Obdivuhodná zakladatelka Marie Kinsky o přínosech a komunitě jedinečného festivalu tance KoresponDance
KoresponDance představuje mezinárodní festival spojující hned několik uměleckých směrů v nezapomenutelný zážitek. Soudobý tanec, nový cirkus i divadelní prvky si každoročně na zámku Žďár nad Sázavou získávají mnoho diváků i světových uznání. Jak se aktivity tohoto festivalu odrážejí v životě tamních obyvatel a na co se letos mohou návštěvníci těšit? To vše nám v rozhovoru prozradila tanečnice, choreografka a ředitelka festivalu KoresponDance Marie Kinsky.
Mezinárodní festival KoresponDance se těší vysoké oblibě napříč odborné i laické veřejnosti a na jeho popularitě se podílí také velké množství světově známých umělců. Co pro Vás tento úspěch znamená? Jaké jsou další cíle festivalu či jeho poslání?
Jako festivalový tým máme obrovskou radost, že KoresponDance má smysl pro lidi, a že tanec a nový cirkus už nejsou chápány jako umění pro elitu. Nebylo úplně snadné si představit, že se dá pořádat festival s mezinárodními standardy v regionu, kde takové umění nebylo veřejnosti dostupné a známé. Dostala jsem několik doporučení dělat levnější festival, pouze s umělci, které místní lidi znají. Ale „úspěch“, ať se držím Vašeho výrazu, je pro nás to, že publikum, ať je z oboru či vůbec, si užívá společně naše představení a nevadí, odkud pochází… citlivost, imaginace, patří zkrátka nám všem. Co mě také potěšilo, je to, že jsme letos poprvé v regionu Vysočina vykročili ze Žďáru nad Sázavou, a to do Nového Města na Moravě, kde proběhl první festivalový den letošního ročníku. Program a celý koncept se tam setkal s velkým diváckým zájmem, a i proto jsme se rozhodli pokračovat v této spolupráci s Horáckou galerií a tamním kulturním domem.
Jaký má podle Vás KoresponDance dopad na kulturní dění v kraji Vysočina? Pozorujete díky němu větší zájem o performativní umění?
Postupně se kolem nás vytváří komunita lidí, kteří mají zájem o současné pohybové umění, a to nejen díky festivalu KoresponDance, ale také díky celoročnímu programu, který máme, a který se pak uvádí i v rámci festivalu. Dílčí projekty mohou ale diváci vidět v prostorách zámku v průběhu celého roku. Rozšiřujeme také spolupráci s dětmi a školami, díky projektu Škola tančí, pravidelné lekce pro „netanečníky” nám pomáhá realizovat lektorka Bára Rakušanová, a také se na zámek sjíždí tvůrci, aby zde realizovali své umělecké rezidence a pracovali na svých dílech. V neposlední řadě se pak spojujeme s různými komunitami, například se seniory a pracujeme nejen v prostorách zámku, ale i ve veřejném prostoru. Vidíme, že je čím dál tím více lidí, kteří mají zájem přijít se podívat na výstup z rezidence, setkat se s umělci. Je to postupný proces, ale ten zájem se pomalu, ale jistě, zvětšuje. Za to patří i velký dík mé kolegyni Evě Dryjové, která kontinuálně nabízí setkání publika a umělců kolem všech našich akcí ve Žďáře.
Pro Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, který tento festival pořádá, je příznačný také důraz na pospolitost, komunitu a tvorbu vzájemných vazeb mezi uměleckou a amatérskou sférou. V čem vnímáte největší přínos z hlediska této spolupráce? Jak se vám pracuje s komunitami, jaký je proces této tvorby mezi profesionály a „amatéry”?
V programu festivalu najdete produkce od pozvaných umělců z celého světa i České republiky, a pak také umělecké projekty s komunitním přesahem, které vznikají přímo pro festival, a často ve speciálním či specifickém prostoru. Pro nás je to o lepším porozumění a přínosu tance do života díky aktivní účasti na projektech. Zároveň tak budujeme i své publikum. Amatéři či komunity jsou (právem) vždy pyšní na to, že jsou součástí nějakého projektu a na své výstupy zvou své blízké. Jim to dělá radost a nám také, protože se současný tanec dostane i k těm, kteří by na něj běžně nešli. Projekty jsou organizované tak, aby účastníci, kteří nejsou z oboru či umělecké sféry, zakusili profesionální proces tvorby a viděli, co jim to přináší do života. Umělci pracují s lidskostí, přenášejí své zkušenosti účastníkům, zkrátka panuje mezi nimi dobrá symbióza a výměna. Musím říct, že výsledek této spolupráce bývá často nejoblíbenějším kouskem na festivalu.
