Před utrpením člověka nemůžeme zavírat oči

Mohl byste našim čtenářům přiblížit pravoslaví, včetně základních rozdílností oproti jiným náboženstvím?

Pravoslaví je pravou a pravdivou oslavou Boha, který se lidem zjevil v těle. Jeden z předních  apoštolů, svatý Pavel z  Tarsu, hovoří o víře v Ježíše Krista takto: „Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: (Kristus) byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.“ Právě k tomuto „tajemství zbožnosti“ by se dalo pravoslaví přirovnat velmi dobře. Rozdíly oproti jiným křesťanským denominacím jsou evidentní podle toho, jak moc se liší jednotlivá vyznání víry, přesněji řečeno podle toho, jak se dané církevní společenství vzdálilo od apoštolské víry, kterou naopak pravoslavná církev zachovala neporušenou až do dnešních dní. Žádné z  monoteistických náboženství nevyznává „Boha zjeveného v těle“, tj. možnost příchodu na svět Bohočlověka Krista, který je pravý Bůh a současně pravý člověk. Pokud některá z jiných náboženství uznávají osobnost Ježíše Krista, tak nanejvýše jako proroka, ale nikoli jako Syna Božího, „jenž byl počat z Ducha svatého a Marie Panny, který byl ukřižován, pohřben a třetího dne vstal z mrtvých“.

Pravoslaví je u nás vnímáno především jako ruská, respektive východní církev. Dotýká se vaší církve nějak konflikt na Ukrajině?

Víte, slovanské pravoslaví je našemu vnímání asi nejbližší, především díky společným církevním dějinám a srozumitelnému slovanskému jazyku. Většina slovanských zemí je pravoslavných, a všechny místní pravoslavné církve, včetně těch řeckých, jsou zase součástí východní pravoslavné církve. Česká církev není nikterak podřízená či napojená na ruskou pravoslavnou církev. Zachováváme s ní jednotu víry a živého, církevního obecenství. Současný konflikt na Ukrajině se nás dotýká velmi bytostně. Jde o utrpení člověka, před nímž nemůžeme zavírat oči. Církev se vždy řídila pravidlem milosrdenství a soucitem s trpícími, vyjadřovanými praktickými skutky lásky

A jak vnímáte uprchlickou krizi?

Jde o tragédii, v  níž se bezesporu otevírá prostor pro lidský soucit, projev lásky a skutků milosrdenství. Nejsme-li schopni válečný konflikt zastavit, pak musíme přinést jako plod naší víry především modlitbu a pomocnou ruku tam, kde je to zapotřebí, ať ve formě finanční podpory, ubytování lidí v nouzi, návštěvy nemocných či útěchy trpícím. Na každé svaté liturgii se modlíme „za mnohostrádající ukrajinský národ“.

Do Brna jste přišel v roce 1984. Jak se vyvíjela zdejší pravoslavná komunita?

Jsem v Brně již téměř čtyřicet let. Stejnou dobu jsem pravoslavným duchovním, přičemž moje počátky jsou spjaty jak s mým rodištěm na východním Slovensku, tak i se zahraničím, kde jsem studoval teologii. A nakonec i s  Československem, krátce s  Prahou a povětšinou právě s Brnem. Když jsem v roce 1984 přišel do farnosti, našel jsem zde hrstku věřících, většinou staršího věku, a na svátek Paschy jsme světili pět košíčků s  paschálními pokrmy. Po dvaceti letech mého úsilí nebylo ničím neobvyklým, chvála Bohu, že na půlnoční paschální bohoslužbu přicházelo až několik tisíc lidí. Dnes věřících zase o něco přibylo. Pravoslavnými se stávají lidé různých národností, ale nejpočetnějším etnikem v  naší farnosti jsou Rusíni a Ukrajinci. A obzvláště nyní, při uprchlické krizi.

V srpnu loňského roku se ve vaší církvi objevil rozkol, který vedl až k tomu, že pravoslavný chrám svatého Václava musela hlídat policie. Šumperský biskup Izaiáš tehdy přijel převzít chrám a vás vykázal a neumožnil vám vykonávat bohoslužby ad. Před rokem jste totiž byl odvolán z funkce duchovního správce. Na vaši stranu se ale postavila početná skupina věřících, která s těmito kroky nesouhlasila. Mohl byste osvětlit, k čemu konkrétně došlo a jak se situace vyvinula do dnešního dne?

Roku 2020 jsem byl neprávem odvolán z funkce duchovního správce pravoslavné církevní obce v  Brně a ustanoven jen pomocným duchovním. Vikární biskup Izaiáš mě falešně nařkl z údajných intrik a snahy podřídit brněnskou farnost pražské eparchii. Na tomto jsem se měl údajně domluvit s arcibiskupem pražským Michalem. Jak arcibiskup, tak já osobně jsme však tato obvinění kategoricky odmítli a oficiálně se k této věci vícekrát vyjádřili. K eparchiálnímu biskupovi, vladykovi Simeonovi, nemají brněnští věřící dlouhodobě přístup. Podle dostupných informací žije v domově pro seniory v Praze. V čele eparchie tak prakticky stojí vikární biskup Izaiáš. Na vysvětlenou dodávám, že movitý i nemovitý majetek pravoslavné církevní obce v Brně je výlučným majetkem této církevní obce, nikoli eparchie, od níž naše farnost nikdy nepřijala žádnou finanční podporu. Ani náš protest, ani další žádosti kompetentním církevním úřadům nepomohly. Právě nyní probíhá  převod majetku historické brněnské obce na třetí osobu. Naše farnost se proti tomuto převodu zcela přirozeně ohradila podnětem na katastrální úřad zde v Brně. Tento převod iniciuje domnělý duchovní správce naší farnosti, vikární biskup Izaiáš, který převzal kontrolu jak nad majetkem, tak nad finančními prostředky naší farnosti v  řádu několika milionů korun. Také proto se dodnes sporadicky scházíme u našeho původního chrámu sv. Václava pod Špilberkem, kde se společně s věřícími modlíme. Jelikož bylo ale dlouhodobě neúnosné stát a sloužit obřady v mrazu a zimě před chrámem, bylo nám umožněno prožít již svátky Kristova narození v lednu tohoto roku v důstojném prostředí a prostorách husitského Chrámu Spasitele na Karáskově náměstí. A tato situace trvá dodnes.

