Z mých obrazů vystupují moji přátelé jako historické postavy

Zdeňku, profesně jste znám jako výtvarník historických figur a výjevů. Jak nápad živit se touto činností vznikl?

Kreslím a maluji už od mala. Můj dědeček Vincenc Fiala byl jičínský krajinář. Dětství jsem prožil pod jeho obrazy, které mě už tenkrát velmi ovlivňovaly. Přestože jsem malířství nestudoval, malování a kreslení bylo vždy součástí mého života. Až před třemi lety jsem si uvědomil, že bych chtěl úroveň své kresby a malby posunout dál. Začal jsem se jim věnovat velmi intenzivně. Vyhledával jsem výtvarníky a zajímavé školy. Miluji historii, takže mám tímto způsobem možnost tuto vášeň s malbou a kresbou propojovat. Nikdy jsem nemaloval za účelem zisku ani uznání. Snažil jsem se s každým obrazem zdokonalit svou techniku. To, že se obrazy prodávají, je pro mě obrovský bonus navíc.

Čím je vaše tvorba specifická?

Domnívám se, že specifičnost je dána především tématy, jež si vybírám. Rád ztvárňuji dějiny, ale pro předlohy si vybírám lidi, kteří jsou kolem mě a něčím mě zaujmou. Často se tedy stane, že z  obrazů vystupují mí přátelé v  pozici významné historické postavy.

Rád se věnujete olejomalbě starých mistrů. Čím vás zaujal zrovna tento styl?

Je to právě spojení vášně k historii s  úctou chovanou k mému dědečkovi, který olejem maloval. Když jsem zkoumal historické obrazy s figurální tématikou, byl jsem možnostmi olejomalby uchvácen. Nicméně s oblibou tvořím i suché pastely, přírodní uhly, akvarel nebo kvaš.

Říká se, že dobrý malíř se pozná podle malby rukou. Co je na ní nejtěžší?

Správná figurální kresba rukou je určitě obtížná, ale podle mě záleží na malíři. Pro jednoho je obtížnější portrét, pro jiného celá figura. Někteří považují za náročnější malbu chodidel nebo rukou. Já osobně ruce maluji velmi rád, a možná právě proto to za obtížné nepovažuji. Mnohem náročnější je pro mě úplný závěr malby, kdy pokládám tenké lazurní vrstvy a čekám na moment spokojenosti.

Odkud čerpáte inspiraci?

Někdy mám pocit, že inspirujících témat mám kolem sebe na několik životů dopředu (smích). Se ženou jezdíme na šermířské akce, kde mě tu a tam zaujme nějaká kompozice nebo rovnou šermíř, kterého později nakreslím nebo namaluji.

Co vás na malbě baví nejvíc?

Úplně všechno. Mám rád fázi napínání plátna, kdy se mi v hlavě rodí detaily malby nebo kompozice. Základní podmalba je skvělá v tom, že můžu uvolnit ruku a přespříliš neřešit přesné tahy. Fáze zvaná monochromatická podmalba mě podněcuje soustředit se jen na světlo a stíny. Následná barevná lazurní malba dává obrazu hloubku. V této fázi se dostávám téměř do psychotropních stavů. Poslední, a pro mě nejnáročnější fází je ladění detailů a lokálních lazur. Ta s sebou nese velký kontrast pocitů. Chvílemi jsem až zoufalý, že některé linky nefungují. Vzápětí přichází naopak závěrečná euforie z vydařeného tahu.

Všimla jsem si, že pořádáte kurzy kreseb a maleb pro začátečníky i pokročilé. Můžete čtenářům smysl kurzu přiblížit? Komu jsou určené?

Kurzy vychází z mých osobních zkušeností. Nedělám rychlé jednorázové kurzy, kde bych sliboval studentům, že budou umět za pár hodin nakreslit nebo namalovat cokoli. Smyslem kurzu je naučit je základy kresby a malby i pochopení barevného spektra. Chci, aby se uměli dívat a vnímat věc, kterou zrovna malují. Každý skutečnost vnímáme jinak. V kurzech pro děti výběr témat a zpracování nechávám čistě na nich. V  závěru jim ukážu, jak a na co se zaměřit. Děti by měly tvořit  nenuceně a s radostí. Jakákoli tvorba jim pomáhá rozvíjet motoriku a fantazii. Tohle jsou vlastnosti, které v budoucnu mohou využít ve většině profesí.

Aktuálně připravujete dvě verze kalendářů s historickými portréty šermířů. Můžete nám o tomto projektu prozradit víc?

Jedná se o sběratelskou edici kalendářů, kdy první verze kalendáře bude nástěnná s třinácti obrázky mých olejomaleb. Vyobrazené postavy nejsou konkrétními historickými figurami, ale jsou to lidé, které povětšinou znám a jejichž velkou vášní je historie. Takže se můžete těšit na vojáky z dob husitské nebo třeba rokokovou hraběnku. Druhá verze kalendáře bude kalendář stolní s dvaapadesáti obrázky převážně kreseb a opět se jedná o zachycení lidí s vášní k historii. Kalendáře by měly spatřit světlo světa v létě tohoto roku.

Co chystáte tento rok?

Momentálně mám rozpracováno několik velkoformátových obrazů, které budu v průběhu roku dokončovat. Jedním z nich je staroměstská exekuce 1621. A pak mám rozmalovaný ještě velkoformátový obraz, jehož téma se historickému zaměření vymyká a zatím si ho nechávám pro sebe. Další zajímavostí je obraz starce a jeho démona. Tento více než dvoumetrový obraz je výjimečný tím, že na něm pracuji společně s výtvarníkem Markem Vavřincem a prolínáme v něm naše velmi odlišné výtvarné styly. Kromě malování začátkem roku proběhla výstava mé tvorby za poslední 3 roky. Z této výstavy mám radost i proto, že se konala přímo v centru Jičína, a to v prostorné kavárně Republika, jejíž interiér k výstavě obrazů přímo vybízel.

Mezi lidmi stále převažuje domněnka, že uměním není možné se uživit. Co si o tomto přesvědčení myslíte? A dal byste na závěr povzbuzující radu z praxe začínajícím malířům?

Drobný finanční prospěch mi malba přinesla až tehdy, když jsem přestal přemýšlet nad tím, že bych se malováním skutečně živit mohl. Myslím si, že pokud člověk dělá to, co ho baví, a dělá to v nejvyšší možné kvalitě, tak se i finanční úspěch po nějaké době může dostavit. Peníze by ale neměly být prioritou. Moje rada závěrem zní takto: Dělejte to hlavně pro sebe nejlíp, jak dovedete. A úspěch přijde.