Tanec nežije v uzavřené bublině
Ve dnech 3. – 28. června 2023 se uskuteční už 35. ročník festivalu Tanec Praha. Jeho program se tradičně přelije i do dalších českých a moravských měst, Brno nevyjímaje. Jak konkrétně, to nám prozradila zakladatelka festivalu Yvona Kreuzmannová.
Tanec Praha se letos uskuteční už po pětatřicáté, dá se tudíž říct, že je starší, než jste byla vy, když jste jej zakládala. Jaký je to pocit, stát opakovaně v čele tak významné události?
Vnímám festival pokaždé jako velký závazek i odpovědnost a zároveň mám nesmírnou radost vždy, když se daří uvítat v ČR osobnosti, jaké jsme tu za mého mládí opravdu nemohli zažít. Po celý život je co se učit, a tak se snažím sledovat dění na světové taneční scéně v kontextu proměn naší společnosti a objevovat stále něco nového, překvapivého.
Změnil se za ta léta i tanec jako takový? Byly v dobách jeho vzniku populární některé žánry, které dnes stojí spíše na okraji zájmu?
Tanec nežije ve své uzavřené bublině, komunikuje se společností velmi různorodými způsoby, přesahuje nejen do prakticky všech ostatních druhů umění, ale i sféry sociální, zdravotní, vzdělávací či ekologické, má i doslova ozdravné účinky. Neustále se vyvíjí, objevují se chvilkové trendy, které brzy zapadnou, ale také experimenty a vlivy dalších žánrů od streetu po folklor různých národů, které se leckdy daří úspěšně a atraktivně proměnit ve scénická umění. V Česku máme skvělé publikum, dokáže rozpoznat a ocenit kvalitu bez žánrového škatulkování. Stačí být otevřený a popustit uzdu vlastní fantazii.
Festival navštíví slavný vlámský choreograf Jan Martens. Bylo těžké ho do Prahy dostat? Jeho program musí být dost nabitý.
Nebylo to snadné, ale to není s žádnou z hvězd. Nejde jen o koordinaci termínů a dohody o ceně, ale i vyhovění technickým požadavkům. Praha například nemá v žádném z divadel s větší kapacitou dostatečně široké jeviště, v tom je na tom lépe Brno.
Belgický soubor Peeping Tom se vrací po deseti letech a celou akci uzavře. Řídili jste se heslem „to nejlepší na konec“?
Já se v umění vyhýbám slovu „nejlepší“, každá inscenace je úplně jiná a právě pestrost, různorodost je to, co se snažíme divákům nabízet. Každopádně je to nejvyšší punc kvality a originality.
Tanec Praha se opět přesune i do Brna. Můžete nám představit, co zdejší diváci uvidí?
Festival je s Brnem propojený již od svých prvních ročníků v 90. letech. Je důležité udržovat solidní partnerství, spolupořadatelé v regionech si sami vybírají program z naší široké nabídky. Letos opět rádi spolupracujeme s festivalem Divadelní svět Brno a moc nás těší, že se stal koproducentem světové premiéry Silvie Gribaudi, kterou uvedeme právě v ČR – 12. června tak publikum v Redutě ocení její úplně nové dílo GRAND JETÉ.
Ten den vyjdeme i do ulic, konkrétně na Zelný trh, kde si veřejnost vychutná šest brazilských, tři ukrajinské a šest českých tanečnic a performerů v projektu Flávie Tápias Rotas Afora.
Dalším prostorem, který jeví velký zájem o současný tanec, je CO.LABS, mimochodem mu gratuluji k investiční dotaci z Národního plánu obnovy. Určitě i do budoucna důležitý partner vysněného Domu tance, s nímž jsme pokročili i my v Praze. Jeho vedení si vybralo dílo Jacopa Jenny Some choreographies, které uspělo v platformě mladých evropských choreografů Aerowaves. Vtipně kombinuje sólový výkon tanečnice s video materiály čerpajícími z hluboké sondy do světa tanců snad všech druhů i staletí. Program v Brně završí experiment maďarské provokativní umělkyně Adrienn Hód s tanečnicemi souboru ME-SA SOFT SPOT. Martina Hajdyla získala ocenění mezinárodní poroty České taneční platformy právě za tento výkon a spoluautorský počin.
V minulosti jste se hodně angažovala i politicky, mimo jiné jako poradkyně českého ministra kultury. Jak se v tomto smyslu díváte na působení současné vlády?
Nemá to lehké, válečnou krizi tak blízko nás a její dopady si uvědomujeme snad všichni. Tváří v tvář tomuto konfliktu jdou některá témata stranou, je třeba pomáhat, a to systémově a také s vizí, co můžeme udělat, až nastane konečně mír. Ovšem u ministerstva je vize takřka neexistující pojem, řídí se volebním obdobím, to není potíž pouze této vlády, ale obecně. Národní plán obnovy skončí rokem 2025 a stát musí myslet na léta poté. Stačilo by dodržet Programové prohlášení vlády o 1 % ze státního rozpočtu pro kulturu. Zkusme doufat.
založila mezinárodní festival Tanec Praha i stejnojmenné občanské sdružení. Na přelomu tisíciletí se jí podařilo vyhrát veřejnou soutěž na kulturní využití bývalého kina Ponec, kde v roce 2001 otevřela první stálou taneční scénu v Praze.
