Obávám se, že ano. Ale zas mě třeba budou brát přednostně u doktora.
Přiznal jste, že svůj první rozhovor tohoto typu jste se rozhodl absolvovat především díky osobnosti moderátorky Daniely Drtinové. Byla to příjemná zkušenost?
Já na to budu vzpomínat do konce života. Daniela Drtinová je nesmírně příjemná, milá, chytrá, ještě ke všemu hezká, a na rozdíl od některých novinářů, s nimiž jsem mluvil, byla precizně připravená. S ní bych si určitě dokázal vykládat i několik hodin. Totéž ovšem musím říct o Tomáši Poláčkovi, s nímž jsem měl rozhovor asi dvě hodiny předtím.
Budete teď propagovat své dílo touto formou častěji?
Barča Reinerová z nakladatelství spolu s pí ár manažerkou Gábinou Vágner, která dělá promo pro druhý díl filmové Aristokratky, pro mě uspořádaly takovou kampaň, jako bych měl kandidovat na prezidenta. Takže za chvilku už polezu všem krkem
O jejich popularitě není sporu, ale jak důležité pro vás je, aby se vaše knihy prodávaly? Kladete si v tomto směru u novinky Aristokratka pod palbou lásky nějaké cíle?
Já si žádné cíle nedávám. Ale když mi z nakladatelství oznámili, jaký je náklad, tak jsem byl zase – jako obvykle – v šoku.
Co vlastně stálo na počátku vaší spolupráce s nakladatelstvím Druhé město, respektive s jeho majitelem Martinem Reinerem?
Martin – tehdy ještě Pluháček – mně v roce 1999 vydal pod pseudonymem Deník kastelána. Takže od té doby se známe, i když přejmenoval nejen sebe, ale i nakladatelství.
Kdy jste si naplno uvědomil, že jste udělal díru do literárního světa, dá-li se to tak s trochou nadsázky říct?
Spíš než díru bych použil slovo důlek. A stalo se to na přelomu let 2013– 2014, kdy mně začaly přicházet z nakladatelství čísla o prodaných výtiscích. Já jsem jim vždycky volal, jestli tam není číslice navíc.
Cítíte se i nadále spíše sepisovatelem než spisovatelem?
Já bych sám sebe označil za unavenýho borca z dědiny, který se snaží smolit lehké čtivo.
Dokážete si představit, že byste v budoucnu napsal smrtelně vážně pojatý román, kde by nebyla ani stopa po humoru?
Ano, dovedl. Třeba Zločin a trest 2.
Jaký typ literatury vlastně nejraději čtete?
Pozitivní a optimistickou – Babičku, Jana Cimburu a Vlastu Javořickou.
Povolání kastelána souvisí se správou zámku nebo hradu. Co si však za tímto trochu vágním popisem můžeme představit? Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Od rána do večera se řeší poruchy, havárie a ucpané záchody.
Čelíte i po třiceti letech na Státním zámku Milotice zcela novým situacím?
Ano. Nedávno jsem pomáhal jedné paní ze schodů do parku s kočárkem a až dole jsem zjistil, že v něm má dva psy. Málem mě klepla pepka.
Několikrát jste se vyjádřil v tom smyslu, že máte rád ticho. Souvisí s tím i potřeba určité rutiny?
Rutina mě udržuje při životě. Teď jsem byl tři dny v Praze, kde bylo všecko „hore nohama“. Vzpamatovávat se budu asi až do Vánoc. A ticho mám rád proto, že si řevu užiju až dost.
Které osobnosti českého veřejného a kulturního života považujete za inspirativní?
Všechny.
Dokázal byste na závěr vyjmenovat tři důvody, proč by lidé měli navštívit milotický zámek, i když je třeba tento způsob trávení volného času doposud nelákal?
1. Neplatí se vstupné do areálu. 2. Zadarmo návštěvníkům podepíšu svoje knížky. 3. Když se zadaří, uslyší mě nadávat.
(* 1966) se narodil v Kyjově a už třicet let pracuje jako kastelán milotického zámku. Zároveň je veleúspěšným spisovatelem, jeho románů ze série Aristokratka už se prodalo téměř půl milionu výtisků.