Nechybělo mnoho, aby jméno hokejisty Jakuba Fleka (31) dnes nikomu nic neříkalo. Stávající elitní útočník brněnské Komety a národního týmu se sice postavil na brusle už ve třech letech, ale v sedmnácti je zase hodil do kouta s tím, že v hokeji stejně nikdy nic pořádného nedokáže. Dokázal! Po předloňském bronzu si tak letos jeden z nejrychlejších útočníků starého kontinentu pověsil na krk zlatou medaili.
Jak to bylo s vaším přerušením kariéry v sedmnácti letech?
V Plzni se v dorostu rozdělovalo mužstvo na silnější áčko a slabší béčko. Zatímco ostatní si nějakými zápasy v áčku prošli, já šanci nedostal. Byl jsem už tehdy menšího vzrůstu (dnes 172 cm – pozn. red.), takže mi tvrdili, že by mě v áčku zabili. Byly tam i jiné věci, ale nechci vytahovat kostlivce ze skříně. Dost mi tím ale hokej otrávili. Když jsme měli postoupit do juniorky, tak nás několik poslali hrát do Třemošné. Na prvním tréninku bylo asi osm kluků, takže jsem si řekl, že to nemá budoucnost.
Co následovalo?
Hrál jsem florbal, který mě zpočátku hrozně chytl. Navíc jsem začal v té době růst, sílit a rozvíjet svoji pozdější rychlost. Jenže mi hokej časem chyběl. A tak jsem se v osmnácti letech vrátil na led. Trénoval jsem nejdříve s amatérskými nadšenci. Následně jsem nastupoval za Mariánské Lázně v krajském přeboru. Odtud jsem zamířil přes Klatovy, Sokolov a Jihlavu do Karlových Varů.
Kdyby vám někdo v sedmnácti řekl, že jednou získáte na mistrovství světa zlato, co byste si pomyslel?
Že je to blázen. Když jsem se v Mariánkách vracel k hokeji, tak jsem počítal s tím, že budu chodit normálně do práce a hokej si už zahraji s chlapy jen tak pro zábavu.
Po bronzu na mistrovství světa 2021 v Rize jste dostal nabídky ze zahraničí. Proč to neklaplo?
Nejdříve přišlo lano z ruského Vladivostoku, rok poté ze švýcarského Klotenu. Ve smlouvě ve Varech jsem ale neměl klauzuli o případném možném přestupu. Letos se po šampionátu Kloten ozval znovu, ale nedohodli jsme se na podmínkách. Zájem byl i ze Švédska a Finska. Ale vzhledem k finančním podmínkám mi odchod nedával smysl.
Po skončení smlouvy v Karlových Varech přišla nabídka nejen z Komety, ale i ze Sparty. Co rozhodlo ve prospěch Brna?
Cítil jsem, že bych mohl v Kometě dostat více prostoru. Nerozhodovaly peníze, ty jsou v takhle velkých klubech podobné. Sparta se ovšem ozvala znovu, když mi v Kometě končila smlouva. V Brně se mně i rodině ale líbí, už jsme si tady zvykli.
S trenérem reprezentace Kari Jalonenem jste získali bronz, s Radimem Rulíkem zlato. Jaký je mezi oběma trenéry rozdíl?
Jde o diametrálně odlišné lidi. Jalonen je skvělý trenér. Chtěl z nás mít jednu velkou rodinu. Jako Fin prosazoval tamní systém postavený na defenzívě. Neříkám, že by nám to nesedělo, ale český hokej je nastavený na trochu něco jiného. Rulík po nás naopak požadoval, abychom hráli brutálně agresivní styl. A to nám sedlo. Oproti Jalonenovi je to daleko tvrdší a přísnější trenér, což bylo znát už v přípravě. Chodili jsme na led v pětatřiceti lidech, sedmi lajnách. Říkal jsem si, že tak se ani nezpotíme. Nakonec jsem z ledu lezl pomalu po čtyřech. Testoval tak hráče, kdo co vydrží, kdo bude mentálně odolný. A nakonec se nás sešla i nejlepší parta hráčů, co jsem kdy v nároďáku zažil. Na trénincích byla legrace, v zápase jsme věřili jeden druhému.
Za zlato jste získali slušnou finanční prémii. Na vámi vysněné Ferrari 488 to sice nebylo, ale na vyhlédnutý Nissan GT-R by to už byl slušný základ...
To ano, ale nakonec se naskytly jiné investiční příležitosti. Navíc se ve Varech poohlížím po nějaké stavební parcele. Ale radost jsem si udělal, když jsem si pořídil vůz Audi RS5.
Do čeho investujete?
Do nemovitostí. Ve Varech mám tři byty. První jsem koupil na hypotéku v pětadvaceti letech, kdy jsem bral měsíčně šedesát tisíc korun hrubého. Jinak jsem investoval ještě do zlata, kryptoměny a drahých kamenů – tanzanitu.
Máte světové zlato, co další cíl?
Chtěl bych zvednout nad hlavu pohár určený vítězi domácí extraligy. Kádr se sice hodně obměnil, ale z jeho doplnění mám dobrý pocit. Měl bych v útoku nastupovat s Lukášem Cingelem, Tomášem Rachůnkem a v obraně s Janem Sčotkou a Brandonem Davidsonem.
Jak se na sezonu připravujete vy osobně?
Po světovém šampionátu jsem byl s rodinou dvakrát u moře, na Mallorce. První dovolená byla ryze odpočinková. Během druhé jsem si už chodil zaběhat, do posilovny a využíval workoutové hřiště. V létě mám schválenou individuální přípravu, takže pobýváme ve Varech. Jen jsem se kvůli náročnému programu nedostal do klece, což mě mrzelo. V létě se totiž každoročně kondičně připravuji s kluky z MMA.
S hokejem začal v Mariánských Lázních. V Plzni vystudoval sportovní gymnázium. Devět sezón strávil v dresu Karlových Varů, v roce 2022 přestoupil do Brna. S partnerkou Zorou Polívkovou má ročního syna Nikolase. Má zálibu v módě, především v botách a hodinkách. Rád si užívá rychlou jízdu v autě.
