První trička jsme vyráběli „na kolenou“

Jak vzpomínáte na své podnikatelské začátky?

Se spoluzakladatelem značky Cult of the Road Lubošem Procházkou se známe už delší dobu, protože jsme spolu krátce pracovali ve společnosti, která rovněž navrhuje a prodává steetwearové oblečení. Skamarádili jsme se ale až o několik let později, kdy Luba pracoval pro jinou konkurenční firmu ve stejném oboru. Ve volném čase jsme jezdili na skateboardu a občas jsme si i postěžovali na věci, které nás v zaměstnání štvaly. Zpětně už se dokážeme vžít do situace tehdejšího vedení firmy, ale tehdy jsme ještě neměli tolik zkušeností jako dnes. A tak jsme postupně začali vymýšlet svou imaginární značku. Luboš měl narozeniny a já jsem mu navrhl svoje úplně první tričko. Líbilo se mu a zaujalo i naše kamarády.

Chápu správně, že výroba narozeninového trička se stala motivací pro pokračování navrhovat oblečení dál?

Ano, to byly naše začátky. První krabici triček jsme vyráběli ve sklepě „na kolenou“ (smích). Vydělané peníze jsme si schovali, abychom za ně mohli nakoupit další várku triček. Zpočátku šlo především o koníček a formu přivýdělku. Objížděli jsme koncerty a menší festivaly, kde jsme naše trička nabízeli. Postupně nám vykrystalizoval segment potencionálních zákazníků, proto jsme hodně známí nejen v  Brně a okolí, ale třeba i ve Strážnici (smích). I nyní vnímáme osobní kontakty uvnitř komunity za zásadní, a tak tímto způsobem propagujeme naše produkty doposud. Díky ježdění po koncertech se můžeme pochlubit tím, že naše trička nosí i zahraniční kapely

Proč zrovna název Cult of the Road?

V minulosti jsme neuvažovali nad tím, že by v budoucnu reálná firma mohla vzniknout (smích). Značka se měla jmenovat Cult of Road, ale název jsme konzultovali s americkým kamarádem a ten jej opravil na Cult of the Road. I když se nám označení tolik nezamlouvalo, protože bylo na náš vkus moc dlouhé, zůstali jsme u něj. Road – cestu zároveň vnímáme v hlubším významu toho slova. Pro vysvětlení mě napadá klišé: Cesta je cíl. Je tím myšlena životní cesta, styl a poslání. Podobná filozofie se pojí i se slovem Cult, což je naše výhra a slabina v jednom. Stále se nám totiž nedaří opustit okolí Brna a expandovat dál (smích). Užší komunita zároveň přináší ojedinělou rodinnou atmosféru, za kterou jsme rádi. Každopádně uvidíme, co nám budoucnost přinese, a rozhodně se vývoji dopředu nebráníme.

Jaký máte vy osobně vztah ke skateu?

U mě se zájem projevil až později, a to díky zmíněné společnosti, kde jsem pracoval. Kolega Luba tíhne ke komunitě podstatně víc a je mnohem aktivnější. Důkazem je vybudování rampy v Klubu Na Dráze, která nadšence jízdy na skateboardu neuvěřitelně semkla. Peníze jsme na ni vybírali formou sbírky. Akce, kde se soutěží a jezdí na rampě, jsou oblíbené, takže je pořádáme dodnes.

Jak často takové akce organizujete? A čím jsou specifické?

