Obrázky nechávám ke mně mluvit, někdy jim i nadávám nebo ony mně

V jaké fázi je natáčení filmové pohádky Princ Mamánek? Ptám se mimo jiné proto, že koncem ledna bohužel zemřela Hana Maciuchová, která v ní měla hrát jednu z důležitých rolí.

To je mi tak moc líto, že Hana už tu s námi není, a nejen kvůli tomu, že měla hrát královnu v Mamánkovi. Byla to úžasná žena a jsem šťastný, že jsem ji mohl ještě osobně potkat, když jsme si před prázdninami povídali o její roli. Byla pečlivě připravená a měla výborné nápady. A především byla šarmantní a velmi vtipná. S princem Mamánkem je to teď tak, že když vše půjde, jak si přejeme, tak bychom měli v září a říjnu letošního roku točit a v roce 2022 by pak měla být premiéra. 

Jak dlouho ve vás rozhodnutí napsat a natočit snímek podle vlastní knižní předlohy uzrávalo?

Příběh o rozmazleném princi Ludvíkovi vznikal v roce 2015 jako filmový scénář. Teprve když se natáčení stále posouvalo, rozhodl jsem se vydat pohádku jako knihu a audioknihu s mými ilustracemi, aby ožila a dostala se mezi čtenáře. Mám velkou radost ze všech nadšených reakcí dětí i dospělých a moc se těším, doufám a věřím, že film bude ještě lepší než kniha. 

Sledujete současné české televizní a filmové pohádky? Dá se Princ Mamánek k některé z nich přirovnat?

České pohádky sleduji jen občas a nijak zvlášť nadšený z nich nejsem, takže doufám, že ta naše bude taková, jak si ji představuji: zábavná, originální, dojemná a krásná. 

Kolik prostoru by měl mít ve „správné“ pohádce humor?

To nevím, ale v Princi Mamánkovi je ho věřím hodně! Už audiokniha je myslím dost vtipná; to, jak Ondra Vetchý ztvárnil pasáž s čarodějnicemi Gizeldou a Hvizdulí, je moje velmi oblíbená pasáž (smích). 

Kterou z našich klasických pohádek máte rád? A která se vám nejvíce líbila jako dítěti?

Měl jsem moc rád Drdovy pohádky, taky Josef Lada mě moc bavil a baví stále. Jedny z nejhezčích českých pohádek jsou pro mě S čerty nejsou žerty a Hrátky s čertem. 

Loni vám vyšla už třetí autorská kniha pro děti a jejich rodiče Příběh lásky. Jaké jste na ni zaznamenal v celkově hodně složitém roce ohlasy?

Naprosto úžasné. Moc jsem si přál, aby ta kniha bavila děti i dospělé, a to se podařilo. A taky jsem byl velmi mile překvapený, jak funguje její hloubka. Ta knížka je hodně filozofická, i přesto, že to je poměrně kratičká novela s pohádkovými motivy. Lidé mi říkají, že jim připomíná Malého prince, a z toho jsem naprosto nadšený, protože Malý princ je pro mě geniální a nestárnoucí dílo. 

Příběh lásky jste si znovu sám i ilustroval, což je mimo komiksy stále spíše vzácné. Jak dlouho jste na grafické podobě knihy pracoval?

Asi dva měsíce. Jsem ilustrátor-začátečník, tak nespěchám a nechávám ty obrázky ke mně mluvit. Je to někdy dobrodružné, protože mívám okamžiky, kdy si nepovídáme jen přátelsky. Někdy jim i nadávám nebo ony mně (smích), ale nakonec si je vždy nesmírně zamiluji a stále mě ještě překvapuje, že už o sobě můžu říkat, že jsem ilustrátorem knížek (smích). Momentálně pracuju na ilustracích ke druhému vydání Největšího tajemství Leopolda Bumbáce – mojí vůbec první pohádky.

Údajně už chystáte i další knihu, je to pravda?

Ano. Kromě Bumbáce, který by měl vyjít na podzim, chystám i román s názvem Srdce Země. A taky mám v plánu vydat svoje texty z mého blogu s názvem Snílek. 

Od sedmi let jste žil v Brně, kde jste vystudoval JAMU. Jaký máte vztah k Brnu? Vybavíte si nějakou komickou situaci, která se vám tady stala?

Brno mám rád, ale necítím se být pravým Brňákem, ani jsem jím nikdy nebyl, ale to město má svoji neopakovatelnou atmosféru i určitou poezii, která mě na něm baví. Nebaví mě ta zaprděnost a malost, která je z některých kovaných Brňáků cítit. Komických historek s Brnem spojených mám mnoho – a mnoho z nich se ocitlo ve filmu Nuda v Brně (smích). 

Zmínil jste, že na svých webových stránkách se mimo všechny další profese představujete i jako snílek. Kdy jste se tedy naposledy pořádně zasnil a o čem?

Sním denně, v noci i ve dne. Pro mě denní sen není jiný než ten noční. Žijeme všichni v magické realitě, jen na to, zdá se, někteří trochu zapomněli, ale vždy to tak bylo a vždy to tak bude.