Nebojím se tomu říkat „láska“

Kdy a proč jste si zamiloval divadlo?

Přestože rodilý Hradečák, kupodivu to nebylo v Divadle Drak, ale až později, na gymnáziu Schola ludus, kde jsme založili amatérský soubor Hlína. Každý rok jsme nazkoušeli autorskou inscenaci. To pro mě bylo podstatné – divadlo jako možnost autorského vyjádření. Tam někde to začalo. Ano, nebojím se tomu říkat „láska“.

S jakými vizemi přicházíte na pozici nového rektora JAMU?

Ve zveřejněné koncepci mám tři hlavní pilíře. Zlepšit komunikaci (v první fázi především uvnitř školy), otevřít se prorůstání do města, do společnosti (uzavřenost do sebe sama je pro budoucnost veřejných institucí zásadní riziko) a finance. To je pro rektora samozřejmě klíčový úkol. Jestli je těžištěm všeho kvalitní student, musím mít kvalitního pedagoga, což je mimo jiné zaplacený pedagog.

Co chcete vracet škole, jejíž divadelní fakultu jste absolvoval?

Čas a energii. Znalosti, ale především dovednosti. Prostor a impuls k sebevyjádření. Absolvoval jsem před dvaadvaceti lety. Leccos jsem se i přiučil přímo v praxi. Jsem přesvědčen, že školství je pro naši budoucnost zcela zásadní téma. A nechci o tom jen mluvit. Chci k tomu i přispět. Myslím, že právě teď mám nejvíc sil to mé alma mater smysluplně vrátit.

Co nejraději děláte ve svém volném čase?

Snažím se svůj čas především nerozdělovat na volný a „nevolný“. Ale obecně platí, že rád čtu, běhám, vařím, píšu, hledím do ohně, povídám si s přáteli, směju se, ale ze všeho nejraději vyrážím s celou rodinou na čundr. Ideálně pod širák.

(Foto: Archív Petr Michálek)