Návštěvníci musí za svou snahu dostat něco exkluzivního

Generálním ředitelem jste byl jmenován v prosinci 2021, tedy v celospolečensky obtížné době. Ve výběrovém řízení jste zvítězil nad šedesáti uchazeči, což určitě nebylo snadné. Stačil jste si už uvědomit svůj úspěch?

Své jmenování bych přirovnal k pocitům sportovce, který na olympiádě získá zlatou medaili. Nejdřív je v překvapen úspěchem, pak mu to dojde a raduje se. Já jsem procházel stejnými fázemi. Navíc jsem to měl zpestřené ještě tím, že mi prakticky den před jmenováním spadl telefon ze střechy auta, kam jsem si jej položil. Tím jsem přišel o všechny kontakty, a než jsem si „spároval“ telefon nový, byli všichni gratulanti anonymní. Takže ano, pocit radosti jsem měl, navíc posílený úspěchem strojírenského veletrhu, který se na podzim díky uvolnění podmínek pro hromadné akce mohl uskutečnit. Vnímali jsme to jako předzvěst toho, že se věci mohou vrátit do normálu. Pak ale přišlo další zakolísání, když byl na začátku prosince opět vyhlášen nouzový stav. Doba, kdy je možné ze dne na den zavřít cokoliv. Tehdy jsem si znovu uvědomil, že nás zatím nečekají jen pozitivní záležitosti a zážitky. Další nepříjemností, oproti pozitivitě závěru roku 2021, bylo rozhodnutí zrušit veletrh Salima. Ten pro nás sice není tak důležitý, ale opět se ukázalo, na jak křehkých základech náš byznys stojí. Stačí málo a hrozí, že přestane existovat.

Často mluvíte o tzv. hybridních veletrzích. Nebudou mít takové veletrhy dopad na návštěvnost?

Předpokládám, že budou. I když interaktivní návštěvu vnímám spíše jako možnost pro někoho, kdo nemá příležitost na veletrh přijet osobně. Navíc se lidem za uplynulé roky změnily návyky a možná přibylo těch, kterým se nebude na veletrh chtít jít. Ti, kteří opravdu přijdou, jsou pro nás ti praví návštěvníci. Vstupují totiž do ryze reklamního prostředí a nechají na sebe reklamu působit. Absolvují jisté nepohodlí, a ještě si za to všechno zaplatí. Takoví návštěvníci musí za svou snahu dostat něco exkluzivního, co ve virtuálním prostředí jednoduše bude chybět. Ovšem za současné situace, pokud jsem návštěvník ze zahraničí, který by musel strávit třeba týden v karanténě a pak teprve mohl jít na veletrh, tak si návštěvu rozmyslím, ale zase uvítám možnost na pár hodin se na veletrh podívat virtuálně, třeba i s možností videokonference s někým konkrétním, kdo mi představí něco, co mě zajímá.

Máte nějaký oblíbený veletrh, na který se třeba těšíte?

Asi ten strojírenský. Jednak jej letos opravdu zásadně potřebujeme, ale také je to veletrh, kde je velká koncentrace nesmírně zajímavých lidí, velmi progresivních, schopných adaptovat se na všechny novinky, které jim obor nabízí. Navíc jsem sám nějakou dobu na univerzitě strojírenství studoval, takže je mi blízký i po této stránce.

Dokážete při něm i relaxovat? Přece jen, ač „návštěvník“, jste stále v práci.

Jako zaměstnanec veletrhů jsem přestal chodit na veletrhy jako návštěvník, takže z tohoto pohledu žádný oblíbený veletrh nemám (smích). Snad jen pokud zde probíhá výstava psů, protože máme jednoho doma. V takovém případě jsem nejspíš opravdu schopen se vypnout z role rádoby profesionála na veletrhy a překlopit se do role návštěvníka. Napadají mě ještě auto a motosalóny. Ty jsou úžasné v tom, že nám dávají obrovskou možnost vyzkoušet si, třeba i při testovacích jízdách a jaksi legálně „promiskuitně“, všechny novinky, protože zde vedle sebe stojí běžně separované konkurenční značky.

V souvislosti s chystanou výstavbou Kometa Areny – neuvažujete o větším zpřístupnění areálu výstaviště veřejnosti?

Tady bych především rád zmínil, že do roku 2019 byl areál Veletrhů otevřen téměř po celý rok, a to všem návštěvníkům konkrétních veletrhů. Samozřejmě, že areál nelze zpřístupnit v době montáže a demontáže. Při pohybu techniky hrozí velké riziko úrazu a například strojírenský veletrh se připravuje skoro dva měsíce. Ale otázka zpřístupnění historické části areálu pro mě není tak úplně nereálná. Dokonce bych ji i uvítal. Ať se zde lidé procházejí, ať tu probíhá společenský život. Samozřejmě je nutné brát v potaz, že takový krok by nejspíš vyžadoval řadu opatření týkajících se zvýšené údržby, jako u každého veřejného prostoru. Nehledě na ochranu kulturních památek budov výstaviště před působením vandalů.

Kult je kulturní magazín. V areálu stojí budova bývalého kina/divadla, i když jsem četl, že uvažujete o jejím prodeji. Ale co takhle nějaká stálá kulturní scéna?

Máte pravdu. Budova kina alias divadla je v zóně, která je vhodná pro využití, o kterém mluvíte, ale protože se tam nacházejí i další objekty, které Veletrhům nepatří, počítáme spíš s jejím prodejem. Bohužel je ve stavu, který vyžaduje velkou revitalizaci, takže i kdybychom ji prodali za korunu, nový majitel do ní musí investovat v podstatě devítimístnou částku, a zásahy navíc konzultovat s památkáři. Ale například u pavilonů Brno a Morava máme hned dva vážné zájemce, kteří by je rádi využili pro galerijní nebo kulturní účely vůbec. Ty budovy mají samozřejmě nějaká omezení daná dobou vzniku, ale přesto se vyznačují vlastním charismatem a já se nebráním jejich smysluplnému využití.