Podle jakých kritérií je tvořena dramaturgie jednotlivých ročníků festivalu a dle čeho se vybírají vystupující umělci a soubory?
Dramaturgie festivalu reflektuje a odpovídá na různé otázky. Nasloucháme tomu, jaká témata aktuálně zajímají společnost kolem nás. Cílem té dramaturgie je propojit festival s potřebami místních lidí, aby se mohli ztotožnit s tancem, vidět v něm smysl. Poté, co jsme loni v rámci programu oslavili významnou osobnost pro Vysočinu, architekta Jana Blažeje Santiniho, letos máme hlavně estetické téma. Chceme nechat diváky zapojit fantazii a imaginaci, chceme skloubit architekturu jednotlivých míst nejen s performativním uměním, ale také s tím výtvarným, se světelným designem či filmem, které vytvoří jinou iluzi i nečekanou atmosféru.
Nejde o velké show, pracujeme hlavně na intimitě, důležité je osobní setkání, na citlivosti a pokoušíme se prezentovat smysluplné představení. Důležitou hodnotou je i originalita představení, které mají osobní umělecký rukopis. Zároveň musíme vybírat představení a umělce, kteří mohou adaptovat svá díla do site specific či in situ, což velmi záleží na jejich citu pro prostor a zasazení do situace. V neposlední řadě všechna představení vidíme dřív, než je pro festival vybereme. Vyjma těch, která vznikají s místními komunitami. I proto jsme v dramaturgii rovnou tři.
Letos se festival poprvé odehrál, kromě obvyklé Prahy a Žďáru nad Sázavou, i v Novém Městě na Moravě. Plánujete jej v budoucnu rozšířit i do dalších měst?
Ano, po úspěchu v Novém Městě na Moravě a diváckém zájmu, se kterým jsme se tam setkali, chceme příští rok navíc navázat spolupráci s jihlavským Diodem a možná i s dalším městem v našem regionu. Chtěli bychom rozšířit do těchto měst site specific koncept festivalu a jít do míst, kde jsou lidé otevřeni novým kulturním zážitkům.
Co bude pro letošní ročník KoresponDance charakteristické a na co se mohou jeho návštěvníci těšit?
I letos tradičně klademe důraz na propojení komunit a umělců. Proto uvedeme i díla uskupení, která už na zámku měla své rezidence a diváci se s těmito tvůrci již setkali. Například od Romana Škadry, který bude s publikem sdílet svá dvě představení, která nepostrádají humor a můžeme je přiřadit k novému cirkusu. Diváci mohou vidět neuvěřitelnou práci Portugalce Joao Paulo Santose a jeho magickou, skoro metafyzickou práci na čínské tyči. Představí se umělci, kteří skloubí hip hop a současný tanec díky freestyle taneční battle pod vedením Kristiána Mensy (Mr.Kriss), diváci budou moct objevovat úplně nové talenty jako je Francouzka Leïla Ka a její hodně silné sólo s názvem Pode Ser, ve kterém vychází z hip hopového světa, ukazuje, jak obtížné je být sám sebou.
Máme velkou radost, že uvidíme první profesionální dílo mladého Žďáráka Martina Říčana, který byl 10 let součástí festivalové komunity a pracoval v týmu KoresponDance. Přijde s dalšími 33 mladými umělci a návštěvníkům ukáže zámek z různých úhlů prostřednictvím zpěvu, tance a filmu. Z Japonska přijede hudebnice Mihoko Umemura, která zahájí žďárskou část festivalu ve čtvrtek 11. 7. s šesti velkými tradičními japonskými bubny a bude udávat tempo prvního festivalového dne. Velké představení přijede z Francie, Groupe ZUR přiveze své představení Vento, interdisciplinární vesmír, kde sledujeme, co pocitově znamená vítr. Také návštěvníky zveme k diskusím po představeních, které povede Ondřej Cihlář z divadla VOSTO5 a Katarína Brestovanská. A kdo by si chtěl zkusit tanec na vlastní kůži, ať zavítá na některý z workshopů, které vedou sami účinkující umělci.
Hraběnka Marie Kinsky je umělkyní, zakladatelkou a ředitelkou neziskové organizace Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, která se věnuje zejména vzdělávání tanečníků, a mezinárodnímu festivalu KoresponDance. Její bohaté kulturní aktivity významně podporují rozvoj současného tance v České republice a prostřednictvím celé řady připravovaných programů napomáhají skrze umění sbližovat lidi po celém světě.
