Divadlo je fascinující způsob zkoumání minulosti, říká Markéta Špetíková
Letošní festival Meeting Brno nese motto „od traumatu k naději“. Historie totiž nikdy není tak vzdálená, aby se nás její traumata netýkala. Společně zkusíme dojít tam, odkud pramení naděje. Zahajovací diskuzi povedou Martina Viktorie Kopecká a David Macek s výjimečnými hosty jako Rola Hallam a Karel „Kovy“ Kovář. Festival už podruhé v řadě představí vlastní autorskou inscenaci.
Můžete nám představit téma letošního ročníku festivalu Meeting Brno? Co vás k němu inspirovalo?
S tématem „od traumatu k naději“ přišli moji milí kolegové. Představuje esenci toho, o co festival usiluje od svého vzniku. Připomínáme příběhy naší minulosti, s nimiž jsme se nevyrovnali a jež tak dál neblaze působí. Snažíme se, aby náš pohled na vlastní historii – a tím také současnost – byl celistvý, pravdivý. Abychom nevynechávali to, co nás neukazuje v dobrém světle, a zejména nezapomínali na oběti.
Jaká je vaše osobní spojitost s letošním tématem a proč je pro vás důležité?
Až zpětně jsem si začala uvědomovat, že procházím určitým transformačním obdobím. Nesouvisí to s žádným traumatickým zážitkem, ale s několika životními změnami, které se staly brzy po sobě, a jako bych je potřebovala vnitřně „dohnat“. A zatímco dřív jsem až urputně hledala odpovědi, teď to nechávám být. Chci tím obdobím projít tak, jak přichází. Vlastně jsem zvědavá, kam mě zavede. Zvlášť mě tak těší, že letos v rámci festivalu nabídneme několik workshopů s nesmírně podnětnými osobnostmi, kde budeme mít příležitost podobné zkušenosti reflektovat. Povedou je například Martina Viktorie Kopecká, Šárka a Zdeněk Weberovi nebo Iva Hadj Moussa.
Můžete nám přiblížit zahajovací diskuzi a její hlavní účastníky?
Pozvání Martiny Viktorie Kopecké a Davida Macka přijali výjimeční hosté: lékařka a světově oceňovaná humanitární pracovnice Rola Hallam, filozofka Alice Koubová, influencer Karel „Kovy“ Kovář a ředitelka Nadace BLÍŽKSOBĚ Marcela Murgašová. Hovořit budou o tom, jak léčivě může působit uzdravení vlastního traumatu a že pro druhé tu může být jen ten, kdo zná své zdroje a čerpá z nich.
Po úspěšné inscenaci Dnes to rozdělíme ve vile Tugendhat uvede Meeting Brno hru o Edvardu a Haně Benešových, ke které píšete scénář. Mohla byste nám ji představit?
Několik dnů, které Benešovi strávili v květnu roku 1945 ve vile Stiassni, představuje velice dramatické období: právě skončila válka, Brno je osvobozené teprve dva týdny, zároveň tu stále je spousta německy hovořících občanů. Do toho se z emigrace vrací prezident Beneš se svojí ženou Hanou. Pokračovat až do Prahy zatím není bezpečné, a tak v Brně zůstanou déle, než předpokládal. A my si představujeme, co se dělo „za zavřenými dveřmi“.
Jak může divadlo přispět k pochopení a reflektování historických událostí?
Je to fascinující způsob zkoumání minulosti. Můžeme ji vnímat v jejím průběhu, dosud nerozhodnutou. Všímat si motivací jednotlivých účastníků, jejich hodnot, postojů, charakteru. Nepřestává mě udivovat, že jsme o klíčových momentech historie nechali rozhodnout pár lidí - proti většinovému stanovisku společnosti. Vzdali jsme se vlastní odpovědnosti.
Vystudovala divadelní dramaturgii na JAMU a právo na Masarykově univerzitě. Mezi lety 2017 a 2022 působila jako kmenová dramaturgyně Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Od roku 2022 je dramaturgyní festivalu Meeting Brno.