Rváčov 2. Komix mezi fikcí a fikcí

Psát, že obsahuje plynulý děj, je přinejmenším stejně tak zcestné, jako domnívat se, že se čtenář v oněch několika časových vrstvách (tak titul představuje dokonce sám nakladatel) i dějových liniích neztratí. I když, čtenář… Spíš divák, protože kresbám Richarda Fischera se přes jejich syrovost a v rámci pochopení děje celkem vyplatí věnovat více pozornosti. Přesto je klíčový stále text. I když je ho v samotném ději poměrně málo a  některé souvislosti vám mohou právě bez důkladnějšího zhlédnutí kresby uniknout. 

Hlavní roli ve Rváčově mají vyznavači městské „historie“, vzhlížející v tomto ohledu nejen k dílu Gézy Včeličky, ale především k existenci jisté fiktivní organizace, jejíž členové si v románech, kde se objevovala, říkali Vontové. Jelikož však šlo i v rámci románové zápletky o společenství s poměrně nejasným účelem, nelze činnost Vontů ani v reálu nijak specificky charakterizovat, přiblížit nebo dokonce jasně vymezit. Nejspíš i proto se „Vontové“ ve Rváčově profilují víceméně neurčitě.

Především zde vystupují jako milovníci podzemí, vnitřních válek a rozbrojů i pouze coby příznivci stínadelské „romantiky“. Jednoduše lidé, kteří se podle svých vlastních představ do role Vontů stylizují a následně si třeba i uzurpují dané území vymezené prakticky pouze na základě vlastního „prvního záboru“. Zdánlivě nesouvislý příběh také není plynulý. Spíš útržkovitý a zpočátku, i když možná i na konci, s celkem nejasnou zápletkou. Jako hledání něčeho-čehosi významného z historie města partou nadšenců.

Také čtěte

Stíny ve Stínadlech

Poslední část Stínadelské trilogie. Možná její nejslabší. O čem taky ještě psát? Vždyť záhada...

Co naopak čtenář rychle pochopí, je, s jakou nelibostí se hlavní postavy vyrovnávají s postupující revitalizací chátrajících částí staré Prahy – Starého Města či Malé Strany. Jinak, možná jste ve veřejném prostoru zaregistrovali nejasné zkazky, že jakási vontská organizace snad i reálně existuje. Autor scénáře Rváčova Džian Baban se nejspíš dokonce snaží drobné epizody z jejích aktivit i zmínit. Ovšem tím, že jde o organizaci napůl smyšlenou Foglarem (ano, i on se v komiksu objeví) a napůl tak trošku tajnou až mytickou, můžeme se jen domýšlet, jak moc Baban vycházel z reálných událostí a  jak moc se mu zadaří prostřednictvím dobře mířených vtípků pouze zjitřit čtenářovu fantazii.