Naloďte se! Jak internetové pirátství dalo vzniknout streamovacím službám
Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Platí to dokonce i o internetovém pirátství, které s rozšířením internetu málem pomohlo položit na lopatky hudební průmysl. Navzdory tomu, co původně přineslo, se však ukázalo být také impulsem pro zavádění nových technologií, kterými je například streamování. Jak zní ale celý příběh přechodu z pirátství ke streamování?
Předpotopní technologie
Ačkoliv si v současné době spojujeme nelegální šíření hudby právě s existencí internetu, i tento způsob porušování autorských práv má své předchůdce. Podle toho, kolik je vám let, si možná ještě vzpomenete na zastaralé nosiče, jako jsou například magnetofonové pásky. Později vstoupily do hry kompaktní disky (CD) a oblíbené i proklínané vypalování, jehož mohl využívat kdokoliv, kdo disponoval počítačem s mechanikou uzpůsobenou nejen pro přehrávání, ale také k záznamu dat. Odtud už je to jen krátká cesta k internetovému pirátství.
Na vlnách internetu
Na to, abyste mohli někomu udělat radost vypáleným CD, jste tedy buď museli mít přístup k originálním deskám nebo stahovat dokumenty z internetu. Takové prostředky se ovšem nezrodily současně s internetem – musely nejprve vzniknout. Ačkoliv má sdílení souborů prostřednictvím internetu historii sahající až do 80. let 20. století, největší boom zažilo až v 90. letech. Jedním z počátků byl Napster, který vytvořili Shawn Fanning a Sean Parker v roce 1999. Služba ale byla v principu nelegální, neboť umožňovala uživatelům šířit hudební soubory zdarma, bez souhlasu autorů.
Problémy v ráji
Psal se začátek roku 2000 a na Napster se začala řítit pohroma v podobě žaloby ze strany Asociace amerického nahrávacího průmyslu (Recording Industry Association of America, zkráceně RIAA). Do povědomí se tento problém dostal až díky známé thrashmetalové kapele Metallica, jejíž členové ve stejném roce zjistili, že je to právě Napster, jehož prostřednictvím uniklo demo do té doby nevydané skladby I Disappear, kterou začala najednou přehrávat americká rádia. To si kapela samozřejmě nenechala líbit a na Napster podala žalobu, jež vyvrcholila známým soudním sporem označovaným jako Metallica vs. Napster. Na stranu kapely se postavil i známý rapper Dr. Dre. Napster pochopitelně spor prohrál a roku 2001 definitivně přestal fungovat. Mnoho jiných umělců naopak Napster zaujal, neboť v něm viděli možnost, jak proměnit hudební průmysl, který do té doby ovládaly nahrávací společnosti. Nešlo o žádná malá jména – k těmto muzikantům patřil například Chuck D z Public Enemy, zpěvačka Courtney Love a kapely The Offspring nebo Limp Bizkit.
Kompromis?
Tito hudebníci a kapely ovšem nebyli ani zdaleka jedinými, koho myšlenka snadného přístupu k hudbě fascinovala. V první řadě samozřejmě začaly – k nelibosti hudebních vydavatelství i hudebníků samotných – vznikat další webové stránky a služby určené k nelegálnímu šíření hudby, z nichž mezi nejznámějšími byly platformy LimeWire a BitTorrent. Technologickému mágovi a jednomu ze zakladatelů firmy Apple, Stevu Jobsovi, se velmi zamlouvala možnost snadného přístupu k hudbě, což dalo vzniknout službě iTunes. K tomu však bylo zapotřebí speciální přehrávací zařízení: a na světě byl iPod. Dalšími technologickými průkopníky byli dva již v té době úspěšní podnikatelé Daniel Ek a Martin Lorentzon, kteří v roce 2008 spustili streamovací aplikaci Spotify. Navzdory úspěchu však i tato aplikace měla (a dodnes má) své nedostatky. Přesto se dodnes jedná o nejpopulárnější platformu určenou k poslechu hudby.
