Kniha Dva oříšky a Jaká vlastně jsem, zlato? ze sbírky Vánočního autobusu Ondřeje Veselého

Hřejivá myšlenka předvánoční sbírky na pomoc dětským pacientům v jihlavské nemocnici slavila velký úspěch. Vedení Dolní Cerekve velmi chválilo způsob řízení a realizace pana Veselého, který dokázal oslovit mnoho tamních obyvatel, jež se přišli akce zúčastnit. Novinkou oproti předchozímu roku bylo také zapojení vánočních tradic a zvyků, jako je například rozkrajování jablka, lití olova anebo pouštění lodiček z ořechových skořápek, jež se těšily u návštěvníků velké oblibě. Akce se zúčastnilo mnoho lidí a podařilo se jim vybrat peníze pro dětské nemocniční oddělení. Malým pacientům organizátoři dokonce také nadělili tašky s dárky, aby se jim aspoň trochu pokusili nezbytný pobyt v nemocnici zpříjemnit. 

V roce 2022 poté Ondřej Veselý vydal v rámci Vánočního autobusu knihu s názvem Dva oříšky. Jedná se o dětskou pohádku, jež obsahuje mnoho krásných doplňujících ilustrací od Simony Fongus. Kniha je rozdělena do šesti krátkých částí, v nichž mladý muž jménem Ondra, který je ústřední postavou příběhu, vypráví dětem své přítelkyně velmi pohádkově pojatý příběh o tom, jak se seznámil s jejich maminkou Lucií. Ondra i Lucie v příběhu vystupují jako Princ a Popelka a autor líčí jejich seznámení, zamilování i uvědomění si, že spolu nakonec nemohou zůstat. Popelka je o několik let starší a má již své vlastní děti a další nechce, proto nechá Prince odejít, aby i on měl možnost najít si někoho, s kým může založit vlastní rodinu. V průběhu vyprávění do děje vstupují se svými postřehy také Lucčiny děti, které se snaží uhádnout, jak bude příběh pokračovat. 

Také čtěte

Radka Třeštíková citlivě vypráví o hledání odvahy

Kde jsi, když nejsi je beletristickým románem jedné z nejznámějších českých spisovatelek Radky...

 Ačkoli se jedná o variaci na pohádku Tři oříšky pro Popelku, příběh je od ní velice vzdálený. Text je psán moderně a z původní pohádky je ponecháno pouze to, že Princ jezdí od domu k domu a hledá svou Popelku. Nakonec u sebe každý z nich nosí jeden oříšek jako příslib své lásky. Text je psán velmi zjednodušeným způsobem, který se hodí i pro ty nejmenší dětské čtenáře, ovšem v určitých pasážích pro lepší pochopení situace text poněkud postrádá kontext a vzbuzuje otázky či nejasnosti, které však zůstanou nezodpovězené.  

Autor poté vydal také svou druhou knihu s názvem Jaká vlastně jsem, zlato?, jež představuje volné pokračování předchozí pohádky, a je již výslovně určena pro starší čtenáře. Příběh totiž představuje pomyslný skok z pohádkového světa, kde je všechno krásné, do reality, která není vždy příjemná a spravedlivá. Autor v této knize líčí Ondrovo seznámení s novou přítelkyní Hankou a Ondra současně celý příběh vypráví Lucii, tedy své Popelce, s níž nakonec nemohl zůstat a stali se z nich dobří přátelé. Hanka je v příběhu vykreslena jako o něco starší žena, než je Ondra, která má za sebou náročný rozvod a problémy s penězi. Po seznámení s Ondrou je opět šťastná a její život se změní k lepšímu. Jejich společný vztah se však náhle rozpadne poté, co si Hanka od Ondry začne půjčovat stále více peněz, které mu následně odmítá vracet a nakonec se s ním znenadání rozejde. Najde si nového přítele a společně pak Ondrovi volají a vysmívají se mu.

Také čtěte

Vánoční kouzlo

Pohádkový příběh pro děti ze světa dospělých o hledání, čekání a velké lásce. Kniha je plnobarevná a...

Ondra celou situaci nese velmi špatně, svěřuje se mimo své vyprávění Lucii a ona mu pomáhá a je mu oporou. Ondra se následně se svými problémy s Hankou svěří také svým kolegům v práci, kteří ho podpoří a pomohou mu překlenout nejhorší období. Na závěr příběhu se děj přesune o několik let dopředu, kdy má Ondra sen, že má novou dlouholetou přítelkyni a s ní dvě malé dcery. Společně stojí v hale metra, kde Ondra po dlouhé době opět zahlédne Hanku. Zjistí, jak moc špatně skončila a nakonec po zvážení celého jejich vztahu usoudí, že si svůj osud zasloužila, v čemž ho utvrzují jeho kolegové i Lucie.

Tento příběh je oproti předchozí pohádce velmi odlišný a místy působí smutně. Celý je psán z pohledu svého vypravěče Ondry a z textu tak není možné zjistit nic jiného, než co se rozhodne sdělit. Čtenáři se tudíž v příběhu nedozvědí nic o tom, z jakého důvodu se Hanka chová a rozhoduje tak, jak je popsáno. Její postavě není dán žádný prostor pro sebevyjádření. Čtenář ji tak může snadno odsoudit a soucítit s Ondrou, kterého se ostatní postavy v příběhu zastávají, ačkoli se čtenář nikdy nedozví druhý úhel pohledu anebo širší kontext. Namísto autentického vyprávění tak kniha místy působí spíše jako snaha o získání sympatií čtenářů, ale zároveň to může čtenář vnímat, jako poučení i do svého života. Na závěr knihy už záleží jen na čtenáři, jak se rozhodne.

Obě knihy však společně tvoří zajímavý kontrast mezi pohádkou o zamilování dvou lidí a nepříjemnou realitou, kdy ne všechno dopadne tak, jak si mnohdy přejeme.