Biskup Izaiáš o vás prohlásil, že jste „zakázaný kněz“ a „zlobíte církev“. Mohl byste říct, co tím myslel a co ve vás takové označení vyvolává?

Víte, zlobí pouze malé děti a nezralí lidé. Ať posoudí jiní, kdo se chová zlobivě a nezrale, a kdo je hoden úcty a za kým jsou vidět dobré plody jeho práce. Vikární biskup Izaiáš se rozhodl, že se mě za každou cenu zbaví. Užil veškeré myslitelné prostředky včetně pomluv, podvodů, manipulace s  církevní mocí, jakož i nekanonického církevního postupu, aby mě zbavil duchovenské služby, ba dokonce mě i laicizoval. Nemluvě o tom, že mně dal výpověď z důvodu „nadbytečnosti“, něco v církvi zcela neslýchaného. Modlím se, aby Hospodin ochránil své věrné a navrátil duchovní zrak těm, kteří ho pozbyli.

Dočasný azyl jste našli v prostorách Chrámu Spasitele Církve československé husitské v Brně-Židenicích. Proč zrovna tam?

Zejména na přelomu roku jsme byli ve velmi složité situaci. Ještě v prosinci jsme v mrazu sloužili spolu s  věřícími bohoslužby před naším chrámem na Špilberku. Dále to již nebylo únosné, i kvůli praktickým aspektům konání pravoslavných bohoslužeb a rovněž s ohledem na děti a starší věřící. Tehdy jsme nemohli najít žádné vhodné prostory, které bychom si uzpůsobili pro naše potřeby. O celé situaci se dozvěděla paní farářka z husitského Chrámu Spasitele, která mi nabídla možnost částečného pronájmu prostor jejich farnosti. Chvála Bohu, tyto prostory se ukázaly jako velmi vhodné a naše farnost nalezla své útočiště právě tam. Hospodin nám pomohl ve chvíli nejtěžší, a Jemu náleží chvála za vše. Paní farářce a místní husitské obci pak náš velký a upřímný dík!

Co pro vás znamená Noc kostelů? A jak se s nemožností prezentovat se ve vašem chrámu vyrovnáváte?

Brněnská pravoslavná církevní obec se Noci kostelů vždy aktivně účastnila a umožnila tak stovkám, ba tisícům Brňanů navštívit prostory našeho krásného, historického chrámu sv. Václava, zaposlouchat se do pravoslavných zpěvů a prohlédnout si ikonografické umění na stěnách i v prostoru chrámu. Myslím, že je to dobrý počin, hodný poděkování všem, kteří se na jeho organizaci podílejí. Přestože letos v době konání Noci kostelů nebudeme asi moci sloužit v našem vlastním chrámu, akce se nakonec přece jen zúčastníme. Už jsem se dohodl s  paní farářkou husitské obce na Karáskově náměstí, že se naše pravoslavná obec bude na programu Noci kostelů částečně podílet, přičemž za naši farnost bude na programu přednes duchovních zpěvů a později také konání večerní bohoslužby. Sláva Bohu i za to!

Otázka jakékoli víry je velmi osobní a poměrně citlivá záležitost. Jak jako kněz vnímáte aktivity (často na hranici agresivity) šiřitelů Boha v centru Brna?

Pravoslavná církev se vždy opírala o živé zdroje Kristova evangelia, které se snažila světu sdělovat v tradicí prověřených a osvědčených formách. Chce tiše a nevtíravě svědčit o naléhavosti a nenahraditelnosti Kristovy lásky k lidem a ukazovat cestu ke spáse z našeho ohrožení hříchem. Chce pomáhat dnešnímu člověku v jeho mravní tísni, odpovídat na závažné otázky jeho duchovní existence a uplatnit svůj pohled na řešení základních otázek lidského poslání. Pokud někdo volí opačný přístup, pak nepochopil základní principy „blahé zvěsti“, tj. evangelia, a může se dočkat neúspěchu a nepochopení ze strany dnešní společnosti, která od církve očekává především duchovní jednání.

Co nejraději děláte ve svém volném čase?

Osobně mě velmi naplňuje, když mohu být ve společnosti svých přátel a samozřejmě věřících. Když si s  nimi mohu jen tak na chvíli posedět a pohovořit nejen o každodenních starostech, ale také o radostech, zasmát se s nimi, sdílet jejich vlastní radosti. Pokud mi to okolnosti dovolují, také rád cestuji. Mám přátele po celém světě. To mě doslova nabíjí energií.