Stíny ve Stínadlech

Také čtěte

Jenom Jezerní kotlina

Nejsem sice nijak velkým expertem na Foglarovo dílo , jen pouhým čtenářem jeho knih (dnes již navíc...

Ale co když se jednoho večera u klubovny legendární pětice objeví znenadání Otakar Losna? Někdejší kandidát na Velkého Vonta, vůdce chlapecké organizace z ponuré čtvrti Stínadla své „staré známé“ zaskočí naléhavou prosbou o pomoc při řešení nezvyklého chování svého nynějšího náčelníka, Velkého Vonta Vládi Dratuše.

Rychlé šípy váhají. Sice se v minulosti ve Stínadlech „angažovaly“, ale tehdy to bylo spíš mimochodem, kdy jejich hlavním cílem bylo pátrání po tajemství hlavolamu, který je s Vonty úzce spjat. Ale takto přímo se vměšovat do záležitostí Stínadelských? Zpočátku proto reagují spíš zdrženlivě. Jak je situace vážná, vytuší až z Losnova dramatického odchodu.

Nakonec se tedy opět noří do dění ve Stínadlech. A stejně jako v předchozím dílu i tentokrát je jim v patách Tonda Plíhal s Dvorečáky a Bratrstvem kočičí pracky. Plíhalova „partička“ se dá dokonce do spolku s jednou početnou stínadelskou skupinou, aby i oni měli unikátní zprávy pro čtenáře Sběrače – věstníku a konkurenta TAM-TAMu Rychlých šípů.

Zdá se, že hlavním problémem je tentokrát především nedostatečná autorita Vládi Dratuše. To nahrává snahám vůdců dalších významných uskupení ve Stínadlech zpochybnit jeho Velké Vontství a zaujmout jeho místo.

Horší je, že se tak děje v podstatě jen pár měsíců po jeho přesvědčivém vítězství, ke kterému výrazně přispěly i Rychlé šípy. O slovo se proto opět hlásí především početní a stále odhodlaní Uctívači ginga i neméně významní Dabinelovci.

Vedle opravdu mrazivé hlavní zápletky, kterou autor naznačil už v předchozím dílu, si Jaroslav Foglar (patrně si již dostatečně vědom popularity svého díla) v knize sám tak trochu pohrává s myšlenkou „co by kdyby“. Konkrétně, kdyby chtěl někdo využít, nebo spíš zneužít jeho nápadů ve svůj prospěch.

Nutno dodat, že v Tajemství mají významnější roli i dívky, přestože ne zcela lichotivou. Celý román je také bez výraznější dynamiky, možná i kvůli časové prodlevě mezi druhým a třetím dílem. Taková rozpačitá tečka za přepodivným příběhem ze života Rychlých šípů.

První vydání Tajemství Velkého Vonta vyšlo paradoxně v Německu, pro české emigranty, v roce 1986. I tak to bylo přibližně dvacet let po dokončení knihy. Doprovázeno bylo původními Fischerovými ilustracemi z předchozích dvou románů. Čeští čtenáři se knihy dočkali až v roce 1990, kdy vyšla v souborném vydání celé trilogie, doplněna už originálními kresbami Marko Čermáka.

Vydání v Albatrosu, podobně jako u předchozích dvou částí, výtvarně a také výpravně rozvinul Jiří Grus. Jeho obrázky vynikají především dramatičností scén a s tím i ponurostí stínadelských uliček. Jen se mi postavy – na třináctileté chlapce – jeví jako poněkud odrostlé.

Největším překvapením je příloha. Je jí první kapitola pokračování tohoto právě skončivšího románu, které legendární spisovatel na sklonku života už jen naznačoval. Mně však tento „spirituální“ fragment přijde bohužel spíš jako parodie na dosavadní, veskrze vážná stínadelská dobrodružství Rychlých šípů.