Jací Ničemové žijí ve vašem paneláku?

K mladým tvůrcům i hercům ostře kontrastuje již starší a zkušená režisérka Anna Davidová, která aktuálně působí jako kmenová režisérka Divadla Husa na provázku. Jejím hlavním úkolem je držet pohromadě poměrně nesourodé scénky zachycující různé obyvatele jednoho neobyčejně obyčejného domu. Daří se jí to poměrně dobře, jen bych uvítala zkrácení celkové délky 150 minut včetně přestávky přibližně o 20 až 30 %, což by vedlo k  lepšímu udržení divácké pozornosti.

Nově nastěhovaný novomanželský pár se seznamuje s jednonohou slečnou, která ještě ve třiceti letech žije s maminkou. S párem, který obsedantně utrácí peníze na e-shopech a orgasmu nejčastěji dosahuje rozbalováním nových balíčků. S vnoučaty babičky, která už „zaklepala bačkorama“. Její torso přechovávají v mrazáku, co špatně chladí. Při nasávání hnilobného puchu do zahnutých nosíčků předstírají, že je stále naživu. Čekají, až ji oberou o poslední důchod. A také se svéráznou samoživitelkou se dvěma dětmi na krku, která si přivydělává tím, že „masíruje“ výhradně muže, zatímco její malý synek je zavřený ve skříni a bojí se rušit.

Také čtěte

Monika Absolonová jako Judy Garlandová zapíjí léky alkoholem

Poslední půlrok života americké herečky a jazzové zpěvačky Judy Garlandové. Tím se zabývá brněnská...

Scéna Kristiny Komárkové a kostýmy Karolíny Mikuláškové jsou laděné do jemných pastelových barev. Nápadité je použití kulis na kolečkách, přičemž některé z nich jsou už před začátkem ve foyer. Umožňuje to rychlé změny prostředí i efektivní vytvoření prázdného prostoru při scéně. Oceňuji drobný detail zavěšených poštovních schránek v pozadí.

Herecký soubor je vyrovnaný a sehraný, nikdo příliš nevyčnívá. Michal Busta kostýmem, vzhledem i chováním nápadně připomíná sériového vraha Jeffreyho Dahmera. Kateřina Mizeráková coby Klára zase v mnoha výstupech, jako kdyby z oka vypadla postavě Belly Swanové ze Stmívání. Tezerie Holubová jako postižená Helga realisticky zachycuje vůli žít a neuspokojivý staropanenský životní úděl plný frustrace ze zmaru vlastní existence. Vojtěch Obdržálek si jako slizký podomní prodejce chladnokrevně pohrává s city Helgy.

Ničemové představují hloubkový ponor do zmrzačených duší, které jsou uvězněné mezi tenkými a přesto nesnesitelně tlustými stěnami svých bytů. Dost často si stavějí vzdušné zámky ve svých hlavách, než aby zamykali skutečné zámky bytových dveřích. V jejich domě totiž každý o každém hned všechno ví. Se zájmem se těším na tento nadějný absolventský ročník v tradičnějším a ucelenějším divadelním kusu, kde jejich osobité herecké charaktery vyniknou intenzivněji.