Reduta na Zelném Trhu
Reduta, stavba propojená s historií města již od hlubokého středověku, stojí v samém centru městského života. Její exponovaná poloha na nároží bývalého Uhelného a Horního trhu ji předurčila k osudovému významu společenského a kulturního dění města Brna. Osídlení místa, kde Reduta dnes stojí, začalo zřejmě již na přelomu 11. a 12. století.
Spolehlivější prameny vztahující se k zástavbě spodní části náměstí, tzv. “koutu”, však pocházejí až z poloviny 14. století. Tehdy patřil nárožní dům bohatému sladovníku Reinhardovi a jeho manželce Kateřině. V jejich vlastnictví však zůstal pouhých deset let a poté vystřídal několik dalších majitelů. Nejméně od druhé čtvrtiny 15. století patřil do majetku Lichtenštejnů, ti se ale o něj příliš nestarali a objekt velmi chátral. Koncem 16. století byl dokonce opuštěný a zpustlý do té míry, že městská rada opakovaně vyzývala majitele k jeho opravě.
Nepomohla však ani žádost adresovaná císaři Rudolfovi II., aby ve věci zjednal nápravu. Teprve v roce 1600 se městské radě podařilo zchátralý objekt od Lichtenštejnů vykoupit za tisíc zlatých. Budova byla přestavěna na městskou tavernu (krčmu), rozšířena o sousední domy a v patře byly zařízeny jídelny a reprezentační místnosti pro ubytování vzácných návštěv. V přízemí se nacházela nálevna, byt šenkýře, strážnice a stáje. Ve společenských sálech se konaly slavnostní plesy a tehdy také budova získala název Reduta, který si uchovala dodnes. V nových prostorách zde v roce 1608 arcivévoda Matyáš, pozdější český král, vyhlásil náboženskou svobodu protestantům.
Divadelní představení se v Redutě konala již v 17. století. Tehdy byly uváděny hry německých a vlašských divadelních společností. Reduta se tak stala první divadelní budovou ve střední Evropě. Po požáru v roce 1693 byly divadlo i taverna přestavěny a od roku 1734 se zde hrálo již pravidelně. Na programu byly opery, činohry, balety, quodlibety i frašky provedené převážně v německém a italském jazyce. V roce 1767 se zde při své návštěvě Brna představil jedenáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart, kterého na velmi úspěšném koncertě doprovodila zpěvem jeho o pět let starší sestra Anna Marie. Jejich hostitelem byl hrabě Schrattenbach, který jim poskytl nocleh ve svém paláci na rohu Poštovské a Kobližné ulice. Pobyt mladého Mozarta v Brně dodnes připomíná pamětní deska umístěná v Kobližné ulici na domě č. 4 (dnes objekt Mahenovy knihovny). V neděli 11. ledna 1767 byl v Redutě bádenskou společností Matyáše Meningra uveden první český singspiel – pantomima Zamilovaný ponocný. Na dochovaném plakátě bylo inzerováno, že “…kus je nový, má v jednom jednání 11 výstupů a dobrou hudbu k němu složil jeden ze členů souboru”.
Byl jím zřejmě pražský skladatel Jan Tuček a jeho česky zpívané árie jsou prvním prokázaným vstupem českého jazyka na veřejné profesionální jeviště. Tuto českou zpěvohru však předvedli herci “… kteří nejsou znalí češtiny”, což citovaný plakát také s omluvou uváděl. I z toho je však patrné, že zaujmout české obecenstvo bylo pro kočující společnost důležité. Obliba divadelních představení, zvláště pak veseloher a zpěvoher, byla tehdy zřejmě veliká. Představení začínala každý den v šest hodin večer, mimo pátek a postní dny. Nejdražší místa stála 1 až 3 zlaté, nejlevnější 7 krejcarů. Herci dostávali za své produkce týdně 4 až 5 zlatých, italští zpěváci 15 až 20 dukátů měsíčně. Umělci museli dodržovat slušný slovník a umělkyně směly na jeviště pouze se zahalenými ňadry. Svítilo se voskovými svícemi a ze strachu z ohně nebylo dovoleno divadelní prostory ani vytápět. V zimních měsících se teplota pohybovala několik stupňů nad bodem mrazu a diváci seděli v hledišti v kabátech a kožešinách. I přes tato opatření Reduta v roce 1785 znovu vyhořela.
Česká představení se v 19. století v divadle pořádala již pravidelně a 30. září 1838 zde barytonista Jan Křtitel Píšek poprvé zazpíval píseň Kde domov můj. V roce 1852 hrál krátkou dobu v Redutě s Prokopovou divadelní společností i Josef Kajetán Tyl. Po dalším požáru v roce 1870 zůstalo divadlo dvacet let v troskách a po opravě byl objekt přeměněn na městskou tržnici. Teprve v roce 1919 byl sál Reduty opět upraven pro divadelní účely a po roce 1945 sem byla umístěna operetní scéna. Jako divadlo sloužila Reduta až do roku 1993, kdy pro havarijní stav budovy byla uzavřena. Stavební práce na celkové opravě a obnovení objektu jako moderní divadelní scény byly zahájeny v březnu 2002 a dokončeny v září 2005.