Ukňouraná tříhodinová hodina dějepisu s Ridleyho „Napoleonem”

Hvězdné obsazení, honosná výprava, propracované kostýmy a kvalitní práce s kamerou. Napoleon (2023) má na papíru všechny přísady k tomu, aby se z něj mohlo upéct kvalitní historické drama. Záběr filmu je ale příliš široký. Snaží se obsáhnout Napoleonův osobní život, politickou atmosféru porevoluční Francie a zároveň i všechny důležité bitvy období napoleonských válek. Hned na začátek jsme hozeni do víru událostí, které Napoleona ovlivňují. Vidíme jeho úspěch při obsazení Toulonu, jeho jmenování na generála a jeho vzestup na samotný vrchol. Vše je ale příliš rychlé a chybí propracovanější expozice. Neznáme pozadí Bonaparteho života, nechápeme jeho motivace a proč je pro něj tak důležité stát se úspěšným vojevůdcem. Je těžké si tak k němu vytvořit vztah, ať už negativní, nebo pozitivní. 

Následně se film zamotává do Napoleonova složitého manželství s jeho starší ženou Josefínou. Ridley Scott se snažil do kontrastu s vojenskými úspěchy vložit Bonaparteho neúspěšné manželství. Dialogy mezi hlavním duem postav ale nefungují a místy působí jako fraška. Jako berličku tohoto vztahu si filmaři berou naraci, ve které Napoleon nebo Josefína čtou dopisy. Napoleon vyznívá jako patetický ubožák, který válčil čistě kvůli svému egu. Snímek ale nedokáže ospravedlnit jeho úspěchy ve válkách. V některých scénách si téměř protiřečí, když nedokáže objasnit úctu, kterou vojáci k Napoleonovi chovají. Scéna, kdy se vrací po exilu do Francie a získává je kraťoulinkým proslovem na svoji stranu, tak působí vyloženě absurdně. 

Také čtěte

Legenda o slavkovském pokladu v centru vědeckého bádání

Druhého prosince roku 1805 se na Moravě odehrála jedna z nejvýznamnějších bitev historie. Střet...

Lépe na tom nejsou ani vedlejší postavy, které působí jako pouhé loutky v historických kostýmech. Většina z nich se objeví v jedné nebo dvou scénách a pak zase zmizí. Tyto postavy nedostávají žádný prostor pro rozvoj ani pro hlubší interakce s Napoleonem, proto působí ve filmu zbytečně. Filmaři si ještě dopomáhají nápisy na obrazovce, které upřesňují datum a místo scény nebo jméno osobnosti, kterou vidíme. Film ve scénách s Josefínou sklouzává v historizující telenovelu, kterou občas naruší povrchní politikaření a snaha představit politickou atmosféru tehdejší doby. Téměř tři hodiny zdlouhavé dějepisné exkurze tak prosvětlí pouze krátké útržky proslulých bitev. Těm snímek ale věnuje žalostně málo času. Nedočkáme se ani žádného strategizování, které by nám ukázalo, v čem byl Napoleon tak dobrý vojevůdce. Bitvy působí jen jako vsuvky mezi dalším manželským dramatem.

Dalším slabým bodem snímku jsou historické nepřesnosti, které pozorným fanouškům historie nemůžou uniknout. Jasnou ukázkou toho je slavná bitva u Slavkova, jejíž prostředí ve filmu připomíná spíše centrální Rusko. Vojáci propadající ledem by se dali přičíst kreativní licenci filmařů, jednalo se o hodně akční scénu s dobrými efekty, ale historicky přesné to není. Film zklame zájemce o historii svojí nepřesností a ostatní diváky zase zatíží zkratkovitost vyprávění a nefunkční dialogy. Celý snímek mohl být klidně více komorním dramatem zaměřeným pouze na Napoleonovo manželství s Josefínou, když politické scéně a vojenským bitvám nevěnoval ve výsledku tolik prostoru. Režisérský střih (který by měl mít téměř pět hodin) sice možná některé z výše zmíněných problémů zmírní, ale celý snímek stále působí jako přešlap vedle. Zůstává tak otázka, proč film nezůstal spíše jako vícedílný seriál, kterého by se chopil schopnější scénárista, když se stejně počítá s jeho uvedením pro AppleTV. Zůstává jen pocit hořkosti z nenaplněného potenciálu.