Věřit v šelmy
„Píšeš o medvědovi, o sobě, nebo o nás?“
Srpen 2015. Kamčatka. Antropoložka Nastassja Martin je při výzkumném putování napadena medvědem. Útok přežije s vážným zraněním čelisti. Zraněný medvěd, kterého udeřila cepínem, utíká zpátky do divočiny.
Touto událostí začíná léčebný proces, o jehož prvním roce podává Nastassja svědectví v autobiografické próze Věřit v šelmy. Popisuje v něm zacelování rány, ale i svého světa, roztříštěného mezi sopečnou krajinou Kamčatky a takzvanou „západní civilizací“. Mimořádně upřímný záznam vnitřního boje je obhajobou zranitelnosti jako důležitého předpokladu porozumění a zkoumáním toho, kde leží hranice „lidského“.
Proces vyrovnání se s traumatickou zkušeností není jen fyzickou rekonvalescencí. Nastassjino tělo se stává polem pro politiku, místem nepravděpodobných setkání. Na její čelisti vede západní chirurgie dialog se sibiřským medvědem. Nastassja prochází zkouškou důvěry vůči ruskému implantátu i vůči západní psychologické péči. Tvář poznamenaná jiným, změněná k nepoznání, otevírá cestu k vnitřní proměně a hledání meziprostoru. Jak překládat zkušenost transformativního střetu s jinakostí do rodného jazyka a kontextu? Jaké jsou hranice mezi antropologickým výzkumem a každodenními identitami a vztahy?