Zatím máme veškerou organizaci na starost jen já s  Lubem. V  týmu máme nově brigádnici Olinku, takže nám spousta povinností kolem provozu kamenné prodejny v Pekařské ulici odpadla. Co se organizování akcí týče, zveřejňujeme pozvánky na sociálních sítích. Kdo chce přijít, přijde. Každý měsíc pořádáme snídaně, které zatím patří k nejoblíbenějším. Lidé si v poklidu nakoupí naše oblečení a zahájí den dobrým jídlem a kávou, o což se stará náš kamarád Vašek. Sami jsme mile překvapení, že se leckdy do prodejny a jejího okolí vejde i několik desítek lidí (smích). Občas pořádáme koncerty s názvem Shake Your Bones, což jsou akce na skateu propojené s  živou hudbou. Mimo prodejnu pořádáme také vystoupení s  názvem Live Music Sesh. Měli jsme strach, co na hlasitou akci řekne okolí. O to příjemněji nás překvapilo, když měl koncert úspěch a parta vrstevníku se k nám dokonce i přidala. V neposlední řadě bych ještě zmínil release nové kolekce, což je jakési uvedení jednotlivých kousků na trh, přičemž se snažíme být kreativní. Naposledy jsme organizovali vodní bitvu uprostřed ulice (smích).

Vraťme se zpátky k výrobě oblečení. Co všechno u vás zákazník najde?

Zaměřujeme se na základ streetwearového oblečení. To znamená trička, mikiny, kšiltovky, kulichy a batohy, na které jsme velice hrdí. Několikrát jsme navrhli i bundy, ale ty jsou náročnější na výrobu, protože produkujeme vlastní střihy, což ne každému sedí. Za covidu jsme společně s  jednou slečnou šili ze zbytků látky od triček roušky. Díky nim jsme se nejen zabavili a krátkodobě rozšířili sortiment, ale zároveň tento krok zachránil firmu před krachem, za což jsme doteď vděční.

Znamená to, že vás pandemie a s ní spojené restrikce vnitřně posílily?

Vnímám to tak, že koronavirová situace posílila i další globální podniky, které skokem vyrostly. My jsme si například uvědomili, že těmto velkým firmám nejsme schopni konkurovat. Celkově nás krize vrátila o dva roky nazpátek, ale zároveň nám umožnila získat nové zkušenosti.

Odkud berete inspiraci při tvorbě nové kolekce?

Navazujeme na kustom kulturu – tedy smýšlení související s  jízdou na motorkách, skateboardech nebo kolech. Inspirujeme se také punkrockovou hudbou a částečně nás ovlivňuje i kalifornská móda skateboardistů a surfařských destinací z  80. a 90. let minulého století. Každá kolekce má asi deset motivů, přičemž motivy střídáme nebo obměňujeme. Vyrábíme i propracovanější varianty, oslovujeme lokální ilustrátory, aby byl design pestřejší. Děláme to, co nás baví, a podle toho naše oblečení i vypadá.

Čím se vaše značka liší od konkurence?

Když jsme začínali, tak bylo podobně zaměřených firem na náš vkus až moc, takže jsme si hodně věcí brali osobně. Naštěstí jsme už tehdy vnímali konkurenci jako nástroj pozitivní motivace. Postupem času spousta firem skončila. Myslím si, že šlo o boom období pro lidi, kteří si chtěli přivydělat velké peníze jen díky tomu, že na tričko natisknou logo. Ale takhle to nefunguje. Zároveň jsme rádi, že hrstka z  nich přežila, protože spolu s  námi fungují jako protipól velkým značkám. Takže když bude některá z  konkurenčních firem úspěšná, udělá tím svým způsobem reklamu i nám, protože nám všem jde o stejnou věc.

Jaké má Cult of the Road plány do budoucna?

Já bych zatím nechtěl prozrazovat úplně všechno, protože se jedná o tajemství, které když se nepovede, tak to bude průšvih (smích). Prozradím pouze to, že bychom chtěli udělat ohlédnutí se za skoro deseti lety naší práce, a to formou knihy. Bude se jednat zejména o fotografie našich produktů. Knihou bychom chtěli také poděkovat fotografům za jejich špičkovou práci. Samozřejmě budeme i nadále vytvářet nové kolekce a v  neposlední řadě bychom chtěli zkvalitnit naše služby, aby byly pro klienty ještě přívětivější.

Co vám dělá radost a jak trávíte volný čas?

Beru svou práci jako koníček, takže ta mi bezpochyby dělá radost (smích). Také se rád setkávám s  dalšími ilustrátory v  Brně. Když se mi naskytne příležitost, cestuji a poznávám dobré jídlo u nás i v zahraničí.