Legenda o slavkovském pokladu v centru vědeckého bádání
Druhého prosince roku 1805 se na Moravě odehrála jedna z nejvýznamnějších bitev historie. Střet, který se do dějin zapsal jako bitva tří císařů, se stal předmětem nejedné odborné publikace, ale i inspirací pro několik beletrizovaných děl. Nejnovější kniha čtveřice českých autorů s titulem Případ Austerlitz 1805 poodhaluje další detaily slavné bitvy a pokouší se vnést do problematiky nový, neotřelý pohled. Do centra jejich zájmu se dostává legenda o slavkovském pokladu, zakopané ruské válečné pokladně, která se do dnešního dne nenašla.
Zdeněk Chromý, Libor Urbančík, Milan Plch a Jaromír Bár mají na svém kontě již jednu knihu, která se slavkovským pokladem zabývá. Nyní toto téma probírají mnohem komplexněji. Motiv ztracené pokladny jim otevírá dveře k tomu, aby podrobně zkoumali okolnosti bitvy a zasadili jednotlivé střípky do širšího kontextu. Využívají k tomu několik vědeckých disciplín a postupů. O jednotlivých autorech se toho na internetu ani z publikace moc nedozvíme. V předslovu přiznávají, že ani jeden z nich není historik. O to pozoruhodnější je soustředěné úsilí, které vynaložili při získávání, kategorizaci a analýze všech informací. Využívají široké spektrum zdrojů, od internetových článků přes jiná odborná díla a autentické archiválie až po dosud nezveřejněné a nevyužité ruské dokumenty. Součástí knihy je i bohatý obrazový materiál, detailní mapky, podrobné grafy, statistiky a tabulky.
Autoři zvolili poměrně logický a přehledný postup při řazení kapitol. Obecné poznatky postupně včleňují do konkrétnějšího obrazu, z něhož vycházejí zajímavé závěry.
Úvodní teoretická kapitola obeznamuje čtenáře s termíny „historická událost“ a „průsečík událostí“ a také s různými metodami, které se dají při výzkumu použít. Tento poněkud nezáživný prolog je v konečném důsledku užitečný pro lepší pochopení koncepce celé publikace a přístupu autorů. Ti přiznávají, že se věnují i oblastem, které zpočátku můžou vypadat, že do tématu nezapadají, dodávají ale problematice nový úhel pohledu. Relativně vyčerpávající je i druhá kapitola s názvem Války a poklady, zaměřená na fenomén ztracených nebo zakopaných válečných pokladen. Jedná se v podstatě o odcitované legendy o různých pokladnách a pokladnicích, nezřídka si vzájemně hodně podobných.
Kapitole chybí výraznější stanovisko autorů a zajímavější struktura. Vzhledem k tomu může být kapitola pro čtenáře zbytečně únavná, ba místy až otravná. Možná by bylo lepší rozdělit všechny příběhy podle nějakého klíče a na základě těchto podobností je propojit. Na množství – byť zajímavého – materiálu připadá prakticky jen jeden vágní závěr, že mýty o zakopaných válečných pokladnách byly vždycky součástí jakéhosi koloritu společnosti. Další kapitoly naštěstí nabízejí podstatně přínosnější pohledy. Zásadní otázka, kterou si autoři opakovaně pokládají, je, zda a za jakých okolností mohlo dojít k zakopání ruské válečné pokladny. Na jejím základě stavějí podrobné vědecké analýzy, které se dotýkají různých okolností bitvy tří císařů. Jednotlivé kapitoly se věnují například podrobnému přehledu ruského financování války v roce 1805, mapují pochod ruského pěšího pluku v průběhu bitvy, popisují také slavnou Weyrotherovu poradu, která předznamenala porážku spojenecké armády.
Další zajímavý úhel pohledu nabízejí kapitoly, ve kterých se autoři soustředí na samotné dějiště bitvy, na geologický, geografický, hydrologický i meteorologický charakter krajiny. To jim dodává pevné podloží, z něhož můžou čerpat při hlubším zkoumání nejen bitvy, ale i zakopání pokladny.
