Syn Draka jako romantický příběh o Drákulovi

Co o mytické postavě krále upírů vlastně víme krom toho, že jejím předobrazem byl Vlad III.? Reálný kníže z Rumunského Valašska, nám geograficky i kulturně vzdáleného regionu, jenž proslul jako zvrácený panovník a válečník. Mladá autorka Kristýna Freiová využívá těchto bílých polí (nikoli jen pouhých míst) a předkládá nám „svůj“ příběh.

Také čtěte

Detektivka paní Surmanové nám sice z počátku vypráví o dětech, ale nakonec je to spíš bizarní „horor“ pro dospělé

Mladá autorka Kateřina Surmanová zaujala čtenáře hned svou prvotinou Šepot z lesa z roku 2022. Její další kniha, o které nyní bude řeč má podobně éterický název a sama anotace se navíc tváří, že jde o knihu pro děti.

Přitom slovo „svůj“ není až tak úplně trefné, protože tímto příběhem, podobně jako mnozí jiní, poněkud vykrádá nápad dnes již „nesmrtelného“ Brama Stokera, který jej vylíčil ve svém nejslavnějším a dnes již rovněž nesmrtelném románu Drákula. Přesto zde, v Synu draka, reálný a nyní již nesmrtelný hrabě nevystupuje jako Stokerova krvelačná bestie a děj se také neodehrává uprostřed „moderního“ Londýna, ale v Rumunsku druhé poloviny 15. století. Tedy v pozdním středověku, Drákulově současnosti, kdy se tato část Evropy potýkala s nájezdy dobyvačných tureckých Osmanů.

Fakticky vzato, přestože by mělo jít o vampýrský román, je zde Drákula prezentován jako veskrze reálná historická postava, která se stala nemrtvou. Jako takový produkt doby i okolností a navíc, v podstatě ve vedlejší roli. V té souvislosti se možná sluší zmínit, že o skonu Vlada III. Drákuly v dějinách, stejně jako i v této knize existují dvě verze. Podle jedné byl zabit Turky, podle druhé zhynul pro svou bezbřehou krutost rukou vlastních poddaných. Ostatně pro ni je také nyní v této knize hledán šestičlennou skupinou poslů vyslanou Vladovým protivníkem, osmanským sultánem Mehmedem II., ve snaze využít i jeho nesmrtelnosti.

Také čtěte

Vetřelec Kristýny Trpkové? Možná až příliš mnoho zbytečných slov

První díl této trilogie s názvem Stvůra se ke mně dostal spíš shodou okolností, než abych jej cíleně vyhledal. To na druhý díl (Vesnice) jsem se již cíleně zaměřil a ten třetí přímo zvědavě vyhlížel. Jak to asi dopadne.

Výrazné dějové zvraty zde však nečekejte. Kniha nepřináší dokonce ani šokující odhalení, ani jinak napínavé pasáže, které by z vyprávění paní Freiové činily výrazněji pozoruhodný příběh. Je to spíš jakýsi cestopis s prvky politického dramatu. Spletenec mezilidských vztahů, na pozadí nám středoevropanům nepříliš známých valašských dějin. Navíc není ničím výjimečný, spíš jen popisný. Možná proto zde však nechybí romantika anebo sex. I když ten zde naštěstí není nijak explicitně prezentovaný.