Detektivka paní Surmanové nám sice z počátku vypráví o dětech, ale nakonec je to spíš bizarní „horor“ pro dospělé

Jako ctitel detektivek, v nichž má hlavní roli mládež, jsem při čtení úvodního popisu knihy zpozorněl. Dobrých detektivních příběhů pro děti je totiž opravdu jako šafránu, a jestli se moderní mladá autorka o jednu snaží? Třebas s mysteriózní zápletkou.

Také čtěte

Taková normální stvůra...

Po prvotině Rozsudek smrti přichází autorka s novou detektivní dvojicí, jejíž úkol je najít vraha brutálně zavražděné mladé dívky.

Kniha Zvedá se vítr je však označována za horor a odehrává se v současnosti na Jižní Moravě. Bohužel, reputaci knihy hned od začátku narušuje možná až příliš velká, snad nevědomá autorčina snaha (sama je rodačkou z Hodonína) udělat ze spíše nábožensky založeného regionu moravského Slovácka kraj téměř fanatických katolíků. Například otec jedné z hlavních postav, třebaže sám úplatný místostarosta, své dospívající dceři kvůli víře(?) násilím zakazuje nosit podprsenku, i když už ji dost potřebuje. Tak ji dívka nosí na zapřenou.

Ale k samotnému příběhu. Sice vím, že se mezi dětmi s jejich přirozenou naivitou odjakživa šíří různé povídačky o „znameních“. Ostatně i dospělé lákají spiritistické seance. Ale v autorčině podání, a navíc v myslích dětí, dostávají tyto „impulsy“ až obludný rozměr s bizarně reálnými dopady. Snad jen tím, že jde z počátku ještě o děti, jsou autorčiny nápady z části obhajitelné. Třebaže to tak říkajíc místy „drhne“ a hraničí až s absurditou.

Také čtěte

Jak vzniká kniha? Pojďte se s námi podívat do světa nakladatelských domů

Zajímalo vás někdy, jak se z pouhého rukopisu stane skutečná kniha, kterou si následně můžete koupit...

Ovšem i praktiky kriminalistů v tomto konkrétním příběhu vzbuzují nejednu otázku. Například jeden z nich, třebaže z dvojice vyšetřovatelů mladší věkem, dětem na místě činu takřka hned po pozdravu vyhrožuje „polepšovnou“, pokud náhodou nebudou pravdivě vypovídat. Navíc tak činí prakticky jen pár hodin poté, co v lese náhodou nalezly mrtvolu. Ani patolog, který během pitvy s gustem obědvá nad mrtvolou, nedodává příběhu zrovna velké věrohodnosti, jakkoli jsou patologové v rámci šestákových detektivkových klišé často vykreslováni jako bizarní postavy.

Knihu bohužel nevylepšuje ani autorčin často až přehnaně poeticky květnatý způsob vyprávění. Naopak, následně se totiž doslova „tluče“ s hovorovou řečí dětí, zde navíc proloženou slováckým nářečím a dnes tolik „nezbytnými“ vulgaritami. Ty mají nejspíš čtenářům navodit atmosféru moderního příběhu, ale... Chápu, že děti nebo i dospělí tak (a často i hůř) mezi sebou celkem běžně mluví, ale když už to všichni víme, proč to ještě rvát do knihy? A navíc k tomu přimíchávat i kolektivní sledování kanibalského porna…

Také čtěte

Kniha Dva oříšky a Jaká vlastně jsem, zlato? ze sbírky Vánočního autobusu Ondřeje Veselého

Ondřej Veselý je organizátorem dobročinné sbírky s názvem Vánoční putování, která se konala v...

Bohužel, kriminální zápletka onoho avizovaného „pátrání“ dětí po pachateli vraždy je nakonec z velké části upozaděna a hlavní otěže přebírá ona poněkud zvrácená „honba“ za sledem absurdních neštěstí, která avizují ještě podivnější spirituální znamení. A samotné přírodní katastrofy? Ty zde nakonec hrají už jen zanedbatelnou roli. Slouží spíš jen jako vymezení období, kdy se děj odehrává. Škoda.