Odešel profesor z Básníků i učitel z Pánů kluků
Josef Somr byl rodákem ze Slováckého Vracova a prakticky až do svých čtrnácti let byl přesvědčen, že se po vzoru otce vydá na dráhu železničáře. Jenže během studií na kyjovském gymnáziu poznal, že nemá pro technické předměty vlohy, a navíc tou dobou již působil jako divadelní ochotník.
Narodil se 15. dubna 1934 a po absolutoriu na brněnské JAMU v roce 1956 nastoupil do prvního angažmá v Těšínském divadle. Po dvou letech ve Slezsku následovaly pracovní „zastávky“ v brněnském Divadle bratří Mrštíků a Východočeském divadle v Pardubicích.
V roce 1965 přijal nabídku režiséra Jana Kačera a stal se členem tehdy nově založeného pražského Činoherního klubu, jenž v sobě skrýval ohromný potenciál. Vedle Josefa Somra byli jeho členy například Josef Abrhám, Petr Čepek, Věra Galatíková nebo Jiří Kodet. Na této scéně pak strávil třináct let, než v roce 1978 odešel na pozvání režiséra Miroslava Macháčka do Zlaté kapličky. V Národním divadle pak setrval plných 23 let a nastudoval zde téměř padesát titulů. Mezi jinými hrál Buška v klenotu české dramatiky Našich furiantech nebo Claudia v Hamletovi.
Tohle angažmá opustil roce 2001, ve svých šedesáti sedmi letech. Částečně ze zdravotních důvodů, ale také na základě nespokojenosti s dalším směřováním první české divadelní scény. Jak ve svém filmovém portrétu poznamenal: „Odešel, aby si sám sebe mohl ještě alespoň trošku vážit.“ „Útočiště“ pro další divadelní působení našel v komorním Divadle Viola, kde mimo jiné účinkoval v „dramatické skice pro dva mužské hlasy“ Stařec a moře podle slavné, stejnojmenné novely Ernesta Hemingwaye.
Nakolik však byl Josef Somr divadelním hercem, široká veřejnost jej znala především jako herce filmového a televizního. První takovou zkušeností pro něj byla v roce 1964 role vězně-lékaře Schwarcze v dnes již zapomenutém dramatu Obžalovaný režisérů Kadára a Klose. Zanedlouho však dostal úlohu daleko výraznější. Zahrál si roli výpravčího Hubičku ve filmovém debutu Jiřího Menzela, oskarovém snímku Ostře sledované vlaky z roku 1966. Následovaly například Áda Vinš v Bočanově Soukromé vichřici (1967), pojišťovací agent Polda Matouš v Sequensově Vraždě v hotelu Excelsior (1971) nebo řidič Karel Jelínek v napínavém Bočanově dramatu Jeden z nich je vrah (1970).
Za zmínku možná stojí i Somrovy seriálové role. Například záporná postava arogantního a samolibého úředníka v Jiráskově F. L. Věkovi nebo sebevědomý a zkušený ředitel nemocnice v Dietlově legendární Nemocnici na kraji města. Somr se však nevyhýbal ani komediálním postavám. Za zmínku stojí například jeho výstřední učitel Lopata v dětském filmu Věry Plívové-Šimkové Páni kluci nebo válečný veterán, kuchař Servác v pohádkové komedii Oldřicha Lipského Tři veteráni.
Výjimečnou rolí mu byla i postava gymnaziálního profesora chemie Ječmena z Kleinovy Básnické hexalogie. V rozmezí třiceti dvou let, které uplynuly od vzniku prvního a šestého dílu, se z na první pohled spíš přísného učitele přesunul do odlehčené role moudrého rádce, kdy hlavní postavě, Štěpánu Šafránkovi, svým způsobem nahrazoval otce. Aby se s touto postavou poněkud smutně rozloučil v rozpačitém závěrečném dílu Básníků.
Dlužno dodat, že nakolik všechny Somrovy role působily jakoby samozřejmě, byly vytvořeny především nevšedním hereckým talentem, který dokázal i malé roli vtisknout osobité charisma, aniž by svým výkonem na sebe jako na herce strhával pozornost.
Díky výrazné a nezaměnitelné barvě svého hlasu našel Josef Somr uplatnění i v Československém, respektive Českém rozhlase nebo jako pohádkový vypravěč. Pro televizi namluvil například Ladovský večerníček Bubáci a hastrmani nebo Cesty formana Šejtročka. Podílel se také na tvorbě řady audioknih, z nichž nad jiné ční příhody Haškova Švejka a Čapkovy či Dickensovy povídky.
V roce 2005 obdržel od prezidenta Václava Klause medaili za zásluhy II. stupně a Česká filmová akademie jej o sedm let později ocenila Českým lvem za mimořádný přínos české kinematografii. Pro úplnost, v roce 1987 mu byl udělen i titul Zasloužilý umělec.
V roce 2012 převzal z rukou prezidenta Karlovarského festivalu Jiřího Bartošky Cenu za mimořádný umělecký přínos české kinematografii. A, když mu byla o dva roky později udělena i Cena Thálie za celoživotní činoherní mistrovství, vnímal to tehdy osmdesátiletý Josef Somr se skromností sobě vlastní jako dárek ke svému životnímu jubileu.
V posledních letech však legendárního herce trápilo zdraví a filmové role již nepřijímal. Jeho hereckým rozloučením s filmem byla v roce 2016 již zmíněná role v podstatě umírajícího profesora Ječmena v Básnících. Tuto úlohu tehdy dvaaosmdesátiletý herec odehrál symblicky, už jen na nemocničním lůžku. Josef Somr skonal v plicním sanatoriu Na Pleši 16. října 2022 ve věku osmdesáti osmi let.