HaDivadlo v Moravském krasu, rozpláclé na dně Macochy

Nacpat do brněnské Alfa pasáže na divadelní prkna něco tak statického, jako je chráněná krajinná oblast? To je stejně tak těžká výzva, jako kdybyste se pokusili rozesmát stalaktit. Jenže v HaDivadle nejsou žádní geologové v šusťákovkách, co člověka unudí k smrti. Místo toho to rozjedou improvizovaným úvodem, kde si herci dělají srandu sami ze sebe, z diváků i z faktu, že vlastně ani neví, co přesně na jevišti dělají. Trapnost? Ano, ale záměrná. Tato roztěkaná a kontaktní chvilka vás zaručeně vcucne do děje, ani nevíte jak.

Stejně jak dramaturgie Anny Prstkové šlape v úvodu na plyn, vzápětí prudce dupne na brzdu. Po organizovaném chaosu přichází už jen zatuhlý a statický zbytek představení, kde se hojně promítá, recituje, chichotá, duní nebo se hraje se zvuky a hudbou. Ve výsledku jde vlastně o exkurz do historie a geologie Moravského krasu. Herci se snaží udržet divákovu pozornost za každou cenu. Hádají tvary krápníků nebo si dělají srandu z bývalých majitelů Moravského krasu. Ať se snaží sebevíc, tempo pořád zpomaluje. A Moravský kras se začne podobat spíše dramatizované přednášce.

Také čtěte

Lidské osudy zavalené pod Šikmým kostelem. Karviná, co zmizela pod uhlím

Na počátku bylo uhlí. To uhlí bylo v zemi. A byla vůle ho najít. Trosky baráků, co už dávno...

Z hereckých výkonů oceňuji zejména Radima Chybu. Usadil se mi v hlavě, nejde na něj zapomenout. Jeho svébytný úvod je precizně řízený nepořádek, kde se diváci topí v trapnosti přesně tak dlouho, jak on chce. Vypadá, že vykádá nesmysly, ale otěže má pevně v rukou. Předvádí chaos, který má ve skutečnosti naprosto pod kontrolou.

Námět? Zajímavý. Některé momenty? Fakt skvělé. Celkově? Moc dlouhé a hlasité. A místy opravdu na hraně snesitelnosti. Bez přestávky to byla 1,5 hodinová expedice do jedné z jeskyní skutečného Moravského krasu, kde průvodce nejdřív předvede stand-up komedii, pak vás zavalí fakty, u kterých zíváte, a nakonec vás nechá ve slepé uličce tunelu s kraválem, co drásá mozek. Vím, že HaDivadlo umí překvapit, vtáhnout i rozhodit. Jen by to chtělo občas umět jemněji šlapat na plyn i brzdu. Ať diváci z Moravského krasu neodcházejí s tinitusem v uších.