Nejslibnější říjnové filmové premiéry

Švéd Ruben Östlund se díky Trojúhelníku smutku definitivně zařadil mezi nejsledovanější filmaře současného evropského artu. Povedlo se mu totiž zopakovat úspěch předchozího Čtverce a znovu získat Zlatou palmu v Cannes. Také tentokrát se pohybuje mezi dramatem a komedií mravů. Vyobrazuje společnost 21. století z nečekaných úhlů a analyzuje otázky, které bývá v „lepší společnosti“ zvykem spíše ignorovat. V kosmopolitně obsazeném snímku hrají Angličan Harris Dickinson, Chorvat Zlatko Burić nebo Američan Woody Harrelson.

Tereza Nvotová zaujala dokumentem s výmluvným názvem Mečiar nebo svým celovečerním hraným debutem Špína (mimo jiné Cena české filmové kritiky pro nejlepší film). Ve Špíně bylo hlavním tématem znásilnění sedmnáctileté dívky, nová Světlonoc se takto jednoznačně popsat nedá. Talentovaná slovenská autorka se každopádně tentokrát vydala na pole tzv. folk hororu (Slunovrat, Čarodějnice), přičemž právě s druhým jmenovaným by měla mít dost společného. Snímek získal prestižního Zlatého leoparda na MFF v Locarnu.

Akční hrdina s palcátem a páskou přes oko sice stále okupuje česká kina, přesto se sem chystá další historický velkofilm. Zatímco Jan Žižka umělecky přesvědčil málokoho, Il Boemo Petra Václava má v tomto směru jen ty nejvyšší ambice – světovou premiéru si koneckonců užije v hlavní soutěži významného festivalu v San Sebastiánu, a to vedle novinek Ulricha Seidla nebo Jaimeho Rosalese. Příběh inspirovaný skutečným osudem slavného hudebního skladatele Josefa Myslivečka se odehrává v Itálii, odkud samozřejmě pramení také jeho název.

Bude Black Adam jen další kolovrátková komiksová adaptace? Jméno režiséra by tomu docela odpovídalo. Katalánec Jaume Collet-Serra není žádný začátečník (zaměnitelné filmy s Liamem Neesonem, Mělčiny) a na proniknutí do pomyslné první ligy stále čeká. Jenže titulní postavu egyptského bijce ztvárnil Dwayne Johnson, jehož herectví má jistě své limity, přesto platí za jednu z nejblyštivějších hollywoodských hvězd současnosti. Jestli má některá z říjnových premiér šanci přivést do kin opravdové masy diváků, je to právě tato.

Princ Mamánek je osudovým filmem Jana Budaře. Jak by také ne, když jej dlouhá léta připravoval, aby jej nakonec podle vlastního scénáře natočil, složil k němu hudbu a postavil se před i za kameru? Vánoce sice budou v době jeho premiéry ještě relativně daleko, což se zdá jako odvážná sázka na nejistotu, tato pohádka by však mohla zaujmout i mimo období, které podobným příběhům zpravidla přeje. Podle zveřejněných ukázek to vypadá, že tento autorský dialog s žánrem všech žánrů pobaví i diváky, kteří nové pohádky rádi ignorují.