Kritickým okem se také dívají na tzv. Akta 1829, archivní dokumenty objevené moravským historikem Dr. Michaelem Vaňáčkem, které popisují zakopání ruské pokladny a jsou v podstatě jedním z hlavních důkazů, že by nějaký slavkovský poklad mohl existovat. V několika kapitolách se zabývají osobností Josefa Andrejovského, česko-polského přistěhovalce, vojáka a hledače pokladů, který se měl údajně zakopání osobně zúčastnit. Autoři se snaží ke spisům přistupovat objektivně, staví je do kontrastu s jinými dokumenty i se zprávami, které byly o Aktech 1829 napsány.
Velmi zajímavá je pak poslední kapitola, kde nashromážděné znalosti sumarizují a vracejí se k základní otázce. Důkazy rozdělují podle několika oblastí a spisují argumenty, jež by mohly zakopání pokladny potvrdit i vyvrátit. Zatímco z informačního hlediska nabízí Případ Austerlitz 1805 hodně, dost ztrácí z pohledu literární kvality. Text působí nevyváženě. Sice se jedná o odbornou literaturu, použitý jazyk však s tímto přístupem ne vždy koresponduje. Rušivé mi připadá občasné používání archaismů (např. nahraditi). Pokud by tímto stylem byla napsána celá kniha, bylo by to v pořádku. Jenže zastaralá slova se objevují nahodile a často zbytečně. Stejně nesmyslné je oslovování čitatele „laskavý čtenáři“, což by se víc hodilo do populárně-naučné než do faktografické publikace. Dílo pak občas vzbuzuje dojem, že jeho autoři nevěděli, co vlastně chtějí napsat.
Nekonzistentně se tady pracuje i s ruskými termíny a slovy. Zatímco na některých místech jsou psané foneticky a po nich následuje text v azbuce (v případě potřeby i český překlad), jinde transkripce chybí a čtenář dostane jen text v azbuce. Jinde zase autoři uvádějí jenom fonetický přepis bez originálu. Objevuje se i nesprávná transkripce, třeba v případě ruského slova koleska (měla by být koljaska). Čtenáři, kteří ruštinu neovládají, si tak některá slova nemůžou zasadit do kontextu.
Nejvýraznějším problémem knihy je pak zbytečné opakování již sdělených hypotéz a informací. Autoři se často uchylují k tomu, že poskytnou definici, kterou následně doplní přímou citací z jiného zdroje, která v podstatě říká to samé, bez přidané hodnoty. Na jednom místě se například píše, že úspěch plánu závisel na rychlém útoku levého křídla na nepřítele, a pak se to samé „dozvíme“ z citace psané téměř totožnými slovy.
Hned v úvodu popisují autoři metody, které při výzkumu používali. Jejich definice by logicky měly vést k tomu, že si je čtenář zapamatuje a nebude potřeba pojmy znova podrobně popisovat. V poslední kapitole se ale Chromý a spol. uchylují ke zbytečnému osvětlování již napsaného. Případ Austerlitz 1805 není kniha pro absolutní laiky. Předpokládá, že čtenář má základní znalosti o celé problematice a chce se do ní ponořit hlouběji.
Pro nadšence do bitvy tří císařů nebo do slavkovského pokladu se ale bude nepochybně jednat o užitečnou publikaci, jež je provede novými oblastmi bádání. Z literárního pohledu by si text žádal pečlivější redaktorskou i autorskou ruku, které by odstranily rušivé a zbytečné pasáže, v oblasti vědeckého přínosu se ale jedná o dílo, které má jednoznačně co nabídnout.
Hodnocení: 70%
Případ Austerlitz 1805
Zdeněk Chromý, Libor Urbančík, Milan Plch, Jaromír Bár
Zoner Press, 2022
