Článek

Odešel profesor z Básníků i učitel z Pánů kluků

Josef Somr. Magazín KULT* Brno
Film
Josef Somr proslul i jako rozhlasový herec. (Foto: Tomáš Vodňanský, Český rozhlas)

Josef Somr byl rodákem ze Slováckého Vracova a prakticky až do svých čtrnácti let byl přesvědčen, že se po vzoru otce vydá na dráhu železničáře. Jenže během studií na kyjovském gymnáziu poznal, že nemá pro technické předměty vlohy, a navíc tou dobou již působil jako divadelní ochotník.

Narodil se 15. dubna 1934 a po absolutoriu na brněnské JAMU v roce 1956 nastoupil do prvního angažmá v Těšínském divadle. Po dvou letech ve Slezsku následovaly pracovní „zastávky“ v brněnském Divadle bratří Mrštíků a Východočeském divadle v Pardubicích.

V roce 1965 přijal nabídku režiséra Jana Kačera a stal se členem tehdy nově založeného pražského Činoherního klubu, jenž v sobě skrýval ohromný potenciál. Vedle Josefa Somra byli jeho členy například Josef Abrhám, Petr Čepek, Věra Galatíková nebo Jiří Kodet. Na této scéně pak strávil třináct let, než v roce 1978 odešel na pozvání režiséra Miroslava Macháčka do Zlaté kapličky. V Národním divadle pak setrval plných 23 let a nastudoval zde téměř padesát titulů. Mezi jinými hrál Buška v klenotu české dramatiky Našich furiantech nebo Claudia v Hamletovi.

Tohle angažmá opustil roce 2001, ve svých šedesáti sedmi letech. Částečně ze zdravotních důvodů, ale také na základě nespokojenosti s dalším směřováním první české divadelní scény. Jak ve svém filmovém portrétu poznamenal: „Odešel, aby si sám sebe mohl ještě alespoň trošku vážit.“ „Útočiště“ pro další divadelní působení našel v komorním Divadle Viola, kde mimo jiné účinkoval v „dramatické skice pro dva mužské hlasy“ Stařec a moře podle slavné, stejnojmenné novely Ernesta Hemingwaye.

Nakolik však byl Josef Somr divadelním hercem, široká veřejnost jej znala především jako herce filmového a televizního. První takovou zkušeností pro něj byla v roce 1964 role vězně-lékaře Schwarcze v dnes již zapomenutém dramatu Obžalovaný režisérů Kadára a Klose. Zanedlouho však dostal úlohu daleko výraznější. Zahrál si roli výpravčího Hubičku ve filmovém debutu Jiřího Menzela, oskarovém snímku Ostře sledované vlaky z roku 1966. Následovaly například Áda Vinš v Bočanově Soukromé vichřici (1967), pojišťovací agent Polda Matouš v Sequensově Vraždě v hotelu Excelsior (1971) nebo řidič Karel Jelínek v napínavém Bočanově dramatu Jeden z nich je vrah (1970).

Za zmínku možná stojí i Somrovy seriálové role. Například záporná postava arogantního a samolibého úředníka v Jiráskově F. L. Věkovi nebo sebevědomý a zkušený ředitel nemocnice v Dietlově legendární Nemocnici na kraji města. Somr se však nevyhýbal ani komediálním postavám. Za zmínku stojí například jeho výstřední učitel Lopata v dětském filmu Věry Plívové-Šimkové Páni kluci nebo válečný veterán, kuchař Servác v pohádkové komedii Oldřicha Lipského Tři veteráni.

Výjimečnou rolí mu byla i postava gymnaziálního profesora chemie Ječmena z Kleinovy Básnické hexalogie. V rozmezí třiceti dvou let, které uplynuly od vzniku prvního a šestého dílu, se z na první pohled spíš přísného učitele přesunul do odlehčené role moudrého rádce, kdy hlavní postavě, Štěpánu Šafránkovi, svým způsobem nahrazoval otce. Aby se s touto postavou poněkud smutně rozloučil v rozpačitém závěrečném dílu Básníků.

Dlužno dodat, že nakolik všechny Somrovy role působily jakoby samozřejmě, byly vytvořeny především nevšedním hereckým talentem, který dokázal i malé roli vtisknout osobité charisma, aniž by svým výkonem na sebe jako na herce strhával pozornost.

Díky výrazné a nezaměnitelné barvě svého hlasu našel Josef Somr uplatnění i v Československém, respektive Českém rozhlase nebo jako pohádkový vypravěč. Pro televizi namluvil například Ladovský večerníček Bubáci a hastrmani nebo Cesty formana Šejtročka. Podílel se také na tvorbě řady audioknih, z nichž nad jiné ční příhody Haškova Švejka a Čapkovy či Dickensovy povídky.

V roce 2005 obdržel od prezidenta Václava Klause medaili za zásluhy II. stupně a Česká filmová akademie jej o sedm let později ocenila Českým lvem za mimořádný přínos české kinematografii. Pro úplnost, v roce 1987 mu byl udělen i titul Zasloužilý umělec.

V roce 2012 převzal z rukou prezidenta Karlovarského festivalu Jiřího Bartošky Cenu za mimořádný umělecký přínos české kinematografii. A, když mu byla o dva roky později udělena i Cena Thálie za celoživotní činoherní mistrovství, vnímal to tehdy osmdesátiletý Josef Somr se skromností sobě vlastní jako dárek ke svému životnímu jubileu.

V posledních letech však legendárního herce trápilo zdraví a filmové role již nepřijímal. Jeho hereckým rozloučením s filmem byla v roce 2016 již zmíněná role v podstatě umírajícího profesora Ječmena v Básnících. Tuto úlohu tehdy dvaaosmdesátiletý herec odehrál symblicky, už jen na nemocničním lůžku. Josef Somr skonal v plicním sanatoriu Na Pleši 16. října 2022 ve věku osmdesáti osmi let.

Mohlo by vás zajímat

Top
Recenze
Knihy
Máte doma malého kouzelníka či čarodějku? Nebo jste sami propadli...
Top
Recenze
Film
Před pár dny se v kinech objevil snímek, který je pokračováním...
Top
Recenze
Hudba
Po dlouhých šestnácti letech přichází legendární britská kapela The...
Recenze
Divadlo
S bodavou satirou a ironií zkoumají aktuální trendy mladých lidí, jako...