Thriller na scéně pop music

Jackson byl sice oficiálně označován jako „král popu“, ale tento titul lze brát spíš jako marketingový tah. Ještě v počátcích  devadesátých let 20. století přitom, alespoň u nás, o Jacksonovi (prakticky za naprosté absence internetu) kolovaly opravdu barvité fámy.

Například to, že spí v rakvi, aby dýchal zdravější vzduch, nebo že jezdí na invalidním vozíku, aby si šetřil nohy pro tancování, a počet jeho plastických operací se uváděl ve dvouciferných číslech. Fenomén Michaela Jacksona šel nejspíš ruku v  ruce jak s  jeho opravdovým talentem i  úspěchem, tak s  jeho extravagantním stylem sebeprezentace.

Také čtěte

Originalita je v dnešní době obzvlášť důležitá

Hudební rozhovor s kapelou Deratizéři, která vznikla jako vedlejší projekt zpěváka a baskytaristy Sváti ze známé punk-rockové kapely Totální nasazení.

Během zpěvu se často dotýkal vlastního rozkroku (což nejspíš přiživovalo spekulace o jeho sexuálním životě) a změna jeho vizáže z Afroameričana v  muže s prakticky bílou pletí bez původních rysů tváře vyvolává otázky dodnes. Ale zpátky k Thrilleru. Jako producent se Jackson poprvé podílel už na svém předchozím, pátém albu Off the Wall z roku 1979, a to společně s věhlasným producentem Quincy Jonesem, který měl v té době na kontě už šest hudebních cen Grammy. Jejich vzájemná spolupráce tedy pokračovala na Thrilleru, zároveň však kladla na celý tým o to vyšší nároky. Není bez zajímavosti, že se na Thrilleru mezi jinými podílel i jeden z nejlepších baskytaristů své doby Louis Johnson.

I samotný Jackson měl ty největší ambice. Jako sedmý z devíti sourozenců byl svým otcem totiž doslova od dětských let veden k hudbě, a to rovnou na profesionální úrovni. Už v sedmi letech vystupoval jako regulérní člen sourozenecké skupiny Jackson 5. V jejich začátcích dokonce i ve strip klubech. Dodnes je přitom tohle vokální kvinteto v povědomí lidí především díky Michaelovi coby nejslavnějšímu z nich.

On sám se přitom na sólovou dráhu vydal ještě jako chlapec v pouhých třinácti letech. Odtud možná také pramenila jeho pozdější náklonnost k dětem, jejichž společností si mohl kompenzovat své vlastní „ztracené“ dětství, které byl nucen trávit výhradně tvrdou prací. Za Jacksonovou možná až přehnaně velkou uměleckou ctižádostí byl patrně i dril jeho otce, který za sebemenší chybu chlapce přísně trestal.

Prvním singlem alba Thriller, které vyšlo 30. listopadu 1982, byla píseň The Girl Is Mine. Jackson ji natočil společně s  legendárním Paulem McCartneym, a přestože se jí prodalo 1,3 milionu kopií, píseň patří k těm méně známým. Přitom ještě před ní spolu natočili dodnes mnohem úspěšnější píseň Say, say, say na  McCartneyho album Pipes of Peace, které však vyšlo až po Thrilleru. A abychom byli kompletní, na Pipes of Peace je ještě jedna skladba, na které Jackson spolupracoval, dnes již v podstatě neznámá The Man.

V pořadí druhým singlem desky Thriller byla píseň Billie Jean, která vyšla v lednu roku 1983. Píseň se brzy dostala do čela žebříčků hitparád jak ve Spojených státech, tak v  Anglii a stala se dokonce Jacksonovým nejrychleji rostoucím singlem. Billie Jean je také historicky prvním klipem sólového umělce z 80. let, jenž na YouTube překonal počet jedné miliardy zhlédnutí. Pikantní také je, že píseň vypráví o tzv. Groupies, tedy povolných fanynkách z rockových koncertů.

Kapitolou samou pro sebe je ovšem píseň Thriller, jež dala celému albu jméno. Poté, co deska vyšla a celých pět měsíců kralovala žebříčkům oblíbenosti, ji v červnu 1983 „sesadil“ soundtrack k  filmu Flashdance. Tehdy se „nespokojený“ Jackson obrátil na svou nahrávací společnost Epic Records s plánem, jak Thrilleru vrátit oblibu, a začalo se hovořit o natočení videoklipu k titulní písni, přestože vydat Thriller jako singl původně vůbec neplánovali.

Také čtěte

Festival festivalů

Woodstock ’69 je kult! Samotný název se dokonce používá i jako přízvisko pro označení velkých...

Převažovaly totiž obavy z toho, že lidi nebude hororové video zajímat a manažer Walter Yetnikoff dokonce prohlásil: „Kdo se bude chtít dívat na singl o příšerách?“ Jackson proto přišel s  nápadem, aby video nebylo skutečně děsivé, ale strašidelně komické. Když pak zhlédl snímek Johna Landise Americký vlkodlak v Londýně (1981), rozhodl se jej seznámit se svým nápadem.

Komerční režiséři v  té době sice hudební videa nerežírovali, protože videoklipy byly považovány za druhořadý produkt, ale Landise i díky Jacksonově popularitě nabídka zaujala. Natočili spolu tedy na 35mm film krátký snímek, ale s produkčními hodnotami filmu celovečerního. I jeho stopáž byla na klip mimořádná – 13:42 minut.

Například video k Billie Jean nemá minut ani pět. A jen pro zajímavost: Onen mluvený monolog v druhé půli samotné písně Thriller, stejně jako „ďábelský“ smích v  jejím samotném závěru, jsou dílem herce Vincenta Price, jenž proslul účinkováním v hororových filmech z 50. a 60. let 20. století.

Premiéru měl videoklip až téměř rok po vydání celého alba, ale i tak se investice do něj bohatě vyplatila. Stal se totiž nejen nejprodávanějším klipem na VHS na světě, ale v té době již pozvolna opadající prodejnost celého alba se po jeho uvedení ještě zdvojnásobila.

Také čtěte

Pro své lidi bych prodala i židli, na které sedím

Povídání se zlatou slavicí Lucií Bílou.

Vedle počtu prodaných kopií (uvádí se, že v jednu dobu se jej v USA prodávalo až milion kusů týdně) a doby, kdy se album drželo na předních příčkách hitparád, je Thriller rekordní i v počtu získaných výročních cen Grammy. Jackson si jich během jediného večera odnesl celkem osm, což se do té doby nikomu jinému nepodařilo. Stejný úspěch od té doby zopakoval pouze Carlos Santana v roce 2000.

Nakonec, ačkoliv se producentský tandem Jackson/Jones po Thrilleru sešel ještě jednou, u desky Bad z  roku 1987, úspěch Thrilleru už se jim zopakovat nepodařilo. Ani dvojalbum HIStory z roku 1995, které s Jacksonem produkovalo ještě dalších sedm lidí (už bez Quincy Jonese) a podpořilo jej zpěvákovo obří turné, takový úspěch nemělo. Tehdy Jackson dokonce zavítal poprvé a naposledy i do Prahy.

Nejblíže se Thrilleru co do prodejnosti přiblížilo v pořadí osmé Jacksonovo album Dangerous z roku 1991 s dvaatřiceti miliony prodaných kopií. I to byl samozřejmě obrovský úspěch – co by za něj jiní dali.